SBS: ŽENSKÉ POHLAVNÍ ORGÁNY
Přeložil: Vladimír Bartoš
VÝVOJ A FUNKCE DĚLOHY A VEJCOVODŮ: Děloha (corpus uteri) se nachází v ženské pánvi za močovým měchýřem. Dělohu drží na místě děložní svalovina, tzv. myometrium. Vnější vrstva dělohy (perimetrium) je tvořena pobřišnicí, která poskytuje orgánu další oporu. V průběhu menstruačního cyklu narůstá na endometriu (vnitřní výstelce dělohy) vrstva tkáně bohatá na krevní cévy, která poskytuje optimální prostředí pro embryo. Pokud nedojde k oplodnění vajíčka, výstelka děložní sliznice se během menstruace oddělí a vyloučí. Děloha se otevírá do pochvy přes děložní hrdlo neboli „krček dělohy“ (cervix uteri). Dva vejcovody spojují dělohu s vaječníky. Vejcovody produkují sekret (vylučovací kvalita), který napomáhá přenosu spermií a oplodněného vajíčka do dělohy, kde blastocysta přilne k endometriu. Vedle výživy vyvíjejícího se plodu děloha vylučuje prostaglandin (sekreční kvalita), látku podobnou hormonu, která stimuluje děložní kontrakce na začátku porodu. Děloha a vejcovody se skládají ze střevního cylindrického epitelu, pocházejí z endodermu a jsou řízeny z mozkového kmene.
POZNÁMKA: Zpočátku měla ženská reprodukční soustava dvě dělohy, které se nakonec spojily a vytvořily jeden orgán. Dvě dělohy se zpočátku vytvářejí také u lidského embrya, které během vývoje ženského plodu splynou v jedinou dělohu. Stejný proces probíhá i u původně dvou močových měchýřů.
ÚROVEŇ MOZKU: Děloha a vejcovody jsou řízeny z centra mozkového kmene.
POZNÁMKA: Děloha, vejcovody a prostata mají stejné mozkové relé.
BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený s dělohou a vejcovody je konflikt rozmnožování (stejný jako konflikt spojený s prostatou u mužů) nebo „konflikt uhnízdění“ (srovnej s konfliktem páření spojeným s děložním čípkem). Proto může být vyvolán potratem, interrupcí, neotěhotněním (viz také děložní svaly), stejně jako ztrátou dítěte nebo vnoučete (srovnej s konfliktem ztráty souvisejícím s vaječníky). Kromě toho děloha a vejcovody odpovídají konfliktu pohlaví prožívanému jako „ošklivý konflikt s mužem“. Pocit ponížení ze strany muže (fyzické, sexuální nebo emocionální zneužití), slovní urážky, neuctivé zacházení ze strany partnera, manžela, příbuzného nebo přítele mužského pohlaví, urážlivé chování kolegy nebo obtěžování ze strany bývalého přítele, bývalého manžela (po „ošklivém“ rozvodu) nebo mužské autority (nadřízeného, lékaře, soudce, policisty atd.) jsou možné scénáře konfliktu. Konflikt může vyvolat i znepokojující gynekologické vyšetření.
KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: Počínaje DHS se během konfliktně aktivní fáze buňky v děloze množí úměrně intenzitě konfliktu. Biologickým účelem nárůstu počtu buněk je zesílení děložní sliznice, které napomáhá implantaci (uhnízdění) oplodněného vajíčka.
Bolestivá menstruace: Stahování děložního svalstva je stimulováno hormonem prostaglandinem, který je produkován v děložní sliznici. Nadprodukce prostaglandinu během konfliktně aktivní fáze konfliktu rozmnožování nebo konfliktu pohlaví způsobuje, že se děloha stahuje silněji než obvykle, což má za následek bolestivé menstruační křeče (viz také bolestivá menstruace spojená s biologickým speciálním programem vaječníků).
Při dlouhodobé konfliktní aktivitě (visící konflikt) vzniká v důsledku pokračujícího zvětšování buněk květákovitý růst (sekreční typ), označovaný jako rakovina dělohy (karcinom endometria). Pokud rychlost dělení buněk překročí určitou mez, považuje konvenční medicína rakovinu za „zhoubnou“; pod touto hranicí je výrůstek považován za „nezhoubný“ nebo diagnostikován jako děložní polyp (viz také fáze hojení). Výrůstek, který se vyvíjí na ploché rovině, se označuje jako hyperplazie endometria (stejný diagnostický standard se uplatňuje u rakoviny prostaty a hyperplazie prostaty). Během konfliktně aktivní fáze se nevyskytují žádné příznaky. Ve vejcovodech však může kompaktní výrůstek (sekreční typ) dočasně ucpat postižený vejcovod a způsobit bolest, zejména během ovulace (rovněž ve fázi hojení).
Na tomto CT mozku vidíme Hamerovo ohnisko v děložním relé (prohlédněte si schéma GNM) odpovídající karcinomu dělohy. Hamerovo ohnisko v řídícím centru jater (na pravé hemisféře mozkového kmene) ukazuje dopad konfliktu hladovění, který se nejspíše vyskytl společně s konfliktem souvisejícím s dělohou.
FÁZE HOJENÍ: Po vyřešení konfliktu (CL) odstraní houby nebo mykobakterie, jako jsou bakterie TBC, buňky, které již nejsou potřeba. Proces hojení je doprovázen nočním pocením. Když hojení napomáhají houby, způsobuje to děložní kandidózu (srovnejte s vaginální kandidózou související s Bartholinovými žlázami). Výtok vznikající při rozpadu buněk (nádoru) se vylučuje pochvou. Výtok je bílý (podobný sýru), má výrazný zápach a může obsahovat krev. POZNÁMKA: „Vaginální výtok“ pochází z dělohy nebo vejcovodů, a nikoli, jak se předpokládá, z pochvy, protože poševní kanál není vybaven endodermální podsliznicí a tudíž není osídlen houbami nebo bakteriemi.
Endometritida (nezaměňovat s endometriózou) je zánět v děloze s bolestivým otokem. Při současném zadržování vody (SYNDROM) v důsledku aktivního konfliktu opuštění a existenčního konfliktu se otok zvětšuje a zvyšuje se i bolest. U vejcovodů může otok dočasně zablokovat postižený vejcovod (viz také konfliktně aktivní fáze). Vzhledem k tomu, že vejcovody jsou propustné, mohl by výtok vzniklý během rozkladného procesu unikat do dutiny břišní. Zánět vejcovodů se nazývá salpingitida nebo adnexitida (stejný lékařský termín se používá pro zánět vaječníků). Zda konflikt postihuje pravý nebo levý vejcovod, je náhodné.
Při intenzivní fázi hojení může dojít k porušení vnější stěny dělohy, což může vést k akutnímu krvácení nebo hemoragii, zejména během menstruace, kdy se odstranění nádoru časově shoduje s vylučováním deciduy („výstelky děložní sliznice“). Silné menstruační krvácení (menoragie) by tedy mohlo poukazovat na recidivy („koleje„) konfliktu souvisejícího s dělohou (viz také silná menstruace související s děložní svalovinou, vaječníky, sliznicí děložního hrdla a maniodepresivitou). Lehké krvácení doprovází hojení, pokud byla předchozí konfliktní aktivita méně intenzivní nebo pokud je žena již po menopauze nebo v době, kdy probíhá hojení, nemenstruuje.
