SBS: LEDVINY A MOČOVÝ MĚCHÝŘ

Zdroj

Přeložil: Vladimír Bartoš

VÝVOJ A FUNKCE SBĚRNÝCH KANÁLKŮ LEDVIN: Ledviny jsou umístěny po obou stranách dolní části páteře v zadní části břicha (retroperitoneální). Funkcí sběrných kanálků ledvin je shromažďovat moč produkovanou v ledvinovém parenchymu a odvádět ji několika kalichovitými vývody do ledvinové pánvičky. Odtud se moč dále dostává do močovodů, močového měchýře a močové trubice, kde se vylučuje. Moč se skládá z větší části z vody (asi 95 %). Zbytek tvoří elektrolyty (především sodík, draslík, chloridy a vápník) a močové látky, jako je kyselina močová, močovina a kreatinin. Ledviny denně přefiltrují přibližně 180 litrů krve. Nicméně 99 % filtrátu je zpětně vstřebáno ledvinovými kanálky a vráceno do krevního oběhu, takže zůstává 1,5 až 2 litry moči.

POZNÁMKA: Obsah soli v tělesných tekutinách, zejména v slzách, krvi a plodové vodě, je přesně stejný jako koncentrace izotonické soli v mořské vodě, a to 0,9 %. To jasně naznačuje, že organický život vznikl v oceánu.

„Každé ženské lůno je mikrooceánem, jehož tekutiny se svou slaností podobají prvotním vodám a každý mikrokosmos znovu rozehrává drama vzniku života v těhotenství každého zárodku, od jednobuněčných prvoků přes všechny fáze vývoje žábronožců a obojživelníků až po savce.“ 

(Elisabeth Mann Borgese, The Drama of the Oceans, 1975).

Z evolučního hlediska jsou sběrné kanálky ledvin nejstarší tkání ledvin. Stejně jako střevní buňky, které tráví „sousta potravy“, je biologickou funkcí ledvinových kanálků „vstřebávat/uchovávat“ (absorpční kvalita) a „trávit“ (sekreční kvalita) „sousta vody“. Ledvinové sběrné kanálky se skládají ze střevního cylindrického epitelu, pocházejí z endodermu a jsou řízeny z mozkového kmene.

POZNÁMKA: Původně tvořily ledviny jeden orgán, který se později rozdělil na dvě ledviny.

ÚROVEŇ MOZKU: V mozkovém kmeni mají sběrné kanálky ledvin dvě řídicí centra, která jsou umístěna v těsné blízkosti mozkových relé orgánů zažívacího traktu.

Sběrné kanálky pravé ledviny, původně odpovědné za cyklus močoviny (přeměna amoniaku na močovinu), jsou řízeny z pravé strany mozkového kmene. Sběrné kanálky levé ledviny, původně odpovědné za zpracování vody, jsou řízeny z levé hemisféry mozkového kmene. Dnes mají obě ledviny stejnou funkci (viz také vývoj plic).

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený se sběrnými kanálky ledvin vznikl v době, kdy život existoval pouze v oceánu a vytlačení z vodního prostředí vytvářelo životu nebezpečnou situaci. Tento druh tísně se týká i lidského života, protože voda je prapůvodním domovem všech živých organismů. My lidé zažíváme konflikt, kdy se „cítíme jako ryba na suchu„, když jsme nečekaně „vyplaveni“ ze známého prostředí nebo když ztratíme svou „smečku“. V GNM označujeme konflikt sběrných kanálků ledvin jako konflikt opuštění, existenční konflikt nebo konflikt uprchlíka.

Konflikty opuštění jsou způsobeny pocitem vytlačení, vyloučení, nechtění, odmítnutí, nepochopení, ignorování, vynechání, izolace a osamělosti. Děti tento konflikt zažívají, když jsou umístěny do školky, když se cítí nemilované nebo vyloučené z kolektivu (doma, na hřišti, ve školce, ve škole), když s nimi rodiče netráví dostatek času, když se narodí nový sourozenec, kterému se věnuje více pozornosti, když zemře prarodič nebo když odejde člen rodiny. Je to ztráta bezpečí a ztráta citového útočiště, která způsobuje, že se cítí naprosto osaměle. Totéž lze říci o starších lidech, kteří skončí v pečovatelských zařízeních, daleko od domova a rodiny. Stejně zranitelní jsou i novorozenci. Odnětí matce při porodu z toho či onoho důvodu tak může způsobit těžký konflikt opuštěnosti. Také domácí zvířata velmi trpí, když jsou opuštěna.

Existenční konflikt je strach o vlastní život – rovná se rybě na suchu, které hrozí smrt. Tento strach je často vyvolán diagnózou rakoviny nebo negativní prognózou spojenou se slovy „jde mi o život“ (srovnejte s konfliktem strachu ze smrti souvisejícím s plícemi). Čekání na pohotovosti, pobyt v sanitce a hospitalizace (podstupování chemoterapie, operace, pocit, že o vás není postaráno, nedostatek podpory ze strany lékařů, sester nebo příbuzných) rovněž vyvolávají existenční konflikt a konflikt opuštění. Konflikt může aktivovat již strach z nutnosti jít do nemocnice. Existenční konflikt se týká i vlastního živobytí. Za konfliktem stojí pocit „přišel jsem o všechno„. Může jít o ztrátu pracovního místa, finanční ztráty, ztrátu domova nebo ztrátu osoby, která poskytovala jistotu, ať už ekonomickou nebo citovou.

Uprchlický konflikt je prožíván jako „vržení na poušť“, jako pocit vykořenění nebo „vyhnanství“, například v důsledku nečekaného přestěhování nebo přestěhování (změna sousedství, změna školy) nebo nuceného útěku z domova či vlasti. Cestování pryč od známého domova nebo milované osoby může vyvolat konflikt. Zvláště náchylní k utrpení uprchlických konfliktů jsou cestující letadlem. Ze stejného důvodu může pocit nepohodlí v letadle (strach z létání) vyvolat existenční konflikt.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: Počínaje DHS se během konfliktně aktivní fáze buňky v ledvinových kanálcích množí úměrně intenzitě konfliktu. Biologickým účelem nárůstu počtu buněk je uzavřít vylučovací filtr, aby zadržely vodu a organismus měl větší šanci na přežití. Tento vrozený program zadržování vody je životně důležitý, protože bez vody přestávají fungovat všechny metabolické procesy. POZNÁMKA: To, zda konflikty postihují pravou nebo levou ledvinu, je náhodné.

Na skenu mozku jsou relé ledvinových kanálků (prohlédněte si schéma GNM) viditelná v několika vrstvách.

Na tomto snímku Hamerovo ohnisko na levé hemisféře mozkového kmene ukazuje dopad konfliktu na o něco vyšší úrovni než na pravé straně. Ostré prstencové struktury naznačují, že konflikty jsou aktivní a ovlivňují obě ledviny na orgánové úrovni. V GNM tomu říkáme konstelace sběrných kanálků ledvin, která se psychicky projevuje jako dezorientace a zmatenost, jak je vidět například u Alzheimerovy choroby – souvisí s konflikty opuštění a existence! (česky více ZDE, pozn. překl.)

Příznaky konfliktně aktivní fáze:

• zadržování vody

• zvýšená hladina kyseliny močové

• zvýšená hladina močoviny a kreatininu

• snížený výdej moči

Stupeň zadržování vody je určen intenzitou konfliktu. Typickými příznaky retence vody jsou pytlovité oči, oteklé ruce, oteklé nohy a kotníky (viz také periferní edém) a přibývání na váze (1 litr zadržené vody váží přibližně 1 kg). Při přetrvávajícím konfliktu opuštění a existenčním konfliktu může člověk hodně přibrat na váze (100 kg a více) navzdory pravidelnému cvičení, normální stravě nebo dokonce hladovění. Zadržená voda se ukládá převážně v tukové tkáni, hlavně v oblasti břicha (viz ascites). V tomto případě není obezita způsobena nadbytkem tělesného tuku, ale nadměrným hromaděním vody v důsledku trvající konfliktní aktivity (srovnejte s obezitou v důsledku hypoglykémie).

… Pocit „jako ryba na suchu„.

Germánská Nová medicína nabízí zcela nové chápání rostoucího počtu lidí s nadváhou, včetně dětí, v západním světě s přihlédnutím ke společenským změnám (rozpad tradičních rodinných struktur, rostoucí počet rozvodů, kojenci v jeslích, senioři v domovech) a alarmujícímu ekonomickému vývoji (rostoucí nezaměstnanost, špatné vyhlídky mladých lidí, rostoucí zadlužení). Zda v dnešní době považujeme zadržování vody (přibývání na váze) za užitečné, či nikoliv, není podstatné. Důležité je, že tento biologický speciální program se za miliony let osvědčil jako biologicky smysluplný. (více v češtině ZDE, pozn. překl.)

Školka v denním režimu souvisí s nadváhou

„Podle studie vědců z Montrealské univerzity a výzkumného centra nemocnice CHU Sainte-Justine mají malé děti, které pravidelně navštěvují školku, o 50 % vyšší pravděpodobnost nadváhy než ty, které zůstaly doma s rodiči“ (Science Daily, 16. listopadu 2012).  

POZNÁMKA: Během konfliktně aktivní fáze se doporučuje snížit příjem tekutin, pokud není dostatečný denní výdej moči (porovnejte s příjmem tekutin ve fázi hojení a se SYNDROMEM). Příliš malý příjem tekutin však zvyšuje zadržování vody (a přibývání na váze), protože i bez konfliktu organismus stále zadržuje tekutiny, aby udržel vodní rovnováhu v těle. K tomu dochází také při nedostatečném množství bílkovin ve stravě.

V konfliktně aktivní fázi organismus zadržuje nejen vodu, ale také močové látky, jako je kyselina močová, močovina a kreatinin. Proto se tyto hladiny zvyšují úměrně stupni konfliktní aktivity a počtu postižených ledvinových kanálků (srovnejte se zvýšenými hladinami kyseliny močové, močoviny a kreatininu vztahujícími se k ledvinovému parenchymu). Standardní teorie, že ZVÝŠENÉ HODNOTY KYSELINY MOČOVÉ souvisejí se stravou s vysokým obsahem bílkovin (viz dna), je neprůkazná, protože se stává, že i vegetariáni mají vysoké hladiny kyseliny močové.  

