GNM: Životopis Dr. med. Ryke Geerd Hamera
Přeložil: Vladimír Bartoš
Dr. med. Ryke Geerd Hamer – objevitel Germánské Nové Medicíny (GNM)
Dr. med. Ryke Geerd Hamer se narodil 17. května 1935 v německém Mettmannu. Dětství prožil u prarodičů z otcovy strany ve Východním Frísku. V roce 1953 začal studovat medicínu, teologii a fyziku na univerzitě v Tuebingenu. Ve 22 letech dokončil magisterské studium teologie a o čtyři roky později získal odbornou licenci doktora medicíny. V následujících letech vykonával praxi na různých univerzitních klinikách v Německu.
V roce 1972 doktor Hamer dokončil specializaci v oboru vnitřního lékařství a začal pracovat na univerzitní klinice v Tuebingenu jako internista, který měl na starosti pacienty s rakovinou. Současně provozoval soukromou praxi se svou manželkou Dr. Sigrid Hamerovou, se kterou se seznámil během studií v Tuebingenu. Projevil také mimořádný talent pro vynalézání lékařských přístrojů. Mimo jiné vlastnil patent na netraumatický skalpel (Hamer Scalpel), který řeže dvacetkrát ostřeji než žiletka, speciální pilku na kosti pro plastickou chirurgii a masážní stůl, který se automaticky přizpůsobuje obrysům těla.
Jeho vynálezy poskytly doktoru Hamerovi a jeho rodině finanční prostředky na přestěhování do Itálie, kde uskutečnil svůj plán léčit nemocné v římských chudinských čtvrtích zdarma. Dne 18. srpna 1978, když byli v Římě, obdrželi Hamerovi šokující zprávu, že jejich syn Dirk byl nešťastnou náhodou postřelen italským princem Viktorem Emanuelem Savojským. Dne 7. prosince 1978 Dirk zraněním podlehl a zemřel v náručí svého otce. Dirk je pohřben pod městskou zdí u pyramidy v Římě.
Krátce po Dirkově smrti byla doktoru Hamerovi diagnostikována rakovina varlat. Protože nikdy nebyl vážně nemocný, vyslovil domněnku, že vznik rakoviny mohl přímo souviset s nečekanou ztrátou syna. Tento nečekaný šok nakonec na Dirkovu počest nazval DHS neboli „syndrom Dirka Hamera“.
Dirkova smrt a jeho vlastní zkušenost s rakovinou nasměrovaly doktora Hamera na mimořádnou vědeckou cestu.
V té době byl vedoucím internistou onkologické kliniky na Mnichovské univerzitě, začal zkoumat anamnézy svých pacientů s rakovinou a brzy zjistil, že stejně jako on všichni zažili podobný nečekaný šok. Svůj výzkum však posunul ještě dál. Veden hypotézou, že všechny tělesné procesy jsou řízeny z mozku, analyzoval snímky mozku svých pacientů a porovnával je s jejich lékařskými záznamy a osobní historií. Ke svému úžasu zjistil jasnou souvislost mezi určitými typy „konfliktních šoků“, tím, jak se tyto šoky projevují na orgánové úrovni jako specifické symptomy a jak to vše souvisí s mozkem. Do té doby žádná studie nezkoumala roli mozku jako prostředníka mezi psychikou a nemocným orgánem.
Dr. Hamer zjistil, že každá nemoc má původ v šoku nebo traumatu, který jedince zcela zaskočí. V okamžiku, kdy dojde k nečekanému konfliktu, zasáhne šok specifickou, předem určenou oblast v mozku a způsobí lézi (později nazvanou Hamerovo ohnisko nebo HH – Hamercher Herd), která je na snímku mozku viditelná jako soubor ostrých soustředných kroužků. Než Dr. Hamer identifikoval tyto prstencové léze na skenu mozku, považovali je radiologové za artefakty vzniklé závadou na přístroji. Společnost Siemens, výrobce zařízení pro počítačovou tomografii, však potvrdila, že tyto terčovité léze nemohou být artefakty, protože i při opakování tomografie a snímání z různých úhlů se vždy objeví stejný útvar prstenců na stejném místě.