Pokud při řešení konfliktu nejsou k dispozici potřebné mikroby, protože byly zničeny nadměrným užíváním antibiotik, dodatečné buňky zůstávají. Nakonec se výrůstek obalí pojivovou tkání. V konvenční medicíně se to obvykle diagnostikuje jako „nezhoubná rakovina“ nebo děložní polyp (viz také konfliktně aktivní fáze).
DĚLOHA a VEJCOVODY:
Případové studie – Dr. Alvin De Leon
VÝVOJ A FUNKCE DĚLOŽNÍCH SVALŮ: Svaly dělohy: Střední vrstva dělohy, známá jako myometrium, tvoří většinu objemu dělohy. Myometrium je z větší části tvořeno hladkou svalovinou. Hlavní funkcí děložní svaloviny je udržet plod a napomáhat jeho porodu během porodu. Hormon oxytocin, produkovaný v hypofýze, vyvolává stahy děložního svalstva během porodu. Děložní svaly pocházejí z endodermu a jsou řízeny ze středního mozku.
POZNÁMKA: Jako každý biologický speciální program přírody probíhá těhotenství ve dvou fázích. V průběhu prvních tří měsíců těhotenství se zvyšuje svalové napětí (sympatikotonie), aby bylo zajištěno nově uhnízděné embryo. Aby se však zabránilo předčasnému porodu, děložní svaly se po dobu zbývajících šesti měsíců těhotenství uvolňují (vagotonie). Neočekávaná tíseň (konfliktní aktivita), kterou prožívá nenarozené dítě nebo matka, proto může způsobit potrat. Od začátku porodu se děložní svaly stahují (prolongované tonické křeče) za současných rytmických, klonických, peristaltických pohybů (rovnajících se střevní kolice), aby usnadnily porod (viz také svaly děložního hrdla, svěrače děložního hrdla a poševní svaly). Z evolučního hlediska se tonicko-klonické porodní stahy staly předlohou pro epileptoidní krizi příčně pruhovaného svalstva.
ÚROVEŇ MOZKU: Děložní svaly jsou řízeny ze středního mozku, který se nachází v nejzazší části mozkového kmene.
BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným s děložními svaly je „neschopnost udržet plod“ (komplikace během těhotenství, potraty, interrupce; viz také svaly děložního čípku) nebo neotěhotnění (srovnej s konfliktem rozmnožování spojeným s dělohou). Typickými konfliktními situacemi jsou tedy neschopnost mít děti z důvodu předčasné menopauzy, odstranění obou vaječníků, neplodnosti, partnerovy neplodnosti nebo erektilní dysfunkce, potíží s početím nebo nenaplněné touhy mít (více) dětí. Konflikt na jemné psychobiologické úrovni může vyvolat i podvázání „vaječníků“ (podvázání vejcovodů), používání nitroděložního tělíska k zabránění otěhotnění nebo užívání antikoncepce. Žena může konflikt prožívat také s členkou skupiny nebo jejím prostřednictvím (s dcerou nebo vnučkou, blízkou příbuznou nebo přítelkyní).
KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: buněčná proliferace s tvorbou děložních myomů (fibromyomů nebo leiomyomů). Biologickým účelem další svalové tkáně je zvýšení napětí (hypertonus) a posílení děložního svalstva, aby bylo schopno lépe udržet plod nebo usnadnit porod. Velikost myomu (myomů) je dána mírou a délkou trvání konfliktní aktivity.
FÁZE HOJENÍ: Svalové napětí se normalizuje. Pro zajištění rozmnožování však myomy zůstávají i po ukončení fáze hojení.
Fibroidy umístěné v blízkosti endometria dělohy mohou způsobit akutní krvácení, zejména během epileptoidní krize a silnou menstruaci, protože fibroidy jsou pokryty endometriální výstelkou, která se během menstruace vylučuje (viz také silná menstruace související s děložní sliznicí, vaječníky, sliznicí děložního hrdla a maniodepresivitou).
Při SYNDROMU, tj. při zadržování vody v důsledku aktivního konfliktu opuštění a existenčního konfliktu zahrnujícího sběrné kanálky ledvin, zadržovaná voda zvětšuje velikost myomu (myomů). Velký výrůstek v děložní svalovině může být diagnostikován jako sarkom myometria.
Prolaps dělohy: Děloha je rovněž držena na místě vazy. Trvalý konflikt sebehodnocení („Nejsem tam dost dobrá!“) oslabuje tyto struktury a způsobuje sestup dělohy do poševního kanálu (srovnej s prolapsem konečníku).
VÝVOJ A FUNKCE ŽENSKÝCH ZÁRODEČNÝCH BUNĚK: V lidských pohlavních orgánech jsou zárodečné buňky buněčnými jednotkami, které dávají vzniknout gametám (vajíčkům a spermiím). Prvotní zárodečné buňky se objevují nejprve ve žloutkovém váčku embrya, odkud migrují vyvíjejícím se střevem do nových pohlavních žláz (varlat nebo vaječníků). Ve vaječnících zárodečné buňky vytvářejí tzv. oogonie (sekreční kvalita), které jsou předstupněm oocytů, z nichž se vyvíjí vajíčko nebo vajíčko. Tento proces, nazývaný oogeneze, probíhá během vývoje plodu. Při narození se tak dítě ženského pohlaví narodí s celým počtem vajíček (u mužů spermatogeneze, tvorba spermií, pokračuje po celý život). Počínaje pubertou se každý měsíc během ovulace uvolňuje zralé vajíčko do vejcovodu k oplodnění (ovulaci stimuluje LH – luteinizační hormon produkovaný v hypofýze). Po uvolnění vajíčka vylučuje corpus luteum („žluté tělísko“), shluk buněk produkujících hormony ve vaječnících, progesteron, který pomáhá připravit dělohu a děložní svalovinu na těhotenství a udržet těhotenství. Hraje také roli ve vývoji prsních žláz při přípravě na kojení (to je důvod, proč progesteron v antikoncepčních pilulkách vede k růstu prsů). Žluté tělísko i zárodečné buňky pocházejí z endodermu a jsou řízeny ze středního mozku.
ÚROVEŇ MOZKU: Ženské (a mužské) pohlavní buňky jsou řízeny ze středního mozku, který se nachází v nejvzdálenější části mozkového kmene. Zárodečné buňky v pravém vaječníku jsou řízeny z pravé strany středního mozku; zárodečné buňky v levém vaječníku jsou řízeny z levé strany (srovnej s intersticiálními buňkami vaječníků).
BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený se zárodečnými buňkami je hlubokým konfliktem ztráty, často ztráty dítěte (srovnejte s konfliktem ztráty spojeným s vaječníky).
KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: Během konfliktně aktivní fáze vzniká z žlutého tělíska teratom vaječníků (sekreční typ) nebo nádor ze zárodečných buněk (viz také teratom varlat u mužů). Význam teratomu souvisí s prapůvodní schopností partenogeneze, rozmnožování bez oplodnění. Biologickým účelem dalších zárodečných buněk je usnadnit rychlejší reprodukci v případě ztráty potomka. V konvenční medicíně je „maligní teratom“ klasifikován jako rakovina vaječníků (srovnej s „rakovinou vaječníků“ týkající se vaječníků).
POZNÁMKA: Buněčná proliferace, která probíhá při růstu teratomu, je stejná jako při vývoji plodu. Během prvních tří měsíců těhotenství se nárůst buněk řídí principem starých orgánů řízených mozkem s proliferací buněk v sympatikotonii (konfliktně aktivní fáze). Od čtvrtého měsíce těhotenství se množení buněk řídí principem orgánů řízených mozkem s množením buněk ve vagotonii (fáze hojení).
FÁZE HOJENÍ: S vyřešením konfliktu (CL) přestává teratom růst jen pomalu, protože embryonální tkáň se vyvíjí ve vlnách („fetální růstová vlna“). Během fáze hojení mohou houby nebo mykobakterie, například bakterie TBC, rozkládat teratom, pokud jsou k dispozici. Zduření vyplněné hnisem se prezentuje jako ovariální absces. Proces hojení je doprovázen nočním pocením. Pokud teratom zůstane zachován, dochází k jeho enkapsulaci. Pozoruhodné je, že zapouzdřený teratom, označovaný jako dermoidní cysta, může obsahovat struktury, jako jsou vlasy, zuby nebo kosti.
VÝVOJ A FUNKCE VAJEČNÍKŮ: Vaječníky se nacházejí na pravé a levé straně dělohy, ke které se připojují pomocí vazů připomínajících šňůry. Během měsíčního cyklu ženy se z prvotních zárodečných buněk vytvoří vajíčko, které vyroste do malého váčku, tzv. folikulu. V době ovulace folikul praskne a umožní vajíčku uvolnit se a cestovat z vaječníku vejcovodem za spermií, aby mohlo dojít k oplodnění. Přibližně po šesti dnech se oplodněné vajíčko neboli blastocysta uhnízdí v děložní dutině. Žluté tělísko (corpus luteum), shluk buněk produkujících progesteron ve vaječnících, usnadňuje otěhotnění. Tkáň vaječníků obsahuje intersticiální buňky podobné buňkám varlat. Intersticiální buňky jsou zodpovědné za produkci estrogenu a malého množství testosteronu. Estrogen hraje významnou roli v sexuální touze ženy a její „připravenosti k páření“. Vaječníky pocházejí z nového mezodermu a jsou tedy řízeny z bílé hmoty velkého mozku.
ÚROVEŇ MOZKU: Vaječníky jsou řízeny z bílé hmoty velkého mozku v oblasti, kde přiléhá ke střednímu mozku. Pravý vaječník je řízen z levé části mozku, levý vaječník je řízen z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace mezi mozkem a orgánem.
POZNÁMKA: Vaječníky a varlata mají stejné mozkové relé.
BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený s vaječníky je konflikt ztráty týkající se ztráty milované osoby (viz také konflikt ztráty spojený s varlaty). Oproti tomu konflikt ztráty související s ženskými pohlavními buňkami je spíše prazákladní povahy). Konflikt může vyvolat již strach ze ztráty milované osoby. Totéž platí pro ztrátu domácího mazlíčka. Neustálé sebeobviňování po rozchodu nebo smrti někoho blízkého může konflikt udržovat aktivní. Konfliktem ztráty trpí také ženy po potratu nebo vynuceném potratu (srovnej s konfliktem uhnízdění souvisejícím s dělohou). Konflikt ztráty může být aktivován hádkou, zradou nebo nevěrou partnera či přítele. POZNÁMKA: Konflikt ztráty související s vaječníky se týká pouze osoby nebo domácího zvířete a NE ztráty domova (viz separační konflikt související s mlékovody).
KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: nekróza (ztráta buněk) ve vaječníku. V důsledku úbytku buněk produkujících estrogen klesá hladina estrogenu (viz také nízká hladina estrogenu v důsledku hormonální nerovnováhy související s konfliktem). V závislosti na intenzitě konfliktu má dlouhodobá konfliktní aktivita za následek nepravidelnou menstruaci, opožděnou menarché (první menstruaci), amenoreu (absenci menstruace) nebo neplodnost, dokud se konflikt nevyřeší (viz také děložní čípek). „Ztráta“ nepočatého dítěte může vést k trvalé neplodnosti.
POZNÁMKA: To, zda je postižen pravý nebo levý vaječník, závisí na levo/pravorukosti ženy a na tom, zda se konflikt týká matky/dítěte nebo partnera.
Na tomto snímku mozku vidíme aktivní Hamerovo ohnisko (ostrý terčovitý prstenec) v oblasti mozku, která ovládá pravý vaječník (prohlédněte si schéma GNM) – porovnejte s CT mozku níže. U praváka je související konflikt ztráty spojen s partnerem, u leváka s matkou nebo dítětem.
FÁZE HOJENÍ: Po vyřešení konfliktu (CL) je ztráta tkáně doplněna novými buňkami, v ideálním případě za asistence bakterií, jako jsou bakterie streptokoka. Příznaky hojení jsou bolest způsobená otokem. Zánět nebo „infekce“ vaječníků se nazývá adnexitida (stejný lékařský termín se používá pro zánět vejcovodů).
Zvláštním znakem týkajícím se hojení vaječníků je vznik OVARIÁLNÍ CYSTY (cysty na vaječníku). Za předpokladu, že nedojde k recidivě konfliktu, která by přerušila hojení, trvá tento proces – podobně jako těhotenství – devět měsíců (viz také cysta varlete, cysta ledviny a cysta nadledviny). Tvorba cysty probíhá v několika krocích.
Během PCL-A se v místě nekrózy vytvoří tekutinou naplněná kapsle nebo cysta. Při retenci vody (SYNDROM) vyvolané aktivním konfliktem opuštění a existenčním konfliktem může být ovariální cysta poměrně velká, protože zadržená voda se nadměrně ukládá v oblasti hojení. Velké cysty způsobují značné bolesti, zejména při menstruaci a silné menstruační krvácení (viz také děložní sliznice, děložní svaly, děložní hrdlo a maniodeprese). To, co se označuje jako „polycystické vaječníky“ (PCO), poukazuje na mnohočetné konflikty ztráty, jejichž výsledkem je „mnoho“ cyst.
Aby se obnovila ztráta buněk, k níž došlo během konfliktně aktivní fáze, začnou se uvnitř cysty množit ovariální buňky. V této rané fázi se cysta přichytí k sousední tkáni kvůli krevnímu zásobení; přilnutí k sousedním tkáním také cystu stabilizuje. Při zjištění „růstu“ v tomto období se z hlediska konvenční medicíny diagnostikuje jako „invazivní nebo infiltrující“ karcinom vaječníku (srovnej s karcinomem vaječníku souvisejícím se zárodečnými buňkami) a mylně se předpokládá, že „metastazuje“ do okolních orgánů. Na základě pěti biologických zákonů nelze nové ovariální buňky považovat za „rakovinné buňky“, protože nárůst buněk je ve skutečnosti procesem doplňování.