Močovina a kreatinin jsou odpadní produkty metabolismu bílkovin a normálně se vylučují močí. V kritickém případě existenčního konfliktu však organismus zadržené látky recykluje na bílkoviny, které organismu poskytují výživu. Proč? Protože z biologického hlediska znamená konflikt, kdy je organismus vytlačen z vodního prostředí, vedle nebezpečí vyschnutí také hrozbu vyhladovění, zejména smrt z nedostatku bílkovin. Pro tuto nouzovou situaci vytvořila příroda další program přežití, kterým je přeměna toxinů, jako je močovina a kreatinin, na potravu, která organismu pomůže překonat krizi. ZVÝŠENÁ hladina močoviny a kreatininu tedy není nemocí („uremie„) ani poruchou („selhání ledvin„), jak tvrdí konvenční medicína, ale slouží biologickému účelu. Zadržování močoviny a kreatininu je kromě ukládání vody vrozenou reakcí pro případ, že voda a bílkoviny nejsou po delší dobu k dispozici.

Výsledkem zadržování vody a moči je SNÍŽENÝ VÝDEJ MOČI. Během konfliktně aktivní fáze je tedy moč koncentrovaná a tmavě žlutá. Protože se voda vstřebává také ze střev, stolice je suchá a tvrdá. Při postižení více ledvinových kanálků může vylučování moči drasticky klesnout a způsobit oligurii (výdej moči mezi 150 – 400 ml denně) nebo anurii (méně než 50 ml denně).

POZNÁMKA: Podle Dr. Hamera při denním vylučování moči 150 – 200 ml (oligurie, téměř anurie) organismus stále vylučuje močové látky v dostatečném množství. Hladina kreatininu vyšší než 12 mg/dl znamená, že jsou postiženy ledvinné kanálky obou ledvin. V tomto případě je dialýza nutností.

Při dlouhodobé konfliktní aktivitě se ve sběrných kanálcích ledvin vytvoří plochý (absorpční typ) nebo květákovitý výrůstek (sekreční typ). V konvenční medicíně je tento útvar diagnostikován jako karcinom ledviny nebo „renální karcinom“ (srovnej s „karcinomem ledviny“ týkajícím se ledvinového parenchymu). Pokud rychlost dělení buněk překročí určitou mez, je rakovina považována za „zhoubnou„.

ŘEŠENÍ KONFLIKTU: Při řešení konfliktu (CL) se zadržená voda okamžitě uvolní přes nepostižené kalichy. V závislosti na stupni zadržování vody může být vylučování moči vydatné. Standardní medicína považuje toto hojné močení (polyurii) za „abnormální“ a „patologické“. Se znalostí GNM tuto MOČOVOU FÁZI vítáme s velkou úlevou (viz také močová fáze krátce po každé epileptoidní krizi).

FÁZE HOJENÍ: Po vyřešení konfliktu odstraňují houby nebo mykobakterie, jako jsou bakterie TBC, buňky, které již nejsou potřebné. Příznaky hojení jsou zakalená moč, protože výtok vzniklý během rozkladného procesu se vylučuje močovými cestami (výtok může obsahovat krev), bolest způsobená otokem a noční pocení. Při zánětu se stav nazývá „nefritida“ (srovnejte s glomerulonefritidou týkající se ledvinného parenchymu). Kandidóza ledvin ukazuje, že houby napomáhají hojení.

Pokud jsou přítomny bakterie TBC, způsobuje to „bakteriální infekci ledvin“ nebo tuberkulózu ledvin (srovnejte s „infekcí ledvin“ týkající se ledvinové pánvičky, viz také „bakteriální infekce ledvin“ zahrnující bakterie E.coli). Po prodělané tuberkulóze, zejména pokud fáze hojení trvala delší dobu, se postižené kalichy jeví na rentgenovém snímku spíše baculaté než s ostrými konturami. Právě z tohoto rentgenologického vzhledu lékaři stanovují diagnózu „nefrotický syndrom“ (viz také přejmenování tuberkulózy plic na rakovinu plic a tuberkulózy jater na rakovinu jater).

Tuberkulózní sekrece je bohatá na bílkoviny. Proto je při odbourávání dalších buněk vylučování bílkovin močí vyšší než normálně. To se klinicky označuje jako proteinurie nebo albuminurie (v konvenční medicíně se bílkovina v moči během těhotenství považuje za „těhotenskou poruchu“, tzv. preeklampsii). V krvi je však koncentrace bílkovin nízká (hypoproteinemie), protože v případě nedostatku bílkovin si organismus bere bílkoviny z krve, aby vyrovnal jejich ztrátu. Pokud k nápravě nedostatku bílkovin nestačí výživa bohatá na bílkoviny nebo suplementace, je rozhodující dočasné podávání infuzí albuminu. Na konci fáze hojení se hladina bílkovin i hodnoty močoviny a kreatininu vrátí do normálu.

POZNÁMKA: Pokud jde o příjem tekutin, během fáze hojení je důležité pít dostatečné množství vody, aby se podpořilo odstraňování zbytků buněčného rozpadu (srovnejte s příjmem tekutin ve fázi aktivního konfliktu a se SYNDROMEM).

Při chronické tuberkulóze („visící hojení„) dochází k nenávratné ztrátě stále většího množství ledvinové tkáně. Výsledek: cirhotická ledvina (viz levá ledvina na obrázku) a neschopnost vyloučit dostatečné množství moči (srovnejte s cirhotickou ledvinou spojenou s ledvinným parenchymem s nedostatečnou produkcí moči). Pokud se hojení nepodaří včas dokončit, vede to nakonec k „tubulární nedostatečností ledvin“ (srovnejte s „glomerulární nedostatečností ledvin„) a nakonec k selhání ledvin. Při selhání obou ledvin je dialýza nevyhnutelná. POZNÁMKA: Uremie nezpůsobuje selhání ledvin!

GNM nabízí vysvětlení, proč je akutní selhání ledvin nejčastější komplikací u hospitalizovaných pacientů, zejména na jednotkách intenzivní péče (viz existenční konflikt).

„Úmrtnost spojená s akutním selháním ledvin (ARF) na jednotce intenzivní péče (JIP) zůstává v posledních třech desetiletích vyšší než 50 %, a to i přes zlepšení technologie náhrady funkce ledvin“ (Journal of the American Society of Nephrology, 2011).

Selhání ledvin v důsledku konfliktů opuštění je jednou z hlavních příčin úmrtí domácích zvířat.

V případě nového konfliktu souvisejícího s ledvinovými kanálky již cirhotická ledvina není schopna zadržovat vodu. V důsledku toho se vylučuje velké množství zředěné moči. Tento stav se nazývá diabetes insipidus. Teorie, že diabetes insipidus souvisí s „hormonální poruchou“, je pouhou domněnkou.

Když je postižená ledvina chirurgicky odstraněna, nový nebo znovu aktivovaný konflikt opuštění nebo existenční konflikt postihuje druhou ledvinu, protože program zadržování vody má nejvyšší prioritu. To iniciuje vznik nového nádoru ledviny, který konvenční medicína interpretuje jako „metastazující rakovinu„.

POZNÁMKA: Transplantovaná ledvina není řízena mozkem. Její funkce je udržována uměle.

Na tomto CT mozku vidíme zapojená relé obou sběrných kanálků ledvin (prohlédněte si schéma GNM) po dopadu dvou nezávislých konfliktů – konfliktu opuštění nebo existenčního konfliktu. Edém (nahromadění tekutiny) na levé straně (hypodenzní, zobrazený jako tmavý) ukazuje na fázi hojení PCL-A, rovněž v levé ledvině; přítomnost neuroglie na pravé straně (hyperdenzní, zobrazená jako bílá) prozrazuje, že pravé ledvinové kanálky jsou již v PCL-B. V konvenční medicíně se nahromadění glie nesprávně interpretuje jako „mozkový nádor„.

Modré šipky ukazují na edém v řídicím centru cévnatky na pravé straně mozkového kmene. To vypovídá o tom, že osoba se nachází ve fázi hojení (PCL-A) konfliktu zrakového sousta (neschopnost vidět milovanou osobu), který se vyskytl společně s konfliktem opuštění.

Pokud při řešení konfliktu nejsou k dispozici potřebné mikroby, protože byly zničeny nadměrným užíváním antibiotik, dodatečné buňky zůstávají. Nakonec dojde k zapouzdření výrůstku. V ledvině by to mohlo způsobit okluzi otvoru do ledvinové pánvičky. V takovém případě bude možná nutné zvážit chirurgický zákrok. 

LEDVINOVÉ KAMENY (kalcium-oxalátové kameny)

Při neustálých recidivách konfliktů se z hromadících se zbytků solí a minerálů ve sběrných kanálcích ledvin nakonec vytvoří ledvinové kameny, které se během epileptoidní krize uvolňují s křečemi (ledvinová kolika) a akutní bolestí, zejména pokud kámen ucpe močové cesty (viz také ledvinová kolika související s ledvinovou pánvičkou).

Ledvinové kameny v kanálcích jsou tmavé nebo bílé kalcium oxalátové kameny (srovnejte se zelenými nebo nažloutlými kameny kyseliny močové v ledvinové pánvičce).

SBĚRNÉ KANÁLKY LEDVIN

GNM Svědectví

SYNDROM LEDVINOVÝCH SBĚRNÝCH KANÁLKŮ

Syndrom ledvinových sběrných kanálků, zkráceně SYNDROM, zahrnuje:

   a) zadržování vody v důsledku aktivního konfliktu opuštění nebo existenčního konfliktu   

   b) JAKÝKOLI biologický speciální program ve fázi hojení

Když organismus zadržuje vodu, přebytečná tekutina se ukládá také v hojícím se orgánu a v korelujícím mozkovém relé. Proto je velikost otoku, který vzniká v průběhu PCL-A (exsudativní fáze), dána nejen velikostí konfliktu a intenzitou předcházející konfliktně aktivní fáze, ale také mírou zadržování vody v důsledku aktivního konfliktu opuštění nebo existenčního konfliktu. Zda je retence vody zodpovědná za velké otoky ve fázi hojení, lze snadno zjistit vyhodnocením hladiny močoviny a kreatininu a měřením výdeje moči. Při praktickém použití GNM je neocenitelným diagnostickým nástrojem pro posouzení situace CT analýza mozku.

Toto CT vyšetření ukazuje Hamerovo ohnisko v mozkovém relé, které ovládá sběrné kanálky levé ledviny (zobrazte si schéma GNM). Ostrá konfigurace prstence naznačuje konfliktní aktivitu a tedy zadržování vody.

