SBS: LYMFATICKÝ SYSTÉM
Přeložil: Vladimír Bartoš
VÝVOJ A FUNKCE LYMFATICKÝCH CÉV A LYMFATICKÝCH UZLIN: Lymfatický systém se skládá z lymfatických cév, lymfatických uzlin a lymfatických orgánů, jako je slezina. Ve spojení s oběhovým systémem se lymfatické cévy rozvětvují podobně jako krevní cévy do všech tkání těla. Při průchodu krve kapilárami uniká část tekutého buněčného a metabolického odpadu stěnami kapilár a vyplňuje prostor mezi tkáňovými buňkami. Mezibuněčná tekutina je pak zachycena lymfatickými kapilárami. Stejně jako peristaltický pohyb střevních svalů, které posouvají potravu střevním kanálem, pohybují hladké svaly stěny lymfatických cév lymfatickou tekutinou do lymfatických uzlin rozmístěných po celém těle. Lymfatické uzliny filtrují buněčný odpad z lymfy. Po průchodu lymfatickými cestami se lymfa vrací do krevního oběhu a vylučuje se ledvinami. Lymfatické cévy pocházejí z nového mezodermu a jsou proto řízeny z bílé hmoty velkého mozku.
ÚROVEŇ MOZKU: V bílé hmotě velkého mozku jsou lymfatické cévy a lymfatické uzliny na pravé straně těla řízeny z levé části mozku; lymfatické cévy a lymfatické uzliny na levé straně jsou řízeny z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace z mozku na orgán.
Hladké svalstvo lymfatických cév je ovládáno ze středního mozku.
POZNÁMKA: Kosti, kosterní svaly, lymfatické cévy a lymfatické uzliny, krevní cévy, pojivová tkáň a tuková tkáň sdílejí stejné mozkové relé a tedy i stejný biologický konflikt a to konflikt sebehodnocení. Řídicí centra jsou uspořádána od hlavy až k patě.
BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený s lymfatickými cévami a lymfatickými uzlinami je mírným konfliktem sebehodnocení nebo ztráty vlastní hodnoty. Specifické konflikty sebehodnocení jsou stejné jako u kostí a kloubů.
V souladu s evoluční úvahou jsou konflikty sebehodnocení hlavním konfliktním tématem spojeným s orgány odvozenými z nového mezodermu, které jsou řízeny bílou hmotou velkého mozku.
Krční uzliny umístěné na krku: intelektuální konflikt sebehodnocení
Axilární uzliny umístěné v podpaží: vztahový konflikt sebehodnocení.
Břišní uzliny umístěné v podbřišku: konflikty sebehodnocení spojené s oblastí břicha, vyvolané například diagnózou rakoviny (rakovina žaludku, tlustého střeva, jater, slinivky břišní).
Tříselné uzliny nacházející se v tříslech v ohbí kyčle: „neschopnost snést situaci“ nebo sexuální konflikt sebehodnocení.
Popliteální uzliny nacházející se v blízkosti kolen: konflikt týkající se fyzické výkonnosti
POZNÁMKA: To, zda konflikt postihuje lymfatickou cévu nebo lymfatickou uzlinu na pravé nebo levé straně těla (nebo na obou stranách), závisí na tom, jestli je člověk pravo/levoruký a jestli konflikt souvisí s matkou/dítětem nebo s partnerem. Lokalizovaný konflikt postihuje lymfatickou tkáň, která je nejblíže místu spojenému s konfliktem sebehodnocení.
KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: nekróza (úbytek buněk) v lymfatické cévě nebo lymfatické uzlině související s konfliktem.