POZNÁMKA: Konvenční medicína používá jako nádorový marker pro rakovinu vaječníků „nádorový antigen“ CA 125. Stejně jako test PSA je screeningový test CA 125 nespolehlivý a neprůkazný. „Problém spočívá v tom, že CA 125 je sice produkován epiteliálními buňkami rakoviny vaječníků, ale vytvářejí ho i normální buňky. Někteří lidé mají přirozeně vysokou hladinu CA 125. V mnoha případech může zánět nebo podráždění tkání v břiše nebo stavy, včetně děložních myomů, způsobit zvýšení hladiny CA 125. V mnoha případech se jedná o zánět nebo podráždění tkání v břiše. Hladinu CA 125 mohou ovlivnit také endometrióza, jaterní onemocnění včetně hepatitidy a cirhózy a pánevní zánětlivé onemocnění. Na druhou stranu 10 až 20 % pacientek s rakovinou vaječníků má v době diagnózy nádoru normální hladinu CA 125. Jedna studie zjistila, že mezi pacientkami s karcinomem vaječníků ve stadiu 1 měla méně než polovina abnormální hladinu CA 125“ („Special Report: Tumor Marker CA 125“, HoltzReport, prosinec 1997).
Po epileptoidní krizi cysta ztratí většinu tekutiny. Během PCL-B cysta ztvrdne, oddělí se od sousední tkáně a obdařena cévami se zcela začlení do funkce vaječníků produkujících hormony. A to je právě biologický účel. Zvýšení hladiny estrogenů, které cysta poskytuje, činí ženu, která přišla o potomka nebo partnera, atraktivnější a zároveň zvyšuje její pohotovost k páření, což ji staví do ideální pozice, aby ztrátu nahradila a znovu otěhotněla.
POZNÁMKA: Všechny orgány, které pocházejí z nového mezodermu („luxusní skupiny“), včetně vaječníků, vykazují biologický účel na konci fáze hojení. Po ukončení procesu hojení je orgán nebo tkáň silnější než předtím, což umožňuje být lépe připraven na konflikt stejného druhu.
Toto CT mozku ukazuje otok (edém) v mozkovém relé pravého vaječníku (prohlédněte si schéma GNM), který se tlačí do levé postranní komory. CT potvrzuje přítomnost cysty vaječníku na úrovni orgánu (porovnejte s CT vyšetřením výše).
Pokud je tlak v tekuté nebo polotekuté cystě příliš silný, může cysta prasknout. Prasknutí může způsobit zadržování vody v důsledku SYNDROMU, úder proti břichu, pád nebo nehoda, explorativní punkce nebo předčasná operace. Když cysta praskne, tekutina se dostane do břišní dutiny, přičemž uvolněné ovariální buňky se přichytí na břišní stěnu (pobřišnici) nebo na některý břišní orgán, jako je močový měchýř nebo konečník. V tomto případě probíhá vývoj cysty mimo vaječník. To je to, co se mylně označuje jako endometrióza. Cysta, která se vytvoří uvnitř vaječníku („hluboká ovariální endometrióza“), se také nazývá ovariální endometriom. Pokud taková cysta obsahuje starou menstruační krev, označuje se jako „čokoládová cysta“ kvůli hnědé, dehtovité barvě dutiny cysty vyplněné tekutinou.
Podle konvenční medicíny je endometrióza „růst endometriální tkáně mimo dělohu“. Analýzy mozkových skenů Dr. Hamera však ukazují, že každá žena s endometriózou vykazuje Hamerovo ohnisko nikoli v mozkovém kmeni, odkud je endometrium (vnitřní výstelka dělohy) kontrolováno, ale spíše v bílé hmotě velkého mozku, konkrétně v oblasti mozku, která kontroluje vaječníky (viz CT sken výše). To také vysvětluje, proč endometrióza zvyšuje hladinu estrogenu u ženy, což se dosud nepodařilo vysvětlit.
Dr. Hamer důrazně doporučuje, aby byla cysta na vaječníku odstraněna až ve chvíli, kdy je plně zralá (indurovaná). Operace polotekuté cysty způsobuje šíření ovariálních buněk do oblasti břicha a zbytečné komplikace. V konvenční medicíně se „šíření nádorových buněk“ obvykle interpretuje jako „metastázy„. Navíc ohlášení operace a samotná operace mohou vyvolat „konflikt útoku“, jehož výsledkem je vznik peritoneálního mezoteliomu, nádoru na břišní stěně v místě operace. Strach z rakoviny a hospitalizace mohou vyvolat existenční konflikt vedoucí k rozvoji ascitu (zadržování vody v břiše), který se často vyskytuje u žen po diagnóze rakoviny vaječníků.
POZNÁMKA: Odstranění vaječníků, které se obvykle provádí spolu s hysterektomií (exstirpací dělohy), drasticky mění hormonální status ženy a následně i její biologickou identitu (viz pohlaví, lateralita a hormonální status). Množství estrogenů produkovaných v nadledvinách není dostatečné k tomu, aby kompenzovalo ztrátu produkce estrogenů ve vaječnících.
Jsou hysterektomie příliš časté?
„Více než 600 000 amerických žen letos podstoupí hysterektomii neboli odstranění dělohy. Tento počet patří k nejvyšším v průmyslově vyspělém světě, Do 60 let věku podstoupí tuto operaci každá třetí žena v USA a ve většině případů jim budou během zákroku odstraněny také vaječníky a vejcovody. Lékaři se již dlouho obracejí k hysterektomii jako k léčbě různých stavů, od silné menstruace až po rakovinu vaječníků, ale její široké používání znepokojuje některé kritiky, kteří tvrdí, že se rovná kastraci žen.„
TIME, 17. července 2007
VAJEČNÍKY:
VÝVOJ A FUNKCE SLIZNICE DĚLOŽNÍHO ČÍPKU: Děložní čípek neboli „krček dělohy“ je spodní část dělohy, která ústí do kanálu děložního hrdla. Ústí děložního čípku se otevírá do horního konce pochvy a umožňuje tak pohyb spermií a menstruační tekutiny. Děložní čípek je obklopen svalovou strukturou ve tvaru válce, ústí svěračem. Vnitřní výstelka děložního čípku je sliznice, která vylučuje tekutiny, hlavně vodu, aby udržovala kanál děložního čípku vlhký. Sliznice děložního čípku je tvořena dlaždicovým epitelem, pochází z ektodermu a je tedy řízena z mozkové kůry.
ÚROVEŇ MOZKU: Sliznice děložního čípku je řízena z levé insuly (součást spánkového laloku). Insula se nachází hluboko v mozkové kůře, přesně v místě, kde se setkávají čtyři mozkové kůry (předmotorická senzorická kůra, motorická kůra, senzorická kůra, postsenzorická kůra).
POZNÁMKA: Sliznice děložního čípku a koronární žíly sdílejí stejné mozkové relé a tedy i stejný biologický konflikt. Proto u žen probíhají biologické speciální programy současně.
BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený se sliznicí děložního čípku je sexuální konflikt nebo konflikt páření (což z biologického hlediska znamená, že jde o reprodukci) nebo konflikt teritoriální ztráty, v závislosti na pohlaví, lateralitě a hormonálním stavu člověka (viz také Postmortální konstelace, Casanova konstelace, Nymfo konstelace). Oproti tomu konflikt spojený s dělohou se týká především „uhnízdění“. U mužů odpovídá sexuální nebo pářící konflikt koronárním žilám (při nízkém stavu testosteronu) nebo prostatě (když je stav testosteronu v normě).
(Více k Postmortální konstelaci ZDE, pozn. překl.)
Pohlaví, lateralita, stav hormonů
Biologický konflikt
Postižený orgán
Pravoruká žena (NHS)
Sexuální konflikt
Koronární žíly a děložní čípek
Levoruká žena (NHS)
Sexuální konflikt
Koronární tepny*
Pravoruká žena (LES)
konflikt teritoriální ztráty
Koronární tepny
Levoruká žena (LES)
konflikt teritoriální ztráty
Koronární žíly a děložní hrdlo*
NHS = normální hormonální stav LES = nízký stav estrogenů
*U leváků se konflikt přenáší na druhou mozkovou hemisféru.
V souladu s evoluční úvahou jsou teritoriální konflikty, sexuální konflikty a separační konflikty hlavními konfliktními tématy spojenými s orgány ektodermálního původu, řízenými ze senzorické, premotorické a postsenzorické kůry.
Sexuálním konfliktem se rozumí jakákoli úzkost týkající se sexuality. Patří sem bolestivý (první) sex, sexuální zneužívání, sexuální obtěžování, nechtěné sexuální praktiky, sexuální odmítnutí, pocit sexuální nechtěnosti, nedostatek sexuální aktivity z důvodu nečekaného odloučení nebo ztráty partnera. Konflikt může vyvolat i urážlivá pornografie, zjištění, že partner či partnerka spí s někým jiným nebo vyrušení během pohlavního styku. V důsledku rané sexualizace zažívají dívky v dnešní době konflikt již ve velmi mladém věku. Podvázání vejcovodů („podvázané vejcovody“), používání nitroděložního tělíska nebo užívání antikoncepce k zabránění těhotenství může vyvolat sexuální konflikt na jemné psychobiologické úrovni.
POZNÁMKA: Pokud má žena nízký stav estrogenů, například po menopauze, není již schopna prožívat konflikt páření z biologického hlediska. Bude proto na sexuální trápení reagovat spíše dělohou. To vysvětluje, proč je podle epidemiologických studií 90 % žen s rakovinou dělohy starších 50 let.
Biologický speciální program sliznice děložního čípku se řídí VZORCEM SENZITIVITY VNĚJŠÍ KŮŽE s hyposenzitivitou během konfliktně aktivní fáze a epileptoidní krizí a hypersenzitivitou ve fázi hojení.
KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: ulcerace sliznice děložního čípku úměrná stupni a délce trvání konfliktní aktivity. Biologickým účelem ztráty buněk je rozšíření děložního čípku, aby se při pohlavním styku dostalo do dělohy více spermií, což zvyšuje šanci na početí. Konflikt současně ovlivňuje koronární žíly. Ulcerace intimy koronárních žil způsobuje středně těžkou anginu pectoris.
Toto CT vyšetření ukazuje Hamerovo ohnisko v oblasti mozku, která ovládá děložní čípek (zobrazte si schéma GNM). Ostrá hranice naznačuje, že žena má aktivní sexuální konflikt.
Při dopadu konfliktu v levém spánkovém laloku (oblast ženského konfliktu) klesá hladina estrogenu. V GNM v tomto případě hovoříme o hormonální nerovnováze související s konfliktem. V závislosti na intenzitě konfliktu má trvající konfliktní aktivita za následek nepravidelnou menstruaci, opožděnou menarché (první menstruaci), amenoreu (absenci menstruace) nebo neplodnost, dokud se konflikt nevyřeší (viz také vaječníky).
FÁZE HOJENÍ: V první části fáze hojení (PCL-A) se ztráta tkáně doplňuje prostřednictvím buněčné proliferace s otokem v důsledku edému (nahromadění tekutiny) v oblasti hojení. V konvenční medicíně je hojná buněčná proliferace diagnostikována jako rakovina děložního čípku. Na základě pěti biologických zákonů nelze nové buňky považovat za „rakovinné buňky“, protože nárůst buněk je ve skutečnosti procesem doplňování.
Hojivé příznaky jsou bolest a krvácení z děložního čípku a to od mírných až po silné. Může se také objevit žlutý výtok způsobený činností bakterií. Dlouhodobý, intenzivní proces hojení („visící hojení„) způsobuje dlouhou a silnou menstruaci (viz také děložní sliznice, děložní svalovina, vaječníky a maniodepresivita). Během epileptoidní krize se svaly ve vnitřní stěně děložního hrdla stahují bolestivými křečemi. Dalšími příznaky epileptoidní krize je zrychlený srdeční tep (tachykardie), protože koronární žíly současně procházejí hojivou krizí.
POZNÁMKA: Všechny epileptoidní krize, které jsou řízeny ze senzorické, postsenzorické nebo premotorické senzorické kůry, jsou doprovázeny poruchami krevního oběhu, závratěmi, krátkými poruchami vědomí nebo úplnou ztrátou vědomí (mdloby nebo „absence“), v závislosti na intenzitě konfliktu. Dalším výrazným příznakem je pokles hladiny cukru v krvi způsobený nadměrným využíváním glukózy mozkovými buňkami (srovnejte s hypoglykémií související s ostrůvkovými buňkami slinivky břišní).
Během PCL-B otok děložního hrdla pomalu ustupuje; stejně tak krvácení a bolest. Bradavice děložního čípku, nazývané také genitální bradavice nebo kondylomata, jsou výsledkem neustálých konfliktních recidiv (viz také vaginální bradavice).
PAP TEST je screeningový test na rakovinu, který zjišťuje změny v děložním čípku. Test tedy může být pozitivní („předrakovinný“) jak ve fázi konfliktně aktivní (ulcerace ve sliznici děložního hrdla), tak ve fázi hojení (obnova dlaždicové epitelové vrstvy děložního hrdla proliferací buněk). Žádná z těchto změn není „abnormální“, ale dochází k nim přirozeně během obou fází speciálního biologického programu. Stejně jako test PSA je Pap test pouze markerem indikujícím stupeň konfliktní aktivity nebo hojení.
Lékařský průmysl tvrdí, že rakovinu děložního čípku způsobuje tzv. lidský papilomavirus (HPV), který se údajně přenáší pohlavním stykem (viz pohlavní choroby). V roce 2006 FDA schválila vakcínu Gardasil, která má údajně „chránit“ dospívající dívky před „rakovinou děložního čípku“. Vakcína je vnucována také chlapcům ve věku 9 až 12 let, aby „zabránila šíření HPV infekce“.
„Riziko rakoviny děložního čípku je v USA již nyní extrémně nízké a je nepravděpodobné, že by očkování mělo nějaký vliv na výskyt rakoviny děložního čípku ve Spojených státech. Ve skutečnosti 70 % všech HPV infekcí odezní samo bez léčby do jednoho roku a toto číslo se do dvou let zvýší na hodně přes 90 %“ (Diane Harperová).