POZNÁMKA: U SYNDROMU je autonomní nervový systém současně v sympatikotonii a vagotonii. Extra spánek (únava) a dobrá chuť k jídlu, které jsou životně důležité pro uzdravení, jsou tedy narušeny konfliktně aktivním stavem stresu s malou chutí k jídlu a potížemi se spánkem. Výsledek: nervové vyčerpání, úbytek hmotnosti a energie.

SYNDROM může způsobit vážné komplikace na úrovni jak orgánu, tak mozku, konkrétně během epileptoidní krize.

Důsledky SYNDROMU na ÚROVNI ORGÁNŮ:

• zvýšená bolest v důsledku zvětšeného otoku, která vede k užívání silnějších léků proti bolesti, jako je morfin.

• neškodné otoky se mohou změnit v komplikovaný případ způsobující obstrukci například tlustého střeva nebo žlučových cest, což vyžaduje operaci a hospitalizaci. To často vyvolává další existenční konflikty s následkem ještě většího nahromadění tekutiny v postiženém orgánu.

• zvětšují se nádory v hojivé fázi, například v plicích, průduškách, játrech, slinivce břišní, tlustém střevě, štítné žláze, prsu (žlázy nebo mlékovody), děložním čípku, děloze, vaječnících, prostatě nebo varlatech. Tehdy konvenční medicína hovoří o „rychle rostoucích“ nebo „agresivních“ nádorech.

• výrůstky, které se opouzdřily z důvodu nedostatku hub nebo bakterií TBC, se jeví větší a mohou být odhaleny při běžné lékařské prohlídce nebo následném vyšetření (mamografie, kolonoskopie atd.).

• kaverny, které zůstaly v důsledku dlouhodobého procesu hojení („visící hojení„), například v prsních žlázách, se zvětšují při zadržování vody a nyní se prezentují jako cysty.

• cysty, jako jsou cysty jater, štítné žlázy, vaječníků, varlat nebo ledvin, se zvětšují a mohou i prasknout. Tekutina uvolněná do sousední oblasti může vést k akutním komplikacím.

• výpotek, například v pohrudnici, pobřišnici nebo osrdečníku, může způsobit vážné zdravotní potíže v důsledku další vody uložené v již tak tekutinou naplněné membráně. Pokud se zadržovaná voda hromadí v plicích, způsobuje to plicní edém, který je často smrtelný.

• kožní stavy (zahrnující podkoží nebo epidermis) vykazují dramatičtější projevy

• alergické reakce (kožní vyrážky, záchvaty kašle, průjmy) jsou intenzivnější

• záněty jsou těžší

• artritické stavy jsou bolestivější v důsledku zvýšeného otoku

• při zadržování vody se z artritidy stává dna

• bronchitida se mění v zápal plic

• hepatitida se SYNDROMEM způsobuje hepatomegalii (zvětšení jater), kterou by člověk nemusel být schopen přežít, zejména při neustálých recidivách konfliktů.

Nejdramatičtější fáze hojení tedy nastávají při SYNDROMU, tedy při současném zadržování vody.

Důsledky SYNDROMU na ÚROVNI MOZKU:

• Otok mozku, který se vyvíjí souběžně s hojícím se orgánem (během PCL-A), přijímá další tekutinu. Otok může být dokonce diagnostikován jako „mozkový nádor„.   

• Nadměrný otok mozku způsobuje extrémní tlak v mozku, který může vést ke kómatu a smrti. Nouzové opatření: otevření lebky k uvolnění tlaku.

• Při velkém otoku mozku může být epileptoidní krize, například srdeční infarkt, tak závažná, že ji člověk nepřežije. POZOR: Intravenózní infuze zvyšují edém!

• Velký otok v těsné blízkosti mozkové komory (dutiny mozkové) může způsobit vnitřní hydrocefalus.

• V mozkovém kmeni může velký otok tlačit na dýchací centrum, což je život ohrožující.

Zadržování vody v důsledku SYNDROMU značně zvětšuje edém mozku, jak je vidět na tomto CT mozku v řídícím centru průduškové sliznice (souvisí s konfliktem teritoriálního strachu).

MEDIKACE při SYNDROMU

Obecně platí, že všechny léky se stimulačním účinkem, včetně kortizonu, cytostatik a morfinu, zhoršují příznaky konfliktní aktivní fáze. V případě konfliktu opuštění nebo existenčního konfliktu zahrnujícího sběrné kanálky ledvin tedy zvyšují retenci vody. V důsledku toho se otoky (edémy), které se objevují v první části fáze hojení (PCL-A), výrazně zvětšují!

Kortizon stimuluje sympatický nervový systém. Proto snižuje vagotonické příznaky, jako jsou záněty a otoky (totéž platí pro lokální steroidní krémy). Po přerušení léčby se proto hojivé příznaky rychle vracejí. Proto lék podávaný během fáze hojení pouze přerušuje proces hojení. Z hlediska GNM se kortizon doporučuje pouze ve výjimečných případech velkého edému mozku za účelem snížení tlaku v mozku před nástupem epileptoidní krize. Podle Dr. Hamera jsou však u SYNDROMU kortikosteroidy kontraindikovány, protože zvyšují retenci vody, což má za následek zvětšené otoky, které mohou vést k život ohrožujícím komplikacím.

Cytostatika jsou vysoce jedovaté léky, které inhibují buněčný růst. V konvenční medicíně se používají k „zabíjení rakovinných buněk“. Na základě znalosti pěti biologických zákonů a pochopení, že buněčné množení („rakovina“) má biologický účel při konfliktně aktivní fázi a regenerační funkci při fázi hojení, chemoterapeutika, včetně metotrexátu, vážně narušují přirozený průběh biologického speciálního programu („nemoci“). Vedle své toxicity mají cytostatika vysoce stimulační účinek. Proto se při aktivním existenčním konfliktu, často vyvolaném samotnou diagnózou rakoviny, nádory v důsledku zvýšené retence vody drasticky zvětšují. Paradoxně je to pak interpretováno jako „rychle rostoucí“ a „agresivní“ rakovina. Nízký výdej moči (v tomto okamžiku nazývaný „ledvinová nedostatečnost„) také brání dostatečnému vyloučení toxinů. Chemoterapie navíc oslabuje pružnost mozkové tkáně, která se hojí. Nakonec mozková tkáň praskne a způsobí smrt. Cytostatika potlačují tvorbu krvinek, což je při léčbě leukémie zničující.

Morfin je známý jako narkotický lék proti bolesti. Aktivuje také hormon ADH (antidiuretický hormon), který omezuje tvorbu moči. Spolu se svými stimulačními vlastnostmi zvyšuje zadržování vody v těle a tím i otoky na úrovni orgánů i mozku. Při SYNDROMU působí morfin na mozek podobně jako chemoterapie (cytostatika). Kromě toho morfin paralyzuje střeva, což má za následek, že potrava již nemůže být zpracovávána; také ztenčuje plicní tkáň a činí ji náchylnou k prasknutí. Když účinek léku odezní, upadne člověk do stavu hluboké vagotonie a případně do kómatu. Morfin je derivát opia (viz také kodein), proto má sedativní účinek. V dnešní medicíně se podává pacientům, aby „se jim ulevilo od bolesti“. 

GNM – prevence prostřednictvím znalostí

Ve většině případů je SYNDROM způsoben šokem z diagnózy, strachem spojeným s „nemocí“ a hospitalizací. Proto musí mít vyřešení konfliktu souvisejícího s ledvinovými kanálky absolutní prioritu. Vyřešení existenčního konfliktu iniciuje okamžité uvolnění zadržené vody (močová fáze) s tím, že otoky rychle opadnou. To může být život zachraňující!

Podpora a péče rodiny a přátel, ujištění, že je o vás postaráno v prostředí beze strachu, má nesmírnou terapeutickou hodnotu.

Pokud se konflikt nepodaří vyřešit v daném okamžiku, doporučuje Dr. Hamer solné koupele s koncentrací soli 0,9 % (1 kg soli na 99 litrů vody), aby se konflikt „ryba na suchu“ řešil na čistě biologické úrovni. Tím, že se organismus dostane „domů“ do moře, je tělo schopno vyloučit velké množství moči. Izotonické solné koupele navíc vyrovnávají obsah soli v krevním séru, který se během fáze hojení ledvinových kanálků snižuje v důsledku ztráty bílkovin.

Diuretika („léky zvyšující tvorbu a vylučování moči“) by měla být považována pouze za nouzové opatření, protože jejich sympatikotonické účinky ve skutečnosti zvyšují zadržování vody a zároveň nutí k močení; z toho vyplývají jejich „vedlejší účinky“ na ledviny. Kromě toho diuretika odstraňují pouze elektrolyty, ale ne močové látky, jako je močovina a kreatinin. Pokud se však diuretika užívají společně s hydrogenuhličitanem sodným, známějším jako jedlá soda, ledviny vyloučí močové látky v dostatečném množství. Důvodem je to, že hydrogenuhličitan sodný zvyšuje rychlost glomerulární filtrace (rychlost, kterou ledviny filtrují krev). To znamená, že se zvýšené množství glomerulárního filtrátu dostane do sběrných kanálků ledvin, což následně zvýší objem moči. 

Jak dokládá Homer W. Smith v knize From Fish to Philosopher, hydrogenuhličitan sodný je sůl, která byla hojně přítomna v prvotním oceánu. Když život opouštěl vodní prostředí, hydrogenuhličitan sodný se vstřebával do krevního oběhu, aby byl připraven na život a přežití na souši. V lidském organismu hraje hydrogenuhličitan sodný rovněž významnou roli při udržování acidobazické rovnováhy.

POZNÁMKA: U SYNDROMU by měl být příjem tekutin omezen na minimum, aby se nezvyšovala retence vody se všemi potenciálními riziky (srovnejte příjem tekutin ve konfliktně aktivní fázi a ve fázi hojení sběrných ledvinových kanálků).

VÝVOJ A FUNKCE DŘENĚ NADLEDVIN: Nadledviny jsou párové hormonální žlázy umístěné v horní části ledvin. Nadledvinová dřeň, která se nachází v jádru žlázy a je obklopena kůrou nadledvin, se skládá z tzv. chromafinních buněk, pojmenovaných podle jejich charakteristického hnědého zbarvení solemi kyseliny chromové. Dřeň nadledvin produkuje hormony (hormonální kvalita); převážně stresové hormony, jako jsou dopamin, noradrenalin a adrenalin (známé také jako katecholaminy). Dřeň nadledvin se skládá ze střevního cylindrického epitelu, pochází z endodermu a je tedy řízena z mozkového kmene.