Mozkové buňky, které zasáhne šok (DHS), vyšlou biochemický signál do odpovídajících tělesných buněk, což způsobí růst nádoru, rozpad tkáně nebo ztrátu funkčnosti v závislosti na tom, o kterou část mozku se jedná. Důvodem, proč jsou konkrétní konflikty nezvratně spojeny s konkrétními oblastmi v mozku, je to, že během vývoje lidského organismu byla každá oblast mozku naprogramována tak, aby okamžitě reagovala na situace, které by mohly ohrozit přežití. Zatímco mozkový kmen, nejstarší část mozku, je naprogramován na prvotní konflikty související s dýcháním (konflikty strachu ze smrti), rozmnožováním (konflikty rozmnožování) a potravou (konflikty sousta), velký mozek, nejmladší část mozku, koreluje s pokročilejšími záležitostmi (separační konflikty, teritoriální konflikty). Dr. Hamer také objevil, že každá nemoc probíhá ve dvou fázích: nejprve konfliktně aktivní fáze, která se vyznačuje emocionálním strádáním, nechutenstvím a nespavostí, a poté, za předpokladu, že se konflikt podaří vyřešit, fáze hojení. V tomto období prochází psychika, mozek a postižený orgán fází zotavení, což je často obtížný proces, který se vyznačuje únavou, bolestmi hlavy, záněty, „infekcemi“ a bolestmi.
Dr. Hamer, pevně ukotvený ve vědě o embryologii a plně v souladu s evoluční logikou, nazval své poznatky „Pět Biologických Zákonů Nové Medicíny„. V průběhu let se mu podařilo potvrdit své objevy na více než 40 000 případových studiích.
Výzkum Dr. Hamera radikálně převrací mnohé dosavadní teorie konvenční medicíny. Jeho vysvětlení nemoci jako smysluplné souhry mezi psychikou, mozkem a odpovídajícím orgánem vyvrací názor, že nemoc vzniká náhodou nebo v důsledku omylu přírody. Germánská Nová Medicína, založená na zdravých vědeckých kritériích, boří mýty o zhoubných rakovinných buňkách nebo o zlovolných mikrobech a identifikuje „infekční nemoci“ i rakovinné nádory jako odvěká nouzová opatření, jejichž cílem je zachránit organismus a nikoliv, jak nás učili, jej zničit. Nemoci, jako je rakovina, ztrácejí svůj děsivý obraz a jsou rozpoznány jako smysluplné biologické programy přežití, s nimiž se každý člověk rodí.
V říjnu 1981 předložil Dr. Hamer svůj výzkum na univerzitě v Tuebingenu jako postdoktorskou práci. Cílem bylo, aby jeho poznatky byly ověřeny na ekvivalentních případech, aby se o Nové Medicíně mohli učit všichni studenti medicíny a aby pacienti mohli mít z objevů co nejdříve prospěch. K jeho velkému překvapení však univerzitní komise jeho práci zamítla a odmítla ji hodnotit. To je v historii univerzit bezprecedentní případ! Došlo ještě k dalšímu překvapení. Krátce poté, co doktor Hamer odevzdal svou práci, dostal ultimátum, že buď své objevy popře nebo mu nebude prodloužena smlouva. Bylo pro něj nesmírně obtížné pochopit, proč byl z kliniky vyhozen za to, že předložil dobře podložené vědecké poznatky. Dr. Hamer si stál za svým. Po propuštění se stáhl do své soukromé praxe, kde pokračoval ve výzkumu. Několik pokusů o otevření soukromé kliniky ztroskotalo díky soustředěnému úsilí proti němu. Dopisy pacientů Dr. Hamera adresované zdravotnickým úředníkům zůstaly bez odpovědi nebo byly vráceny s komentářem: „Nepoužitelné!“. Dodnes se pevný postoj úřadů nezměnil.
V roce 1985, po 29 letech manželství a výchovy čtyř dětí, Sigrid Hamerová zemřela. Ze zármutku nad smrtí svého syna a z neustálého zastrašování ze strany Savojských se už nikdy nevzpamatovala.