Dr. Diane Harperová byla vedoucí odbornicí odpovědnou za studie bezpečnosti a účinnosti fáze II a fáze III, které zajistily schválení vakcín proti lidskému papilomaviru (HPV), Gardasil™ a Cervarix™. Nyní je poslední z dlouhé řady odborníků, kteří mačkají tlačítko červeného poplachu ohledně ničivých důsledků a nerelevantnosti těchto vakcín. Dr. Harperová učinila své překvapivé přiznání na 4. mezinárodní konferenci o očkování, která se konala v roce 2015 v Restonu ve Virginii.
Zdroj: Thomas Corriher, Defy your doctor and be healed, 2013.
„Stejně jako v případě HIV, hepatitidy, Sars, obrny, H5N1, H1N1-
a HPV nebyl nikdy izolován a vědecky prokázán.“
T. Engelbrecht a C. Koehnlein, Virová mánie, 2007.
SLIZNICE DĚLOŽNÍHO ČÍPKU:
Případové studie – Dr. Alvin De Leon
VÝVOJ A FUNKCE SVALŮ DĚLOŽNÍHO HRDLA A SVĚRAČE DĚLOŽNÍHO HRDLA: Děložní hrdlo je obklopeno svalovým tělesem se svěračem u ústí do pochvy. Během porodu se svaly děložního hrdla stahují a svěrač se otevírá, aby napomohl porodu dítěte (viz také děložní svaly a poševní svaly). Totéž se děje během ženského orgasmu, kdy se svěrač děložního hrdla uvolní, takže penis může snadno proniknout do děložního hrdla, přičemž svaly děložního hrdla penis pevně drží. Svaly děložního hrdla a svěrač děložního hrdla jsou tvořeny příčně pruhovanými svaly, pocházejí z nového mezodermu a jsou řízeny z bílé hmoty velkého mozku a motorické kůry.
ÚROVEŇ MOZKU: Svaly děložního hrdla a svěrač děložního hrdla mají dvě řídící centra ve velkém mozku. Trofická funkce svalů, zodpovědná za výživu tkáně, je řízena z bílé hmoty; kontrakce svalů je řízena z motorické kůry (součást mozkové kůry). Pravá polovina svalů děložního hrdla a svěrače děložního hrdla jsou řízeny z levé poloviny mozkové kůry; levé poloviny jsou řízeny z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace mezi mozkem a orgánem (viz GNM schéma znázorňující motorický homunkulus).
POZNÁMKA: Svaly děložního hrdla a svěrač děložního hrdla, poševní svaly, svaly močového měchýře a zevní svěrač močového měchýře, svaly konečníku a zevní svěrač konečníku mají stejné mozkové relé.
BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným se svaly děložního hrdla a svěračem děložního hrdla je „neschopnost dostatečně udržet plod“ (obtížné těhotenství, strach z potratu, potraty; viz také děložní svaly) nebo „neschopnost dostatečně pevně držet penis při pohlavním styku“ (srovnej s vaginálními svaly). Konflikt je podobný konfliktu sebehodnocení.
KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: úbytek buněk (nekróza) svalové tkáně děložního hrdla (řízené z mozkové kůry) a úměrně intenzitě konfliktní aktivity narůstající ochrnutí nebo slabost svalů děložního hrdla (řízené z motorické kůry). Současně se otevírá i svěrač děložního hrdla (u svěračů žádná nekróza!).
POZNÁMKA: Příčně pruhované svaly patří do skupiny orgánů, které na související konflikt reagují funkční ztrátou (viz také Biologické speciální programy ostrůvkových buněk slinivky břišní (alfa ostrůvkové buňky a beta ostrůvkové buňky), vnitřního ucha (hlemýžď a vestibulární orgán), čichových nervů, sítnice a sklivcového tělesa očí) nebo hyperfunkcí (okostice a talamu).
POZNÁMKA: Zevní svěrače (zevní svěrač močového měchýře, zevní svěrač konečníku, svěrač děložního hrdla) se skládají z příčně pruhovaného svalstva, zatímco vnitřní svěrače, jako je vnitřní svěrač močového měchýře a vnitřní svěrač konečníku, se skládají z hladkého svalstva. Vnější svěrače mají inverzní inervaci, což znamená, že se uzavírají kontrakcí při vagotonii, tj. ve fázi hojení a otevírají se uvolněním při sympatikotonii, tj. ve fázi konfliktu a epileptoidní krizi. Co se týče svěrače děložního hrdla, náhlá úzkost, kterou utrpí těhotná žena nebo nenarozené dítě, otevírá svěrač a vyvolává předčasný porod nebo potrat.
FÁZE HOJENÍ: Během fáze hojení dochází k rekonstrukci svalů děložního hrdla a k uzavření svěrače děložního hrdla. Epileptoidní krize se projevuje křečemi děložního hrdla.
POZNÁMKA: Všechny orgány, které pocházejí z nového mezodermu („luxusní skupina“), včetně krčních svalů, vykazují biologický účel na konci fáze hojení. Po ukončení procesu hojení je orgán nebo tkáň silnější než předtím, což umožňuje být lépe připraven na konflikt stejného druhu.
ŽENSKÝ ORGASMUS
Během ženského orgasmu se otevírá svěrač děložního hrdla a zároveň se stahují svaly děložního hrdla (což se rovná rytmickému stahu svalů, k němuž dochází v epileptoidní krizi kosterního svalstva). Když muž ejakuluje, „sací“ pohyb děložního hrdla pomáhá vtáhnout sperma do dělohy. Cervikální (nikoli vaginální) orgasmus je iniciován z „ženské konfliktní oblasti“ na levé straně mozkové kůry, přesněji z mozkového relé, které ovládá sliznici děložního čípku (viz schéma GNM). Na vrcholu orgasmu se zapojuje celý levý spánkový lalok, včetně hrtanu (lapání po dechu) a konečníku. Orgasmus klitorisu i penisu je řízen z pravé strany postsenzorické kůry (viz klitoris); orgasmus konečníku je řízen z levé strany.
VÝVOJ A FUNKCE BARTHOLINOVÝCH ŽLÁZ: Bartholinovy žlázy se nacházejí po obou stranách otvoru do pochvy. Stejně jako žlázy produkující smegma, které lubrikují hlavičku penisu, je funkcí Bartholinových žláz vylučování hlenu (sekreční kvalita) k lubrikaci poševního vchodu při přípravě na pohlavní styk. Bartholinovy žlázy se skládají ze střevního cylindrického epitelu, pocházejí z endodermu a jsou proto řízeny z mozkového kmene.
POZNÁMKA: Skeneho žláza, která se nachází na horní stěně pochvy, je obdobou mužské prostaty. Sekret produkovaný Skeneho žlázou obsahuje prostatickou tekutinu, včetně PSA! Stejně jako u prostaty ústí vývody žlázy do močové trubice. Během sexuálního vzrušení je tekutina vypuzena otvorem močové trubice, což vysvětluje „ženskou ejakulaci“. V roce 2002 Federativní mezinárodní výbor pro anatomickou terminologii oficiálně přejmenoval Skeneovu žlázu na „ženskou prostatu“.