FÁZE HOJENÍ: Během první části fáze hojení (PCL-A) se ztráta tkáně doplňuje prostřednictvím buněčné proliferace s otokem v důsledku edému (nahromadění tekutiny) v oblasti hojení. Při zadržování vody v důsledku aktivního konfliktu opuštění nebo existenčního konfliktu zahrnujícího sběrné kanálky ledvin se otok výrazně zvyšuje. Bakterie, pokud jsou k dispozici, napomáhají procesu hojení. Vedlejší produkty mikrobiální opravné práce jsou odstraňovány lymfocyty a dalšími bílými krvinkami (v rozporu s teorií imunitního systému, která tvrdí, že lymfocyty „bojují s infekcemi„). Hojení může být doprovázeno zánětem.
Pokud je postižena lymfatická uzlina, konvenční medicína považuje buněčný nárůst za rakovinu, označovanou jako Hodgkinův lymfom (srovnejte s nehodgkinským lymfomem týkajícím se hltanových kanálků). Na základě pěti biologických zákonů nelze nové buňky považovat za „rakovinné buňky“, protože nárůst buněk je ve skutečnosti procesem doplňování. „Hodgkinův“ nádor se často vyskytuje v blízkosti nádoru, který byl chirurgicky odstraněn. „Nový přírůstek“ je pak nesprávně interpretován jako „metastáza„. Ve skutečnosti vznik lymfomu následuje po vyřešení konfliktu sebehodnocení, který byl zahájen odstraněním „rakoviny“, například rakoviny tlustého střeva nebo prsu.
POZNÁMKA: Lymfatická tkáň je tvořena lymfocyty. V případě lymfomu je proto počet lymfocytů zvýšený (srovnejte s lymfocytární leukémií, kde se zvyšuje počet lymfoblastů – bez zduření lymfatických uzlin).
Lymfom v podpaží prozrazuje, že vztahový konflikt sebehodnocení byl vyřešen. U praváka se otok vyskytuje na pravé straně, pokud je konflikt spojen s partnerem.
U žen vzniká lymfom v podpažních uzlinách, když je například konflikt obav o hnízdo spojen s pocitem viny („selhala jsem jako matka“, „selhala jsem jako partnerka“). Diagnóza rakoviny prsu a představa amputovaného prsu může vyvolat konflikt sebehodnocení zahrnující podpažní uzliny v blízkosti postiženého prsu. Proto je lymfom jedním z nejčastějších nádorových onemocnění následujících po rakovině prsu. Nemá nic společného s „metastazujícím“ procesem, jak se tvrdí.
Zvětšená lymfatická uzlina v oblasti krku ukazuje na fázi hojení intelektuálního konfliktu sebehodnocení (srovnej s nehodgkinským lymfomem a lipomem). U praváka se zduření vyskytuje na levé straně, pokud konflikt souvisí s matkou nebo dítětem.
Zduření lymfatické uzliny na krku může být také diagnostikováno jako mononukleóza nebo Pfeifferova nemoc (srovnejte s mononukleózou spojenou s hltanovými kanálky). Bolest v krku doprovázející tento stav poukazuje na další konflikt „nechci spolknout sousto“ (viz streptokok). V konvenční medicíně se má za to, že „mononukleóza“ je „infekce“ způsobená „virem Epstein Barrové“ přenášená slinami (odtud název „nemoc z líbání“). Pro takové tvrzení neexistují žádné vědecké důkazy.
Po epileptoidní krizi během PCL-B otok ustoupí, pokud nedojde k recidivě konfliktu.
POZNÁMKA: Vzhledem k funkci lymfatického systému jako drenážního systému se lymfatické uzliny – bez buněčné proliferace – zvětšují také během procesu hojení, při kterém vzniká velké množství metabolického odpadu a mezibuněčné tekutiny. Patří sem hojení po úrazech nebo operacích, jako je například mastektomie. Lymfatická tekutina z hojícího se karcinomu prsu přechází do podpažních uzlin. Lymfatické uzliny v tříslech (tříselné uzliny) se zvětšují při hojení v oblasti genitálií nebo nohou. Při zánětu mandlí, hltanu nebo abscesu zubu se lymfatické uzliny na krku zduří a jsou citlivé na dotek. V konvenční medicíně je „zduření žlázy“ považováno za „nezhoubné“ a je známkou „infekce„, zatímco zduření lymfatické uzliny způsobené buněčnou mitózou je interpretováno jako „zhoubná“ rakovina. Lymfatický systém je také mylně považován za průchod pro „metastazující rakovinné buňky“ (viz článek GNM „Zpochybnění teorie metastáz„).