ÚROVEŇ MOZKU: V mozkovém kmeni má dřeň nadledvin dvě řídicí centra, umístěná v těsné blízkosti mozkových relé orgánů zažívacího traktu.

Dřeň pravé nadledviny je řízena z pravé strany mozkového kmene; dřeň levé nadledviny je řízena z levé hemisféry mozkového kmene. Neexistuje žádná zkřížená korelace mezi mozkem a orgánem.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: nesnesitelný intenzivní stres.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: Počínaje DHS se během konfliktně aktivní fáze buňky nadledvin množí úměrně intenzitě konfliktu. Biologickým účelem nárůstu počtu buněk je zvýšit produkci stresových hormonů za účelem zlepšení výkonnosti během akutního stresu. Proto se zvyšuje hladina dopaminu, noradrenalinu a adrenalinu. Příznaky jsou nástupy zrychleného srdečního tepu, zvýšeného krevního tlaku, nadměrného pocení a úzkosti v důsledku intenzivního stavu stresu. POZNÁMKA: Tyto parametry se do jisté míry zvyšují v konfliktně aktivní fázi každého biologického speciálního programu.

Při trvající konfliktní aktivitě vzniká ve dřeni nadledvin kompaktní, květákovitý výrůstek (sekreční kvalita), označovaný jako rakovina nadledvin (feochromocytom) (srovnejte s „rakovinou nadledvin“ týkající se kůry nadledvin). Pokud rychlost dělení buněk překročí určitou mez, považuje konvenční medicína rakovinu za „zhoubnou„.

POZNÁMKA: To, zda konflikt postihuje dřeň pravé nebo levé nadledviny, je náhodné.

FÁZE HOJENÍ: Po vyřešení konfliktu (CL) odstraňují houby nebo mykobakterie, například bakterie TBC, buňky, které již nejsou potřeba. Příznaky hojení jsou bolest, způsobená otokem a noční pocení. Po ukončení fáze hojení se hladina hormonů vrací do normálu.  

Prodloužený proces hojení v důsledku neustálých recidiv konfliktů vede k chronické tuberkulóze v dřeni nadledvin. Vzhledem k hnědému zbarvení chromafinních buněk se stav na CT orgánů jeví jako tmavý; to může být mylně považováno za krvácení do nadledvin (apoplexie nadledvin).  

Pokud při řešení konfliktu nejsou k dispozici potřebné mikroby, protože byly zničeny nadměrným užíváním antibiotik, dodatečné buňky zůstávají. Nakonec dojde k jejich zapouzdření, což má za následek trvalou nadprodukci stresových hormonů (viz také štítná žláza, příštítná tělíska, slinivka břišní, prostata).

VÝVOJ A FUNKCE KŮRY NADLEDVIN: Kůra nadledvin tvoří vnější vrstvu nadledviny. Stejně jako dřeň nadledvin produkuje kůra nadledvin hormony, především stresové hormony, jako je kortizol a aldosteron, a také androgeny. Adrenokortikotropní hormon (ACTH) reguluje hladiny kortizolu uvolňovaného z nadledvin. Z evolučního hlediska se kůra nadledvin vyvinula z lymfatické tkáně, pochází tedy z nového mezodermu a je řízena z bílé hmoty velkého mozku.

ÚROVEŇ MOZKU: V bílé hmotě velkého mozku je kůra pravé nadledviny řízena z levé strany mozku; kůra levé nadledviny je řízena z pravé mozkové hemisféry, právě tam, kde mají nadledviny své místo jako „lymfatické uzliny„. Existuje zde zkřížená korelace z mozku do orgánu (srovnej s parenchymem ledvin).

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným s kůrou nadledvin je to, že jsme si vybrali špatnou cestu, že jsme byli „vyvedeni z kurzu“, že jsme se vydali špatným směrem, že jsme učinili špatné rozhodnutí nebo špatnou volbu.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: úbytek buněk (nekróza) v kůře nadledvin je úměrný intenzitě a délce trvání konfliktní aktivity. Biologickým účelem úbytku tkáně je snížit produkci stresových hormonů, aby byl jedinec nucen zpomalit na špatné cestě. Následný příznak: pocit únavy v důsledku nízké hladiny kortizolu a aldosteronu. Tím se liší od jakékoliv jiné konfliktně aktivní fáze se zvýšením energie v důsledku uvolňování kortizolu (reakce bojuj nebo uteč). Stav nedostatečné produkce steroidních hormonů se označuje jako hypoadrenalismus nebo Addisonova choroba.

POZNÁMKA: To, zda je postižena kůra pravé nebo levé nadledviny, závisí na tom, jestli je člověk levo/pravoruký a zda se jedná o konflikt související s matkou/dítětem nebo s partnerem.

FÁZE HOJENÍ: Během fáze hojení vzniká v místě nekrózy ADRENÁLNÍ CYSTA (cysta nadledviny). Během PCL-A se uvnitř cysty množí nadledvinové buňky, aby doplnily ztrátu tkáně, k níž došlo ve fázi aktivního konfliktu. Cysta nalezená v této fázi je diagnostikována jako „rakovina nadledvin“ (srovnej s rakovinou nadledvin týkající se dřeně nadledvin). Na základě pěti biologických zákonů nelze nové buňky považovat za „rakovinné buňky“, protože nárůst buněk je ve skutečnosti procesem doplňování.

Během devíti měsíců, pokud nedojde k recidivě konfliktu, cysta ztvrdne a stane se nedílnou součástí funkce nadledvin produkujících hormony (viz také cysta ledvin, cysta vaječníků a cysta varlat). Zvýšená produkce stresových hormonů slouží biologickému účelu, aby pomohla organismu udržet se na správné cestě.

POZNÁMKA: Všechny orgány, které pocházejí z nového mezodermu („luxusní skupina“), včetně kůry nadledvin, vykazují biologický účel na konci fáze hojení. Po ukončení procesu hojení je orgán nebo tkáň silnější než předtím, což umožňuje být lépe připraven na konflikt stejného druhu.

Pokud byla konfliktně aktivní fáze intenzivní, může se takováto cysta nadledvin docela zvětšit, což má za následek nadměrnou produkci hormonů nadledvin (hyperadrenalismus), označovanou jako Connův syndrom (s nadprodukcí aldosteronu) nebo Cushingův syndrom (s nadprodukcí kortizolu). Příznaky Cushingova syndromu jsou kulatý tvar obličeje (neboli „měsíční tvář“) a přibývání na váze, zejména na trupu, krku a horní části zad. Opuchlý obličej a přibývání na váze jsou způsobeny zadržováním vody, pokud je osoba současně konfliktně aktivní s konfliktem opuštění nebo existenčním konfliktem (SYNDROM). Zadržování vody se zvyšuje také v důsledku nadprodukce kortizolu (stresového hormonu). POZNÁMKA: Příznaky Cushingova syndromu jsou „vedlejšími účinky“ kortikosteroidů. Proto je takzvaný „Iatrogenní Cushingův syndrom“ poměrně častý kvůli širokému užívání těchto léků.

Nadledviny také produkují androgeny, hormon, který je zodpovědný za růst ochlupení v místech, jako je obličej a hrudník. Pro ženy s Cushingovým syndromem je proto typické nadměrné ochlupení obličeje a těla. Velká cysta nadledvin může způsobit nadměrný růst ochlupení v důsledku zvýšené produkce androgenů. Tento stav se nazývá hirsutismus.

VÝVOJ A FUNKCE LEDVINOVÉHO PARENCHYMU: Ledvinový parenchym tvoří převážnou část ledvin. Skládá se z milionů nefronů a jeho hlavní funkcí je filtrovat krev a produkovat moč. Každý nefron se skládá z glomerulu, což je síť kapilár obklopená membránou zvanou Bowmanovo pouzdro. Tvorbu moči reguluje tlak krve v malých cévách a Bowmanově pouzdře (po přesunu života na souš již nebyla tvorba moči regulována střevem, ale krevním oběhem a ledvinami). Při průchodu krve glomeruly dochází k filtraci vody a metabolických odpadů přes stěny kapilár. Většina filtrátu se však zpětně vstřebává ve sběrných kanálcích ledvin a vrací se do krve, takže k vyloučení zbývá asi 1,5 až 2 litry moči. Rychlost, jakou ledviny filtrují krev, se nazývá rychlost glomerulární filtrace (GFR). Ledvinový parenchym pochází z nového mezodermu a je tedy řízen z bílé hmoty velkého mozku.

POZNÁMKA: Původně byly ledviny jedním orgánem, který se později rozdělil na dvě ledviny. Pokud se ledviny během fetálního vývoje zcela neoddělí, představuje to takzvanou „podkovovitou ledvinu„, přičemž obě ledviny jsou na spodní bázi stále srostlé do tvaru písmene U. 

ÚROVEŇ MOZKU: V bílé hmotě velkého mozku je parenchym pravé ledviny řízen z pravé části mozku, parenchym levé ledviny je řízen z levé mozkové hemisféry.

POZNÁMKA: Řídicí centra se nacházejí v přechodné oblasti mezi středním mozkem, který se nachází v nejvzdálenější části mozkového kmene a bílou hmotou velkého mozku. Proto neexistuje žádná zkřížená korelace mezi mozkem a orgánem.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Sběrné ledvinové kanálky, které se vyvinuly v době, kdy život existoval pouze v oceánu, souvisejí s biologickým konfliktem nedostatku vody (ryba na suchu). Naproti tomu ledvinový parenchym souvisí s přílišným množstvím vody, protože s životem na souši se voda sama stala nebezpečím v důsledku záplav a utonutí. Konflikt spojený s ledvinovým parenchymem je tedy konfliktem vody nebo tekutin.  

Konflikt vody se může vyskytnout při jakékoli nehodě ve vodě nebo na vodě. Konflikt vody však vyvolává i prasklé vodovodní potrubí, únik vody, zatopený dům nebo problémy související s kanalizací. Neustálé připomínání neopravených škod způsobených vodou může udržovat vodní konflikt aktivní. Silný déšť, bouřky, krupobití, sněhové bouře nebo ledové bouře způsobují konflikty s vodou související s počasím. Pokud se déšť, včetně předpovědi deště, stane kolejí, má to za následek opakující se nebo dokonce trvalé konfliktně aktivní příznaky.

… povodně mohou postihnout obyvatelstvo velkých regionů.