Šikana doktora Hamera vyvrcholila v roce 1989, kdy na základě soudního rozsudku nemohl vykonávat lékařskou praxi. Přestože jeho vědecká práce nebyla nikdy vyvrácena, přišel ve svých 54 letech o lékařskou licenci s odůvodněním, že se odmítl vzdát svých poznatků o původu rakoviny a podřídit se zásadám oficiální medicíny. Dr. Hamer, zbavený lékařské licence, se nyní spoléhal na jiné lékaře, kteří mu poskytovali snímky mozku a záznamy o pacientech. Byl však odhodlán pokračovat ve své práci. V roce 1987 už měl Dr. Hamer za sebou analýzu více než 10 000 případů a mohl svůj objev pěti biologických zákonů rozšířit prakticky na všechny nemoci známé v medicíně. Mezitím se tisk a lékařský establishment nezastavily před ničím, aby na něj a jeho práci zaútočily. Bulvární novináři a lékařští „experti“ vykreslovali Dr. Hamera jako šarlatána, samozvaného zázračného léčitele, vůdce sekty, iracionálního outsidera nebo šíleného zločince, který pacientům s rakovinou odpírá „život zachraňující“ konvenční léčbu.
V důsledku pokračující soustředěné snahy o potlačení lékařských objevů Dr. Hamera neměli lékaři ani široká veřejnost možnost využívat poznatky GNM a – po více než 30 let – bylo milionům pacientů odepřeno léčit se podle Germánské Nové Medicíny s jejím humánním, neinvazivním přístupem.
V roce 1997 byl Dr. Hamer zatčen a odsouzen k 19 měsícům vězení za to, že poskytl třem lidem bezplatné lékařské informace bez lékařské licence. Oproti tomu v roce 1991, třináct let poté, co zabil Dirka Hamera, byl Victor Emanuel ze Savoy odsouzen k pouhým šesti měsícům podmíněně za nelegální držení zbraně. Když byl doktor Hamer zatčen, policie prohledala jeho složky pacientů. Následně byl jeden ze státních zástupců během soudního procesu nucen přiznat, že po více než pěti letech z 6500 pacientů s převážně „nevyléčitelnou“ rakovinou jich 6000 stále žije. A tak to byli paradoxně jeho odpůrci, kteří poskytli skutečné statistiky dokládající pozoruhodnou úspěšnost Germánské Nové Medicíny. Univerzita v Tuebingenu však dodnes odmítá, navzdory soudním příkazům z let 1986 a 1994, vědeckou práci doktora Hamera testovat. Stejně tak oficiální medicína odmítá GNM podpořit navzdory jejímu četnému ověřování jak lékaři, tak profesními sdruženími.
Dne 9. září 2004 byl Dr. Hamer zatčen ve svém domě ve Španělsku. Na základě evropského příkazu k vydání byl Dr. Hamer vydán do Francie, kde byl držen ve francouzské věznici Fleury-Mérogis. Byl odsouzen ke třem letům vězení nepodmíněně. Obvinění: Hamer byl obviněn z „podvodu a spoluúčasti na nezákonném výkonu lékařské praxe“. Byl obviněn a shledán odpovědným za smrt francouzských občanů kvůli dostupnosti jeho publikací ve francouzštině. Je třeba zmínit, že Dr. Hamer s žádnou z těchto osob nikdy osobně nehovořil. Z neoprávněného vězení byl propuštěn v únoru 2006 (podrobnosti viz dopis Caroline Markolinové Mezinárodnímu PEN klubu.) V březnu 2007 byl Dr. Hamer nucen opustit svůj španělský exil. Odjel do Norska, kde mohl v bezpečí pokračovat ve své životní práci. Po mozkové mrtvici Dr. med. Ryke Geerd Hamer zemřel 2. července 2017 ve svém domě v Sandefjordu ve věku 82 let. Je pohřben v německém Erlangenu, kde se oženil se svou milovanou ženou Sigrid.
Další texty ke studiu:
Zdroj Přeložil: Vladimír Bartoš Dr. med. Ryke Geerd Hamer – objevitel Germánské Nové Medicíny (GNM) Dr. med. Ryke Geerd Hamer se narodil 17. května 1935 v německém Mettmannu. Dětství prožil u prarodičů z otcovy strany ve Východním Frísku. V roce 1953 začal studovat medicínu, teologii a fyziku na univerzitě v…