Lymfedém vzniká při hojení lymfatické cévy, například v jedné z rukou, nohou nebo kolen. Hromadění tekutin (lymfy a vody) v mezibuněčné tkáni způsobuje zpětný tok lymfy, což vede k velkému otoku. Pokud lymfatická tekutina pronikne do krevní cévy, je to často chybně diagnostikováno jako „trombóza“ (srovnejte s periferním otokem týkajícím se žil nohou, kostí nohou nebo myokardu).
Při zadržování vody v důsledku SYNDROMU se otok výrazně zvětšuje, jak je vidět na tomto obrázku. Lymfedém na levé noze je spojen s partnerem, pokud je osoba levák.
Extrémní formou lymfedému je tzv. elefantiáza (lymfatická filarióza). Říká se, že elefantiázu způsobuje parazitický červ, který se „chytne od komárů a přenáší se kousnutím na novou oběť“.
Na tomto obrázku jsou tři ženy z Haiti s lymfatickým otokem, který je patrný pouze na jedné noze – souvisí s konfliktem fyzické výkonnosti, kdy „nemohou běhat“ (dostatečně rychle). Na Haiti trpí tímto onemocněním 80 % populace. V Port-au-Prince byla tato „nemoc“ až do zemětřesení v roce 2010 neznámá!
Pravák dělá první krok pravou nohou, levák levou nohou. Proto žena sedící na pravé straně musí být levák a ostatní dva praváci.
POZNÁMKA: Všechny orgány, které pocházejí z nového mezodermu („luxusní skupiny“), včetně mízních cév a mízních uzlin, vykazují biologický účel na konci fáze hojení. Po ukončení procesu hojení je orgán nebo tkáň silnější než předtím, což umožňuje být lépe připraven na konflikt stejného druhu.
VÝVOJ A FUNKCE SLEZINY: Slezina se nachází na levé straně horní části břicha za žaludkem těsně pod bránicí. Slezina je specializovaná lymfatická uzlina, a proto je důležitou součástí lymfatického systému. Její hlavní funkcí je filtrovat krev a uchovávat krevní destičky (trombocyty). Krevní destičky jsou krevní buňky (produkované v kostní dřeni), které mají schopnost srážet krev, a jsou proto nezbytné pro obnovu ran. Když je stěna krevní cévy poškozena řezem nebo zraněním, krevní destičky se slepí a utěsní trhliny, aby zastavily krvácení vytvořením krevních sraženin, což je proces zvaný koagulace. Slezina pochází z nového mezodermu a je proto řízena z bílé hmoty velkého mozku.
ÚROVEŇ MOZKU: V bílé hmotě velkého mozku je slezina řízena z pravé mozkové hemisféry. Mozkové relé se nachází přesně v oblasti, kde má slezina své místo jako lymfatická uzlina. Existuje zde zkřížená korelace z mozku na orgán.
BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený se slezinou je konflikt krvácení nebo zranění (konflikt sebehodnocení spojený s krví. V přírodě vede neschopnost bojovat kvůli velkému krvácejícímu zranění rychle ke smrti). Reálně je tento konflikt vyvolán krvácením v důsledku zranění, krvácení nebo silné menstruace, ale také při výskytu krve ve stolici, v moči nebo ve vaginálním výtoku, což často vyvolává velkou paniku. Konflikt krvácení může vyvolat také diagnóza „rakoviny krve“ (leukémie), pozitivní test na HIV (strach z HIV pozitivity), pobyt na dialýze, krevní transfuze nebo znepokojivé výsledky krevních testů. Užívání léků na ředění krve může udržovat konflikt krvácení aktivní kvůli nebezpečí závažného krvácení.
KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: Během konfliktně aktivní fáze slezina nekrotizuje a vytváří malé otvory ve slezině. K nekróze může dojít na vnější nebo vnitřní straně sleziny. Počínaje DHS (v přírodě rovnající se krvácení) opouštějí krevní destičky, které nejsou potřebné (pro opravu rány), periferní krevní řečiště a přesouvají se do sleziny, kde nekrotizovaná oblast poskytuje ideální zásobárnu pro skladování krevních destiček do doby, než se vyřeší konflikt krvácení. Proto je během konfliktní aktivity počet krevních destiček nízký. Pokud je konflikt intenzivní, počet trombocytů klesá na hodnoty vykazující trombocytopenii (srovnejte s trombocytopenií týkající se kostní dřeně). Nízké množství krevních destiček v krvi slouží k tomu, aby se zabránilo vzniku krevní sraženiny nebo trombu v krevních cévách. V důsledku sníženého počtu trombocytů dochází k tendenci ke snadnějšímu vzniku modřin a krvácení (také při aktivním konfliktu sebehodnocení zahrnujícím kosti). To může vést k dalším konfliktům krvácení. Diabetici, kteří se snadno modrají, mají s největší pravděpodobností konflikt „cukru v krvi(!)“.
FÁZE HOJENÍ: V první části fáze hojení (PCL-A) se ztráta tkáně doplňuje prostřednictvím buněčné proliferace s otokem v důsledku edému (nahromadění tekutiny) v oblasti hojení. To způsobuje zvětšení sleziny neboli splenomegalii. Slezina se může také zanítit (splenitida), zejména pokud hojení napomáhají bakterie. Vznikají cysty sleziny se současným zadržováním vody, ale pouze v případě, že se nekróza nacházela na vnější straně sleziny.
Při zadržování vody (SYNDROM) se může slezina značně zvětšit. Existenční konflikt je obvykle vyvolán strachem, například když je člověk hospitalizován.
Zvětšení sleziny se obvykle vyskytuje u lidí s leukémií nebo s AIDS, kteří musí pravidelně podstupovat krevní testy nebo transfuze krve. Pro někoho, kdo GNM nezná, se tyto procedury často stávají kolejemi, které neustále reagují na konflikt krve a prodlužují léčení. Pokud je slezina chirurgicky odstraněna (splenektomie), sousední lymfatická uzlina převezme funkci bývalé sleziny. Podle Dr. Hamera by se o operaci mělo uvažovat v případě, že je krvácivý konflikt závažný a má dlouhé trvání.
Ve fázi hojení se krevní destičky vracejí do periferního krevního oběhu a jejich počet se – dočasně – zvyšuje nad normální rozmezí (trombocytóza nebo trombocytemie). Dokud je člověk pohyblivý, nehrozí nebezpečí srážení krve nebo tzv. trombózy. V konvenční medicíně by zvýšený počet krevních destiček mohl být diagnostikován jako trombocytární leukémie.
Na konci léčebné fáze jsou hodnoty trombocytů opět v normě. Slezina však zůstává zvětšená.
POZNÁMKA: Všechny orgány, které pocházejí z nového mezodermu („luxusní skupina“), včetně sleziny, vykazují biologický účel na konci fáze hojení. Po ukončení procesu hojení je orgán nebo tkáň silnější než předtím, což umožňuje být lépe připraven na konflikt stejného druhu.
SLEZINA
Další texty ke studiu:
Zdroj Přeložil: Vladimír Bartoš VÝVOJ A FUNKCE LYMFATICKÝCH CÉV A LYMFATICKÝCH UZLIN: Lymfatický systém se skládá z lymfatických cév, lymfatických uzlin a lymfatických orgánů, jako je slezina. Ve spojení s oběhovým systémem se lymfatické cévy rozvětvují podobně jako krevní cévy do všech tkání těla. Při průchodu krve kapilárami uniká část…