Konflikty tekutin se vztahují k tísni, která se týká tekutin, například škodlivých chemických látek, infuzí nebo injekcí (léky, cytostatika, pouliční drogy, vakcíny), ropy (ropné katastrofy), benzínu (docházející benzín, rostoucí ceny benzínu), alkoholu (včetně odvykání alkoholu), chemických látek v tekutých potravinách nebo čisticích prostředcích, které jsou spojovány s „alergiemi“ nebo jsou považovány za karcinogeny. Konflikt se týká také tělesných tekutin, jako je moč (inkontinence), sperma (sexuální zneužívání, nežádoucí sexuální praktiky), plodová voda (prasknutí vody během těhotenství) nebo tekutý výtok (vaginální výtok). Pro někoho, kdo není obeznámen s GNM, může konflikt vody aktivovat zadržování vody (viz sběrné ledvinové kanálky). POZNÁMKA: Krev biologicky koreluje s konfliktem krvácení zahrnujícím slezinu.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: ztráta buněk (nekróza) na jednom nebo při více konfliktech na více místech ledviny (ledvin). Během konfliktní aktivity stoupá arteriální krevní tlak a způsobuje hypertenzi. Biologickým účelem zvýšeného krevního tlaku je kompenzovat ztrátu glomerulární tkáně, která umožňuje ledvině plnit její funkci i přes snížený počet buněk produkujících moč (srovnej s hypertenzí související s pravým myokardem; viz také dřeň nadledvin).

Výše krevního tlaku je dána rozsahem ztráty tkáně. Proto se při intenzivním konfliktu může krevní tlak výrazně zvýšit (viz také hypertenze při epileptoidní krizi). Hypertenze však nikdy není důvodem k panice, protože zvýšený krevní tlak nezpůsobuje ani infarkt, ani mrtvici, jak tvrdí konvenční medicína, ale je spíše biologickým záložním programem k udržení funkce orgánu. Léky na snížení krevního tlaku (inhibitory ACE) tuto přirozenou reakci pouze narušují. Nadměrné užívání léků proti hypertenzi je proto pro ledviny velmi zatěžující a může dokonce způsobit jejich selhání.

Vzhledem k tomu, že hladina močových látek závisí na rychlosti glomerulární filtrace (GFR), zvyšují se hodnoty kyseliny močové, močoviny a kreatininu během konfliktně aktivní fáze (srovnejte se zvýšenou hladinou kyseliny močové, močoviny a kreatininu v souvislosti se sběrnými kanálky ledvin).

Tento snímek mozku ukazuje Hamerovo ohnisko v bílé hmotě velkého mozku, přesněji v oblasti, která ovládá parenchym levé ledviny (zobrazte si schéma GNM). Převážně ostré ohraničení prstencové struktury naznačuje, že osoba je konfliktně aktivní s krátkými fázemi hojení mezi nimi (edematózní část).

POZNÁMKA: To, zda konflikt vody nebo tekutin postihuje pravý nebo levý ledvinový parenchym, je náhodné.

Postupující ztráta parenchymových buněk ledviny způsobuje cirhotickou ledvinu (viz levá ledvina na tomto obrázku) s neschopností produkovat dostatečné množství moči (srovnejte s cirhotickou ledvinou týkající se sběrných kanálků ledvin s nedostatečným vylučováním moči). Bez vyřešení konfliktu to nakonec vede k takzvané „glomerulární nedostatečnosti ledvin“ (srovnejte s „tubulární nedostatečností ledvin„) a selhání ledvin. Při postižení obou ledvin je dialýza nevyhnutelná.

Pokud je postižená ledvina chirurgicky odstraněna, krevní tlak se vrátí do normálu. V případě nového nebo reaktivovaného konfliktu vody se však DHS zaregistruje v mozkovém relé druhé ledviny, což způsobí opětovné zvýšení krevního tlaku.

FÁZE HOJENÍ: Po vyřešení konfliktu (CL) se ztráta tkáně doplní novými buňkami, v ideálním případě za asistence bakterií. Příznaky hojení jsou bolest způsobená otokem ledviny a případně krev v moči (viz také ledvinová pánvička a močovody, trigon močového měchýře, sliznice močového měchýře a prostata). Během fáze hojení se krevní tlak i hladina močových látek vrací k normálu. Přesto se při každé recidivě konfliktu krevní tlak dočasně zvyšuje a způsobuje „nestabilní hypertenzi“ („chronická hypertenze“ označuje dlouhodobou konfliktní aktivitu). Krevní tlak také krátkodobě a potenciálně výrazně stoupá po dobu epileptoidní krize.

Pokud se hojení týká glomerulů, pak se tento stav nazývá glomerulonefritida (srovnejte s nefritidou týkající se sběrných kanálků ledvin). Při opakujících se fázích hojení se ve filtrační jednotce ledviny tvoří jizva (během PCL-B). To se označuje jako fokální segmentální glomeruloskleróza (FSGS).  

Zvláštním rysem týkajícím se hojení ledvinného parenchymu je tvorba LEDVINOVÉ CYSTY. Za předpokladu, že nedojde ke konfliktním recidivám, které by hojení přerušily, trvá tento proces devět měsíců (viz také cysta nadledviny, cysta vaječníku a cysta varlete). Vývoj cysty probíhá v několika krocích.

Zpočátku se během PCL-A v místě nekrózy vytvoří tekutinou naplněná kapsida nebo cysta. Cysta se vyklenuje buď směrem ven, nebo roste dovnitř. Její velikost je dána intenzitou a délkou trvání předchozí konfliktně aktivní fáze. Při současném zadržování vody (SYNDROM) v důsledku aktivního konfliktu opuštění nebo existenčního konfliktu může být cysta v ledvinovém parenchymu poměrně velká, protože zadržená voda se nadměrně ukládá v oblasti hojení. Velké cysty mohou způsobovat značné bolesti. To, co se označuje jako „polycystické onemocnění ledvin“ (PKD), poukazuje na mnohočetné konflikty vody nebo tekutin, jejichž výsledkem je mnoho cyst (teorie, že se jedná o „genetickou poruchu„, je čistě hypotetická).

Aby se obnovila ztráta buněk, k níž došlo během konfliktně aktivní fáze, množí se zbývající ledvinové buňky uvnitř cysty. Během této fáze se cysta připojuje k sousední tkáni kvůli zásobování krví. Přilnutí k sousedním tkáním také cystu stabilizuje. Když je „růst“ zjištěn v této fázi, je z hlediska konvenční medicíny diagnostikován jako „invazivní nebo infiltrující“ rakovina ledviny a interpretován jako „metastáza“ (srovnej s rakovinou ledviny týkající se sběrných kanálků ledvin). Na základě pěti biologických zákonů nelze nové buňky považovat za „rakovinné buňky“, protože nárůst buněk je ve skutečnosti procesem doplňování.

Po epileptoidní krizi, během PCL-B, cysta ztratila většinu své tekutiny. V tomto okamžiku je „rakovina“ diagnostikována jako Wilmsův nádor nebo nefroblastom. ŽÁDNÁ PANIKA! Protože během devíti měsíců (bez recidivy konfliktu) cysta, která začínala jako tobolka naplněná tekutinou, ztvrdne, uvolní se ze sousední tkáně a obdařena cévami se stane nedílnou součástí ledviny podílející se – jako třetí ledvina – na všech funkcích orgánu.

POZNÁMKA: Všechny orgány, které pocházejí z nového mezodermu („luxusní skupina“), včetně ledvinového parenchymu, vykazují biologický účel na konci fáze hojení. Po ukončení procesu hojení je orgán nebo tkáň silnější než předtím, což umožňuje být lépe připraven na konflikt stejného druhu.

Na tomto CT mozku vidíme Hamerovo ohnisko v oblasti mozku, která ovládá parenchym levé ledviny (dolní oranžové šipky – prohlédněte si schéma GNM), které odpovídá ledvinové cystě na levé ledvině. Konflikt vody nebo tekutiny byl tedy vyřešen. Horní šipky ukazují na Hamerovo ohnisko v mozkovém relé zuboviny související s konfliktem kousání, který je v současné době ve fázi řešení.

Při zadržování vody v důsledku SYNDROMU se může cysta ledviny velmi zvětšit, jak ukazuje toto CT orgánu.  

Pokud se tlak v cystě v tekutém nebo polotekutém stavu stane příliš silným, může cysta prasknout. Úder proti ledvině, explorativní punkce nebo předčasná operace mohou způsobit prasknutí. Když cysta praskne, tekutina si najde cestu do retroperitonea a do oblasti břicha, přičemž uvolněné ledvinové buňky se přichytí k břišní stěně nebo k některému břišnímu orgánu, jako je žaludek, dvanáctník, tlusté střevo, játra nebo slinivka břišní. V tomto případě dochází k dokončení vývoje cysty mimo ledvinu. Takové cysty, které se nacházejí v těchto oblastech, jsou často chybně diagnostikovány jako „kapsy lymfatických uzlin“ nebo jako „liposarkomy“, o nichž se předpokládá, že vznikají z tukových buněk nebo z měkkých tkání („leiomyosarkomy“). V konvenční medicíně je tento výrůstek považován za „zhoubný„.

Podle Dr. Hamera by se odstranění ledvinové cysty mělo provádět pouze tehdy, když je cysta plně vyzrálá (indurovaná). Při operaci polotekuté cysty dochází k diseminaci parenchymových buněk do okolí, což přináší zbytečné komplikace (viz cysty vaječníků a endometrióza). Při současné retenci vody vyvolané existenčním konfliktem, obvykle vyvolaným diagnózou karcinomu ledviny nebo strachem z hospitalizace, cysta ztvrdne jen částečně. Vyřešení konfliktu souvisejícího s ledvinovými kanálky musí mít proto přednost.

LEDVINOVÝ PARENCHYM

GNM Svědectví

VÝVOJ A FUNKCE LEDVINOVÉ PÁNVIČKY A MOČOVODŮ: Ledvinová pánvička a močovody představují horní močové cesty. Ledvinová pánvička přijímá moč ze sběrných kanálků ledvin přes kalichovité vývody. Odtud proudí moč do močovodů a dále do močového měchýře a močové trubice (dolní močové cesty), kde se vylučuje. Vnitřní stěna ledvinové pánvičky a močovodů je opatřena hladkou a příčně pruhovanou svalovinou. Podobně jako střevní svaly, které peristaltickým pohybem posouvají „sousto potravy“ po střevním kanálu, usnadňuje hladká svalovina ledvinové pánvičky a močovodů tok „sousta moči“. Výstelka ledvinové pánvičky, včetně ledvinových kalichů a močovodů je tvořena dlaždicovým epitelem, pochází z ektodermu a je tedy řízena z mozkové kůry.