ÚROVEŇ MOZKU: Bartholinovy žlázy jsou řízeny z levé strany mozkového kmene. Řídicí centrum se nachází vedle řídicího centra podsliznice konečníku.
POZNÁMKA: Bartholinovy žlázy, žlázy produkující smegma a podsliznice močového měchýře (trigon močového měchýře) mají stejné mozkové relé.
BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným s Bartholinovými žlázami je „neschopnost produkovat dostatečné množství vaginálního hlenu„. Nedostatečná předehra a bolestivý sex při nedostatečném zvlhčení pochvy tento konflikt obvykle aktivují.
KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: Počínaje DHS se během konfliktně aktivní fáze buňky v Bartholinových žlázách množí úměrně intenzitě konfliktu. Biologickým účelem nárůstu počtu buněk je zvýšit sekreci vaginálního hlenu, aby se usnadnila penetrace.
FÁZE HOJENÍ: Po vyřešení konfliktu (CL) odstraňují houby nebo mykobakterie, jako jsou bakterie TBC, buňky, které již nejsou potřebné. Pokud je proces hojení intenzivní, nahromaděný hnis vytvoří absces (Bartholinův absces) nebo cystu naplněnou tekutinou (Bartholinova cysta), která se během epileptoidní krize spontánně vyprázdní. Při současné retenci vody v důsledku SYNDROMU může absces nebo cysta ucpat vývod ze žlázy.
Pokud hojení napomáhají houby, způsobuje to kandidózu (viz také kandidóza týkající se děložní sliznice a vejcovodů). Houbový výtok vznikající při odstraňování buněk se vylučuje poševním otvorem. POZNÁMKA: „Vaginální výtok“ pochází z Bartholinových žláz a nikoli, jak se předpokládá, z pochvy, protože poševní kanál není vybaven endodermální submukózou a následně není osídlen houbami nebo tuberkulózními bakteriemi. Časté recidivy konfliktů vedou ke ztrátě žlázové tkáně, což má za následek trvalou vaginální suchost (viz také vaginální sliznice). Stejně jako ostatní tzv. pohlavní choroby není kandidóza nakažlivá! Pokud se stane, že ji má i mužský partner, prozrazuje to, že prožil – ve stejné době – konflikt „nemožnosti proniknout do těsné nebo suché pochvy“ s následnou penilní kandidózou ve fázi hojení.
POZNÁMKA: Antibiotika rovněž způsobují vaginální suchost. Ničí totiž normální vaginální flóru, která je z velké části osídlena bakteriemi Lactobacillus acidophilus. „Plísňová infekce“ je vyvolána vedlejšími účinky léků („není schopna produkovat dostatečné množství poševního hlenu“). Příznaky kandidózy (výtok, svědění) se objevují ve fázi hojení nebo po ukončení léčby antibiotiky. Další léčba vytváří začarovaný kruh.
VÝVOJ A FUNKCE SLIZNICE VAGÍNY: Vagina je průchod, který vede z děložního čípku do vnější části těla. Vnější stěna pochvy je tvořena svaly. Vnitřní povrch tvoří vrstva pojivové tkáně umožňující větší pružnost při pohlavním styku a porodu. Sliznice vnitřní výstelky udržuje stálou hladinu vlhkosti v poševním kanálu. Pochva samotná nemá žádné žlázy. Krevní plazma prosakující propustnými poševními stěnami však udržuje pochvu stále vlhkou. Když se žena sexuálně vzruší, zvýšený průtok krve do této oblasti způsobí prosakování většího množství tekutiny. Bartholinovy žlázy produkují v otvoru pochvy hlen, který usnadňuje průnik penisu. Poševní sliznice se skládá z dlaždicového epitelu, pochází z ektodermu, a je tedy řízena z mozkové kůry. POZNÁMKA: Pochva nemá endodermální podsliznici.
ÚROVEŇ MOZKU: Vaginální sliznice je řízena ze smyslové kůry (součást mozkové kůry). Pravá polovina pochvy je řízena z levé části smyslové kůry, levá polovina je řízena z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace z mozku do orgánu (viz schéma GNM znázorňující smyslový homunkulus).
POZNÁMKA: Vaginální sliznice a epidermis vnějších pohlavních orgánů (mužských i ženských) sdílejí stejné mozkové relé (viz schéma GNM).
BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený s vaginální sliznicí je konflikt sexuální separace spojený s vagínou. Podobně jako sexuální konflikt spojený se sliznicí děložního čípku může žena trpět konfliktem v důsledku nečekané ztráty sexuálního partnera, sexuálního odmítnutí, partnerovy impotence nebo když zjistí, že její muž spí s jinou. Konflikt může vyvolat již podezření, že její partner má sexuální kontakt s jinou ženou. Naopak konflikt sexuální separace se týká nechuti k sexu, například kvůli nedostatku citové intimity, bolestivému pohlavnímu styku, nedostatečné předehře, nechtěným sexuálním praktikám nebo strachu z otěhotnění. Konflikt může vyvolat také strach z nákazy pohlavní chorobou.
V souladu s evoluční úvahou jsou teritoriální konflikty, sexuální konflikty a separační konflikty hlavními konfliktními tématy spojenými s orgány ektodermálního původu, řízenými ze senzorické, premotorické a postsenzorické kůry.
Biologický speciální program vaginální sliznice se řídí VZORCEM SENSITIVITY VNĚJŠÍ KŮŽE s hyposenzitivitou během konfliktně aktivní fáze a epileptoidní krizí a hypersenzitivitou ve fázi hojení.
KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: ulcerace (úbytek buněk) ve vaginální sliznici se snížením nebo při intenzivní konfliktní aktivitě s úplnou ztrátou citlivosti. Vaginální hyposenzitivita (znecitlivění) slouží biologickému účelu, aby nebylo možné nic „cítit“, aby bylo možné lépe zvládnout sexuální odloučení (viz ztráta krátkodobé paměti při separačním konfliktu).
Pokračující vředy v pochvě vedou k vaginální suchosti (viz také Bartholinovy žlázy). U žen, které jsou sexuálně aktivní, způsobuje bolest při pohlavním styku obvykle nové sexuální separační konflikty spolu s trápením z „neschopnosti produkovat dostatečné množství poševního hlenu“. V důsledku toho se vaginální suchost stává chronickou.
POZNÁMKA: Vaginální lubrikace je řízena z parasympatického nervového systému. Proto se pochva nevlhčí, když je žena ve stresu nebo při intenzivní konfliktní aktivitě (sympatikotonie) jakéhokoli biologického konfliktu (viz také erekce penisu).
FÁZE HOJENÍ: Během první části fáze hojení (PCL-A) se ulcerace doplňuje prostřednictvím buněčné proliferace. Příznaky hojení jsou vaginální dermatitida se svěděním pochvy (pruritus) a bolestí (přecitlivělost). Při zánětu se stav nazývá vaginitida. Vaginální výtok je čirý, případně s lehkým krvácením; pokud bakterie napomáhají hojení, je výtok žlutý (srovnejte s výtokem vznikajícím činností plísní v děloze nebo Bartholinových žlázách).