POZNÁMKA: Původně tvořily ledviny jeden orgán, který se později rozdělil na dvě ledviny. Proto mají ledviny a močovody dvě mozková řídicí centra, na každé mozkové hemisféře jedno.

ÚROVEŇ MOZKU: Epitelová výstelka ledvinové pánvičky a močovodů je řízena ze spánkového laloku (součást postsmyslové kůry). Ledvinová pánvička levé ledviny a levý močovod jsou řízeny z pravého spánkového laloku; ledvinová pánvička pravé ledviny a pravý močovod jsou řízeny z levé korové hemisféry (vedle řídicího centra sliznice konečníku). Existuje tedy zkřížená korelace z mozku na orgán.

POZNÁMKA: Ledvinová pánvička a močovody, stejně jako močový měchýř a močová trubice, mají stejná řídicí centra. To, zda konflikt postihuje ledvinovou pánvičku, močovod(y), močový měchýř nebo močovou trubici, je náhodné. Prostatické a ejakulační kanálky jsou rovněž řízeny ze stejných mozkových relé.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený s ledvinovou pánvičkou a močovody je konfliktem mužského teritoriálního značkování nebo konfliktem ženského značkování (viz také močový měchýř a močová trubice) v závislosti na pohlaví, lateralitě a hormonálním stavu člověka (viz také “Značkující” konstelace). Konflikt mužského teritoriálního značkování se týká neočekávaného narušení vnějších hranic (samci savců označují vnější hranici teritoria močí tím, že se vzpínají nohama), zatímco konflikt ženského značkování se týká narušení vnitřních hranic (samice savců označují vnitřní hranici svého místa tím, že si dřepnou). Ženský konflikt značkování je podobný konfliktu identity, který se týká povrchové sliznice konečníku. Proto se mozkové relé ledvinové pánvičky, močovodů, močového měchýře a močové trubice nachází vedle relé konečníku (v levém spánkovém laloku).

Pohlaví, lateralita, hormonální stav

Biologický konflikt

Postižený orgán

Pravoruký muž (NHS)

Konflikt teritoriálního značkování

Levá ledvinová pánvička, močovod

Levoruký muž (NHS)

Konflikt teritoriálního značkování

Pravá ledvinová pánvička, močovod*

Pravoruký muž (LTS)

Konflikt značkování

Pravá ledvinová pánvička, močovod

Levoruký muž (LTS)

Konflikt značkování

Levá ledvinová pánvička, močovod*

Pravoruká žena (NHS)

Konflikt značkování

Pravá ledvinová pánvička, močovod

Levoruká žena (NHS)

Konflikt značkování

Levá ledvinová pánvička, močovod*

Pravoruká žena (LES)

Konflikt teritoriálního značkování

Levá ledvinová pánvička, močovod

Levoruká žena (LES)

Konflikt teritoriálního značkování

Pravá ledvinová pánvička, močovod*

NHS = normální hormonální stav LTS = nízký testosteronový stav LES = nízký estrogenový stav

*U leváků se konflikt přenáší na druhou mozkovou hemisféru.

V souladu s evoluční úvahou jsou teritoriální konflikty, sexuální konflikty a separační konflikty hlavními konfliktními tématy spojenými s orgány ektodermálního původu, řízenými ze senzorické, premotorické senzorické a postsenzorické kůry.

Konflikt teritoriálního značkování se týká vniknutí na něčí místo (domov, pozemek), včetně rozšířeného území (sousedství, vesnice, město, země). Pracovní konflikty značkování jsou vyvolávány např. souboji o pracovní místo nebo když se do profesního terénu nastěhuje konkurent. Vztahové konflikty spojené se značkováním se týkají členů domény (manžel/ka, děti, rodiče, příbuzní, spolubydlící, spolužáci, přátelé, návštěvy, sousedé, kolegové, učitelé, nadřízení), kteří „překračují hranice“ nebo se vměšují do záležitostí člověka. Pocit kontroly ze strany manžela/manželky, partnera/ky nebo rodičů může vyvolat konflikt týkající se značkování. K narušení soukromé sféry patří také nerespektování vlastního majetku. Muž může trpět teritoriálním konfliktem značkování, když se jiný muž zajímá o jeho ženu nebo když jeho žena či přítelkyně spí s někým jiným. Nechtěný sex nebo sexuální zneužívání může být vnímáno jako narušení něčího intimního prostoru. Útok proti svému přesvědčení, rasistické poznámky nebo obtěžování jakéhokoli druhu mohou vyvolat konflikt značkování. Děti zažívají konflikt ve škole, ve školce, ve školce nebo na hřišti, také když se jim narodí nový sourozenec, když musí sdílet pokoj s členem rodiny nebo když se perou o hračku. Domácí zvířata trpí konflikty značkování, když jiná zvířata (nebo lidé) obsadí jejich teritorium nebo když jsou přemístěna.

Biologický speciální program ledvinové pánvičky a močovodů se řídí VZORCEM SENZITIVITY VNĚJŠÍ KŮŽE s hyposenzitivitou během konfliktně aktivní fáze a epileptoidní krizí a hypersenzitivitou ve fázi hojení.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: ulcerace ve výstelce ledvinové pánvičky, ledvinových kalichů a/nebo močovodu(ů) úměrná intenzitě a délce trvání konfliktní aktivity. Biologickým účelem ztráty buněk je zvětšení objemu ledvinné pánvičky a rozšíření močovodu(ů), aby se zlepšil průtok moči a bylo možné lépe označit území.

Tento snímek (MRI) ukazuje dopad konfliktu značkování v oblasti mozkové kůry, která ovládá ledvinovou pánvičku a močovody, stejně jako močový měchýř a močovou trubici (prohlédněte si schéma GNM). Ostrá hranice Hamerova ohniska naznačuje, že konflikt je stále aktivní. Která část močového systému je postižena, se ukáže až po zahájení hojení. V každém případě bude člověk se znalostí GNM na příznaky hojení připraven.

FÁZE HOJENÍ: Během první části fáze hojení (PCL-A) se ztráta tkáně doplňuje prostřednictvím buněčné proliferace s otokem v důsledku edému (nahromadění tekutiny) v oblasti hojení. Příznaky hojení jsou pálivá bolest při močení (při postižení močovodů) a případně krev v moči (viz také parenchym ledvin, trigon močového měchýře, sliznice močového měchýře a prostaty). V závislosti na intenzitě konfliktu se příznaky pohybují od mírných až po závažné. Velký otok může postižený močovod ucpat! Zánět v ledvinové pánvičce se nazývá pyelitida. Epileptoidní krize se projevuje akutní bolestí s křečemi nebo spazmem (ureterická kolika, ledvinová kolika), pokud okolní příčně pruhované svalstvo ledvinové pánvičky a/nebo močovodů současně prochází epileptoidní krizí (viz také ledvinová kolika týkající se sběrných kanálků ledvin).

POZNÁMKA: Všechny epileptoidní krize, které jsou řízeny ze senzorické, postsenzorické nebo premotorické senzorické kůry, jsou doprovázeny poruchami krevního oběhu, závratěmi, krátkými poruchami vědomí nebo úplnou ztrátou vědomí (mdloby nebo „absence“), v závislosti na intenzitě konfliktu. Dalším výrazným příznakem je pokles hladiny cukru v krvi způsobený nadměrným využíváním glukózy mozkovými buňkami (srovnejte s hypoglykémií související s ostrůvkovými buňkami slinivky břišní).  

„Bakteriální infekce“ v ledvinové pánvičce nebo močovodech naznačuje, že procesu reparace a jizvení (PCL-B) napomáhají bakterie. Obvykle se tak děje v případě, že ulcerace, ke které došlo v konfliktně aktivní fázi, zasahuje hluboko do tkáně ledvin nebo močovodů (viz také „infekce ledvin“ související se sběrnými kanálky ledvin). Opakující se „infekce“ poukazují na recidivy konfliktu vyvolané najetím na koleje, které vznikly při původním konfliktu značkování.

Okluze ledvinových kalichů způsobená prodlouženou fází hojení vede k tvorbě ledvinových kamenů. V určitém okamžiku, obvykle během epileptoidní krize, se kameny protlačí krčkem kalichů do ledvinové pánvičky a dále do močového měchýře. Tento proces způsobuje akutní bolest, především kvůli křečím a spazmům (ledvinová kolika) ve vnitřní stěně ledvinové pánvičky.

Ledvinové kameny v ledvinové pánvičce jsou zelené nebo nažloutlé kameny kyseliny močové (srovnejte s bílými nebo tmavými kalcium oxalátovými kameny ve sběrných ledvinových kanálcích). Uráty, jako důsledek konfliktů teritoriálního značkování, jsou u psů a koček velmi časté.

VÝVOJ A FUNKCE TRIGONU MOČOVÉHO MĚCHÝŘE: trigon močového měchýře je trojúhelníková oblast mezi otvory močovodů a močovou trubicí. Když se svalstvo močového měchýře stáhne, trigon odvádí moč, která je dočasně uložena v močovém měchýři, do močové trubice. Stejně jako střevní buňky, které tráví a vstřebávají potravu, je biologickou funkcí trigonu močového měchýře „trávit“ (kvalita sekrece) bílkoviny a „vstřebávat“ (kvalita absorpce) moč (podobně jako sběrné kanálky ledvin). Submukóza (podsliznice) trigonu močového měchýře je tvořena střevním cylindrickým epitelem, pochází z endodermu a je tedy řízena z mozkového kmene. 

ÚROVEŇ MOZKU: Trigon močového měchýře je řízen z levé strany mozkového kmene, vedle řídicího centra podsliznice konečníku.

POZNÁMKA: Trigon močového měchýře (submukóza močového měchýře), Bartholinovy žlázy a žlázy produkující smegma mají stejné mozkové relé.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený s trigonem močového měchýře je ošklivý, „špinavý“ konflikt sousta (špinavý obchod, špinavé triky, špinavý sex atd.) podobný „konfliktu výkalů“ spojenému s esovitou kličkou a podsliznicí konečníku.

V souladu s evoluční úvahou jsou konflikty sousta primárním konfliktním tématem spojeným s orgány řízenými mozkovým kmenem odvozenými z endodermu.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: Počínaje DHS se během konfliktně aktivní fáze buňky v trigonu močového měchýře množí úměrně intenzitě konfliktu. Biologickým účelem nárůstu počtu buněk je zlepšit schopnost „strávit“ nebo „vstřebat“ „špinavé sousto“. Při delší konfliktní aktivitě se v trigonu vytváří plochý (absorpční typ) nebo květákovitý výrůstek (sekreční typ). V konvenční medicíně je tento útvar diagnostikován jako rakovina močového měchýře (srovnej s „rakovinou močového měchýře“ týkající se sliznice močového měchýře). Pokud rychlost dělení buněk překročí určitou hranici, je rakovina považována za „zhoubnou„; pod touto hranicí je výrůstek považován za „nezhoubný“ nebo diagnostikován jako polyp močového měchýře (viz také fáze hojení).

FÁZE HOJENÍ: Po vyřešení konfliktu (CL) odstraňují houby nebo mykobakterie, jako jsou bakterie TBC, buňky, které již nejsou potřeba. To způsobuje hnisavou tuberkulózní cystitidu, „bakteriální infekci močového měchýře“.

POZNÁMKA: Bylo zjištěno, že bakterie Escherichia coli (E. coli) kolonizují také močový měchýř (viz infekce E.coli ve střevech). Pokud se tedy bakterie E.coli podílejí na procesu hojení, „infekce močového měchýře“ vzniká na základě „konfliktu špinavého sousta“, zatímco „infekce močového měchýře“ ve sliznici a svalovině močového měchýře souvisí s konfliktem značkování.

Příznaky hojení jsou bolest způsobená otokem, zakalená moč, případně krev v moči (viz také ledvinový parenchym, ledvinová pánvička a močovody, sliznice močového měchýře a prostata) a noční pocení. V závislosti na intenzitě konfliktně aktivní fáze se příznaky pohybují od mírných až po závažné.

Pokud se na procesu hojení podílejí houby, způsobuje to „kandidovou cystitidu“, která se stává chronickou, když je člověk ve visícím hojení v důsledku konfliktních recidiv. Na rozdíl od tvrzení konvenční medicíny se houbová „infekce“ v endodermálním(!) trigonu močového měchýře nemůže „rozšířit“ do jiných oblastí močových cest, jako jsou močovody, močový měchýř nebo močová trubice (vycházející z ektodermu), protože houby nepřekročí práh zárodečné vrstvy!

Pokud při řešení konfliktu nejsou k dispozici potřebné mikroby, protože byly zničeny nadměrným užíváním antibiotik, dodatečné buňky zůstávají. Nakonec se výrůstek obalí pojivovou tkání. To se obvykle diagnostikuje jako polyp močového měchýře nebo jako „nezhoubná rakovina“ (viz také konfliktně aktivní fáze).

VÝVOJ A FUNKCE SLIZNICE MOČOVÉHO MĚCHÝŘE A MOČOVÉ TRUBICE: Močový měchýř a močová trubice tvoří dolní močové cesty. U žen leží močový měchýř před dělohou, močová trubice je umístěna u přední stěny vagíny. U mužů sahá močová trubice až ke konci penisu a odvádí moč i sperma při ejakulaci; na hrdle močového měchýře je močová trubice obklopena prostatou. Močový měchýř je dutý svalový orgán, kde se dočasně ukládá moč přijatá z ledvinové pánvičky a močovodů. Moč odchází z močového měchýře močovou trubicí. Vnitřní stěna močové trubice je opatřena hladkou a příčně pruhovanou svalovinou. Podobně jako střevní svaly, které peristaltickým pohybem posouvají „sousto potravy“ po střevním kanálu, usnadňuje hladká svalovina močové trubice tok a vylučování „sousta moči“. Výstelka močového měchýře a močové trubice je tvořena dlaždicovým epitelem, pochází z ektodermu a je tedy řízena z mozkové kůry.

POZNÁMKA: Původně se močová soustava skládala ze dvou měchýřů. Postupem času se oba měchýře spojily a vytvořily jeden orgán (naopak ledviny byly zpočátku jedním orgánem, který se později rozdělil na dvě ledviny). Proto mají močový měchýř a močová trubice dvě mozková řídicí centra, na každé mozkové hemisféře jedno.

ÚROVEŇ MOZKU: Epitelová výstelka močového měchýře a močové trubice je řízena ze spánkového laloku (součást postsmyslové kůry). Levá polovina močového měchýře a levá polovina močové trubice jsou řízeny z pravého spánkového laloku; pravá polovina močového měchýře a pravá polovina močové trubice jsou řízeny z levé korové hemisféry (vedle řídicího centra sliznice konečníku). Existuje tedy zkřížená korelace z mozku na orgán.

POZNÁMKA: Močový měchýř a močová trubice, stejně jako ledvinová pánvička a močovody, mají stejná řídicí centra. To, zda konflikt postihuje ledvinovou pánvičku, močovod(y), močový měchýř nebo močovou trubici, je náhodné. Prostatické a ejakulační kanálky jsou rovněž řízeny ze stejných mozkových relé.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený se sliznicí močového měchýře a močovou trubicí je mužským konfliktem teritoriálního značkování nebo ženským konfliktem značkování (viz ledvinová pánvička a močovody), v závislosti na pohlaví, lateralitě a hormonálním stavu člověka (viz také „Značkující“ konstelace).

Pohlaví, lateralita, hormonální stav

Biologický konflikt

Postižený orgán

Pravoruký muž (NHS)

Konflikt teritoriálního značkování

Levá polovina močového měchýře, močová trubice

Levoruký muž (NHS)

Konflikt teritoriálního značkování

Pravá polovina močového měchýře, močová trubice*

Pravoruký muž (LTS)

Konflikt značkování

Pravá polovina močového měchýře, močová trubice

Levoruký muž (LTS)

Konflikt značkování

Levá polovina močového měchýře, močová trubice*

Pravoruká žena (NHS)

Konflikt značkování

Pravá polovina močového měchýře, močová trubice

Levoruká žena (NHS)

Konflikt značkování

Levá polovina močového měchýře, močová trubice*

Pravoruká žena (LES)

Konflikt teritoriálního značkování

Levá polovina močového měchýře, močová trubice

Levoruká žena (LES)

Konflikt teritoriálního značkování

Pravá polovina močového měchýře, močová trubice*

NHS = normální hormonální stav LTS = nízký testosteronový stav LES = nízký estrogenový stav

*U leváků se konflikt přenáší na druhou mozkovou hemisféru.

V souladu s evoluční úvahou jsou teritoriální konflikty, sexuální konflikty a separační konflikty primárními konfliktními tématy spojenými s orgány ektodermálního původu, řízenými ze senzorické, premotorické senzorické a postsenzorické kůry.  

Biologický speciální program sliznice močového měchýře a močové trubice se řídí VZORCEM SENZITIVITY VNĚJŠÍ KŮŽE s hyposenzitivitou během konfliktně aktivní fáze a epileptoidní krizí a hypersenzitivitou ve fázi hojení.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: ulcerace sliznice močového měchýře a/nebo sliznice močové trubice úměrná intenzitě a délce trvání konfliktní aktivity. Biologickým účelem ztráty buněk je zvětšení objemu močového měchýře a rozšíření močové trubice, aby se zlepšil průtok moči a bylo možné lépe označit území.

Tento CT snímek ukazuje dvě Hamerova ohniska v levém spánkovém laloku; jedno v mozkovém relé pro sliznici močového měchýře (dolní červené šipky – prohlédněte si schéma GNM), druhé v relé pro sliznici konečníku (horní červené šipky). Ostré hranice prozrazují, že osoba je konfliktně aktivní s konfliktem značkování (není schopna stanovit své hranice) a konfliktem identity („kam patřím?“).

FÁZE HOJENÍ: V první části fáze hojení (PCL-A) se ztráta tkáně doplňuje prostřednictvím buněčné proliferace s otokem v důsledku edému (nahromadění tekutiny) v oblasti hojení. V konvenční medicíně může být tento stav diagnostikován jako „karcinom močového měchýře“ nebo uroteliální karcinom, nazývaný také karcinom z tranzitních buněk (srovnejte s rakovinou močového měchýře souvisejícím s trigonem močového měchýře). Na základě pěti biologických zákonů nelze nové buňky považovat za „rakovinné buňky“, protože nárůst buněk je ve skutečnosti procesem doplňování. Malý bradavičnatý výrůstek ve výstelce močových cest, včetně ledvinové pánvičky a močovodů, se označuje jako „uroteliální papilom“ a obvykle se považuje za „nezhoubný„. 

Příznaky hojení jsou časté nucení na močení s pálivou bolestí při močení a vyloučení pouze malého množství moči; v moči se případně vyskytuje krev (viz také ledvinový parenchym, ledvinová pánvička a močovody, trigon močového měchýře a prostata). Typický je také pocit neustálé potřeby močit a neúplného vyprázdnění močového měchýře po vymočení, což je stav označovaný jako tenesmus močového měchýře (srovnej s tenesmy rekta). Při zadržování vody v důsledku SYNDROMU může zvětšený otok blokovat průtok moči v močové trubici. Jedná se o akutní klinický stav! V takovém případě Dr. Hamer doporučuje dočasnou cévku do močového měchýře (viz také obstrukce močových cest u mužů způsobená zvětšenou prostatou nebo nádorem prostaty).

Epileptoidní krize se projevuje akutní bolestí s křečemi nebo spazmem, pokud okolní příčně pruhované svalstvo vnitřní stěny močové trubice současně prochází epileptoidní krizí.

POZNÁMKA: Všechny epileptoidní krize, které jsou řízeny ze senzorické, postsenzorické nebo premotorické senzorické kůry, jsou doprovázeny poruchami krevního oběhu, závratěmi, krátkými poruchami vědomí nebo úplnou ztrátou vědomí (mdloby nebo „absence“), v závislosti na intenzitě konfliktu. Dalším výrazným příznakem je pokles hladiny cukru v krvi způsobený nadměrným využíváním glukózy mozkovými buňkami (srovnejte s hypoglykémií související s ostrůvkovými buňkami slinivky břišní).  

Infekce močových cest v močové trubici (uretritida) nebo infekce močového měchýře (cystitida) svědčí o tom, že procesu reparace a jizvení (PCL-B) napomáhají bakterie (viz také infekce močových cest související s močovody a „infekce močového měchýře“ související s trigonem a svalovinou močového měchýře). K tomu obvykle dochází, když ulcerace, která vznikla v konfliktně aktivní fázi, zasahuje hluboko do tkáně močové trubice a močového měchýře. Opakující se „infekce močového měchýře“ poukazují na recidivy konfliktu vyvolané najetím na kolej, která byla vytvořena při původním konfliktu značkování.

Uretrální kapavka je zánět sliznice močové trubice s výtokem v důsledku aktivity bakterií (Neisseria gonorrhoeae) během procesu hojení. Pokud se na ní podílejí bakterie Chlamydia trachomatis, způsobuje to tzv. chlamydiovou infekci; bakterie chlamydií se podílejí i na zánětu močové trubice (chlamydie v ústech se vztahují k ústnímu konfliktu; v konečníku nebo řitním otvoru ke konfliktu identity). V rozporu se standardním přesvědčením se kapavka ani chlamydie nemohou přenášet pohlavním stykem, protože jejich příznaky jsou již příznaky hojení, výslovně příznaky (teritoriálního) konfliktu značkování týkajícího se sexuálního prostoru (viz také sexuální separační konflikt a genitální herpes). Pokud jsou příznaky méně závažné, může být stav diagnostikován jako uretritida nebo cystitida. To, co se eufemisticky nazývá „líbánková cystitida“, je způsobeno častým a dlouhodobým pohlavním stykem. POZNÁMKA: U mužů slouží močová trubice také k ejakulaci. Biologický speciální program močové trubice tedy odpovídá také konfliktu ejakulace (viz ejakulační kanálky), jako je „neschopnost, nedovolení nebo nechtění ejakulovat“, například předčasná ejakulace.  

Bradavice močového měchýře jsou výsledkem dlouhodobého hojení v močovém měchýři. Chybně jsou tato neškodná rezidua interpretována jako rakovina. Bradavice na močovém měchýři jsou poměrně časté u koček a psů (konflikt teritoriálního značkování!).

SLIZNICE MOČOVÉHO MĚCHÝŘE A MOČOVÉ TRUBICE

Případové studie – Dr. Alvin De Leon

Zkušenosti s GNM

VÝVOJ A FUNKCE VNITŘNÍHO SVĚRAČE MOČOVÉHO MĚCHÝŘE: Vnitřní svěrač močového měchýře je prstencovitý sval nacházející se na dolním hrdle močového měchýře. Jeho svalový mechanismus mimovolně reguluje tok moči z močového měchýře do močové trubice. Vnější svěrač močového měchýře na dolním konci močové trubice poskytuje druhý prostředek pro kontrolu vylučování moči. Vnitřní svěrač močového měchýře je tvořen hladkou svalovinou, pochází z endodermu a je řízen ze středního mozku.

ÚROVEŇ MOZKU: Hladká svalovina vnitřního svěrače močového měchýře je řízena ze středního mozku, který se nachází v nejzazší části mozkového kmene.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným s vnitřním svěračem močového měchýře je neschopnost zadržet moč, například kvůli inkontinenci. Močová inkontinence je jednou z nejčastějších příčin konfliktů po operaci prostaty.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: Hypertonus vnitřního svěrače močového měchýře. Biologickým účelem zvýšeného svalového napětí je usnadnit udržení moči v močovém měchýři.

FÁZE HOJENÍ: svalové napětí se vrací do normálu. Epileptoidní krize se projevuje bolestivými křečemi močového měchýře (viz také křeče močovodů, svaloviny močového měchýře, sliznice močového měchýře a močové trubice).

VÝVOJ A FUNKCE SVALŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE A VNĚJŠÍHO SVĚRAČE MOČOVÉHO MĚCHÝŘE: Močový měchýř je dutý orgán, ve kterém se ukládá moč. Stěna močového měchýře se skládá ze svalů, které se při močení stahují a vytlačují moč z měchýře do močové trubice; současně se otevírají dva svěrače, které umožňují vypuzení moči. Vnější svěrač močového měchýře obklopuje dolní konec močové trubice a je vedle vnitřního svěrače močového měchýře druhým svalovým mechanismem, který reguluje vylučování moči. Příčně pruhovaná svalovina močového měchýře a vnější svěrač močového měchýře pocházejí z nového mezodermu a jsou řízeny z bílé hmoty velkého mozku a motorické kůry.

POZNÁMKA: Původně se močový měchýř skládal pouze z hladké svaloviny, která se vyvinula ze střevní svaloviny hltanu. Příčně pruhované svaly močového měchýře se vyvinuly později spolu se zevním svěračem močového měchýře; oba svaly jsou volní a lze je vědomě ovládat.

ÚROVEŇ MOZKU: Příčně pruhované svalstvo močového měchýře a vnější svěrač močového měchýře mají dvě řídicí centra v mozku. Trofická funkce svalů, zodpovědná za výživu tkáně, je řízena z bílé hmoty velkého mozku; kontrakce svalu je řízena z motorické kůry (součást mozkové kůry). Pravá polovina svaloviny močového měchýře a vnější svěrač močového měchýře jsou řízeny z levé části mozkové dřeně; levé poloviny jsou řízeny z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace z mozku na orgán. Naproti tomu hladké svaly vnitřního svěrače močového měchýře jsou ovládány ze středního mozku. 

POZNÁMKA: Svaly močového měchýře a vnějšího svěrače močového měchýře, svaly konečníku a vnějšího svěrače konečníku, svaly děložního hrdla a svěrače děložního hrdla a vaginální svaly mají stejné mozkové relé.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený se svalstvem močového měchýře a vnějším svěračem močového měchýře je „neschopnost dostatečně označit své území“ (viz také vnější svěrač konečníku). Ke konfliktu obvykle dochází, když se konflikt teritoriálního značkování nedaří po dlouhou dobu vyřešit. Svaly močového měchýře souvisejí také s konfliktem sebehodnocení, který obvykle vyvolává inkontinence moči.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: úbytek buněk (nekróza) svalové tkáně močového měchýře (řízené z bílé hmoty velkého mozku) a úměrně intenzitě konfliktní aktivity narůstající paralýza svaloviny močového měchýře (řízená z motorické kůry). Současně se otevírá vnější svěrač močového měchýře (u svěračů žádná nekróza!), což zvyšuje průtok moči, aby bylo možné lépe označit území.

POZNÁMKA: Příčně pruhované svaly patří do skupiny orgánů, které na související konflikt reagují funkční ztrátou (viz také Biologické speciální programy ostrůvkových buněk slinivky břišní (alfa ostrůvkové buňky a beta ostrůvkové buňky), vnitřního ucha (hlemýžď a vestibulární orgán), čichové nervy, sítnice a sklivec, kosterní svaly) nebo hyperfunkcí (viz okostice a thalamus).

Močová inkontinence, mimovolní odtok moči, je známkou toho, že přetrvávající konflikt značkování stále není vyřešen. V závislosti na intenzitě konfliktu se stav pohybuje od mírného úniku (při kašli, kýchání, smíchu) až po nekontrolovatelné pomočování (viz také fekální inkontinence). K náhlému odtoku moči dochází také během epileptoidní krize, kdy se otevře svěrač močového měchýře. Inkontinence často vyvolává konflikty sebehodnocení zahrnující přilehlé tkáně, jako je stydká kost nebo svaly pánevního dna. Proto slabé svaly pánevního dna nezpůsobují inkontinenci, ale jsou spíše důsledkem pokračujících konfliktů sebehodnocení souvisejících s močovým měchýřem; totéž platí pro opakující se „infekce močového měchýře„.

POZNÁMKA: Vnější svěrače (vnější svěrač močového měchýře, vnější svěrač konečníku, svěrač děložního hrdla) se skládají z příčně pruhovaného svalstva, zatímco vnitřní svěrače, jako je vnitřní svěrač močového měchýře a vnitřní svěrač konečníku, se skládají z hladkého svalstva. Vnější svěrače mají inverzní inervaci, což znamená, že se uzavírají kontrakcí při vagotonii, tj. ve fázi hojení, a otevírají se relaxací při sympatikotonii, tj. v konfliktně aktivní fázi a epileptoidní krizi. Pokud jde o močový měchýř a konečník, během epileptoidní krize, například během epileptického záchvatu, se mohou oba svěrače otevřít současně a způsobit úplné vyprázdnění močového měchýře spolu s mimovolní ztrátou stolice.

Noční pomočování (noční enuréza) je nechtěné vyprazdňování moči během spánku. K mimovolnému močení dochází během epileptoidní krize, která se typicky vyskytuje v noci, tedy při vagotonii. Při krátkém sympatikotonickém stresu se otevře svěrač močového měchýře, což způsobí vylučování moči. Trvalé nebo chronické noční pomočování znamená, že u dané osoby dochází k neustálým konfliktním recidivám, po nichž následuje „noční nehoda“. Děti trpí konflikty teritoriálního značkování se svými sourozenci nebo spolužáky nebo když jsou fyzicky, slovně nebo sociálně šikanovány. POZNÁMKA: K úplnému vyprázdnění močového měchýře může dojít v průběhu jakékoli intenzivní epileptoidní krize.  

FÁZE HOJENÍ: Během fáze hojení dochází k rekonstrukci svalstva močového měchýře a uzavření svěrače močového měchýře. Pokud hojení napomáhají bakterie, způsobí to „bakteriální infekci močového měchýře“ (viz také trigon močového měchýře a sliznice močového měchýře) s bolestivými křečemi močového měchýře během epileptoidní krize (viz také křeče související s močovody, vnitřním svěračem močového měchýře, močovým měchýřem a močovou trubicí).

POZNÁMKA: Všechny orgány, které pocházejí z nového mezodermu („luxusní skupina“), včetně svaloviny močového měchýře, vykazují biologický účel na konci fáze hojení. Po ukončení procesu hojení je orgán nebo tkáň silnější než předtím, což umožňuje být lépe připraven na konflikt stejného druhu.

Další texty ke studiu:

GNM: PĚT BIOLOGICKÝCH ZÁKONŮ NOVÉ MEDICÍNY

Lenka Bednářová: Zákonitosti Germánské nové medicíny

O nemoci jinak (mozfiles.com)

Co je podle Germanische Heilkunde nadváha?

Konstelace sběrných kanálků ledvin: dezorientace a zmatenost

Opuštěný králík Pepe: existenciální konflikt a nadměrná hmotnost

Zdroj Přeložil: Vladimír Bartoš VÝVOJ A FUNKCE SBĚRNÝCH KANÁLKŮ LEDVIN: Ledviny jsou umístěny po obou stranách dolní části páteře v zadní části břicha (retroperitoneální). Funkcí sběrných kanálků ledvin je shromažďovat moč produkovanou v ledvinovém parenchymu a odvádět ji několika kalichovitými vývody do ledvinové pánvičky. Odtud se moč dále dostává do…

Sdílet na sociální sítě