Po epileptoidní krizi se během PCL-B stav normalizuje, pokud nedojde k recidivě konfliktu.
POZNÁMKA: Všechny epileptoidní krize, které jsou řízeny ze senzorické, postsenzorické nebo předmotorické senzorické kůry, jsou doprovázeny poruchami krevního oběhu, závratěmi, krátkými poruchami vědomí nebo úplnou ztrátou vědomí (mdloby nebo „absence“), v závislosti na intenzitě konfliktu. Dalším výrazným příznakem je pokles hladiny cukru v krvi způsobený nadměrným využíváním glukózy mozkovými buňkami (srovnejte s hypoglykémií související s ostrůvkovými buňkami slinivky břišní).
Vaginální opary jsou puchýřky a vřídky v pochvě (viz také opary na zevních pohlavních orgánech). Podle konvenční medicíny je genitální opar „pohlavně přenosná choroba“ způsobená „herpes virem“, což je teorie, která nebyla nikdy vědecky prokázána. Stejně jako ostatní pohlavní choroby se genitální opar nemůže přenášet pohlavním stykem, protože jeho příznaky jsou již hojivými příznaky.
Vaginální bradavice, nazývané také genitální bradavice nebo kondylomata, jsou výsledkem neustálých konfliktních recidiv (viz také bradavice děložního čípku).
VÝVOJ A FUNKCE VAGINÁLNÍCH SVALŮ: Vaginální svaly obklopují celý poševní kanál. Jejich funkcí je udržet penis při pohlavním styku a roztahovat a stahovat se během porodu, aby usnadnily porod (viz také svaly děložního hrdla, svěrače děložního hrdla a svaly dělohy). Vaginální svaly jsou příčně pruhované svaly, pocházejí tedy z nového mezodermu a jsou řízeny z bílé hmoty velkého mozku a motorické kůry.
ÚROVEŇ MOZKU: Vaginální svaly mají v mozku dvě řídicí centra. Trofická funkce svalů, zodpovědná za výživu tkáně, je řízena z bílé hmoty velkého mozku; kontrakce a expanze svalů jsou řízeny z motorické kůry (součást mozkové kůry). Pravá polovina vaginálního svalstva je řízena z levé části mozkové kůry; levá polovina je řízena z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace z mozku do orgánu (viz schéma GNM znázorňující motorický homunkulus).
POZNÁMKA: Vaginální svaly, svaly děložního hrdla, svěrač děložního hrdla, svaly močového měchýře a zevní svěrač močového měchýře, svaly konečníku a zevní svěrač konečníku mají stejné mozkové relé.
BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným s vaginálními svaly je „neschopnost udržet penis“ nebo neschopnost zabránit vaginálnímu průniku (vynucený sex, nechtěný sex, strach z pohlavního styku kvůli nepohodlí nebo bolesti).
KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: úbytek buněk (nekróza) vaginální svalové tkáně (řízené z bílé hmoty velkého mozku) a úměrně stupni konfliktní aktivity narůstající slabost vaginálních svalů (řízená z motorické kůry), které si obvykle nevšimneme.
POZNÁMKA: Příčně pruhované svaly patří do skupiny orgánů, které na související konflikt reagují funkční ztrátou (viz také Biologické speciální programy ostrůvkových buněk slinivky břišní (alfa ostrůvkové buňky a beta ostrůvkové buňky), vnitřního ucha (hlemýžď a vestibulární orgán), čichových nervů, sítnice a sklivcového tělesa očí) nebo hyperfunkcí (okostice a talamu).
FÁZE HOJENÍ: Ve fázi hojení dochází k rekonstrukci poševního svalstva. Během epileptoidní krize se však svaly stahují a způsobují tonicko-klonické vaginální křeče, což je stav známý jako vaginismus. Úzkost spojená s bolestivým pohlavním stykem se může stát kolejí, která vede k recidivám příznaků.
POZNÁMKA: Všechny orgány, které pocházejí z nového mezodermu („luxusní skupiny“), včetně vaginálních svalů, vykazují biologický účel na konci fáze hojení. Po ukončení procesu hojení je orgán nebo tkáň silnější než předtím, což umožňuje být lépe připraven na konflikt stejného druhu.
VÝVOJ A FUNKCE ŽALUDU KLITORISU: Klitoris se nachází nad otvorem pochvy a močové trubice. Klitoris se skládá ze žaludu, stonku klitorisu a kapuce klitorisu. Žalud klitorisu je tvořen dlaždicovým epitelem, pochází z ektodermu, a je tedy řízen z mozkové kůry. POZNÁMKA: Klitorální žalud je pokryt epidermální vrstvou kůže, ale není obdařen kůží koria (pod kůží).
Dřík klitorisu je ekvivalentem dutých tělísek penisu, která se táhnou od spodních větví stydké kosti k hlavičce penisu. U žen se obě kavernózní tělesa nacházejí pod vnějšími stydkými pysky. Crura jsou výběžky topořivých tělísek (corpora cavernosa). Stejně jako corpus spongiosum penisu jsou i vestibulární bulby klitorisu erektilní tkání složenou převážně z hladké svaloviny.
ÚROVEŇ MOZKU: Klitoris je ovládán z postsenzorické kůry (část mozkové kůry). Epidermis pokrývající žalud je řízena ze smyslové kůry (viz mozkové relé zevních pohlavních orgánů a poševní sliznice).
Pravá polovina žaludu klitorisu je ovládána z levé části postsmyslové kůry (mezi relé konečníku a pravého močového měchýře); levá polovina je ovládána z pravé korové hemisféry (mezi relé žaludku a levého močového měchýře). Existuje tedy zkřížená korelace z mozku na orgán.
POZNÁMKA: Žalud klitorisu a žalud penisu sdílí stejné mozkové relé. Jejich řídicí centra se nacházejí mimo spánkové laloky; neplatí tedy princip pohlaví, laterality a hormonálního stavu.
BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený s žaludem klitorisu je závažný separační konflikt spojený s klitorisem, například v důsledku ztráty sexuálního partnera nebo sexuálního odmítnutí (viz také sexuální separační konflikt spojený s vagínou a s epidermis zevních genitálií). Konflikt se týká také toho, že žena nechce být dotýkána na klitorisu (sexuální zneužívání, sexuální obtěžování, odpor k orálnímu sexu, nepříjemná stimulace klitorisu) nebo že jí není dovoleno dotýkat se klitorisu, včetně dotýkání se sebe sama (DHS vyvolaný při přistižení při masturbaci).
V souladu s evoluční úvahou jsou teritoriální konflikty, sexuální konflikty a separační konflikty primárními konfliktními tématy spojenými s orgány ektodermálního původu, řízenými ze senzorické, premotorické senzorické a postsenzorické kůry.
Biologický speciální program žaludu klitorisu sleduje VZOREC SENSITIVITY SLIZNICE HLTANU s hypersenzitivitou během konfliktně aktivní fáze a epileptoidní krizí a hyposenzitivitou ve fázi hojení.
POZNÁMKA: S výjimkou žaludu penisu a žaludu klitorisu se zevní genitálie řídí vzorcem senzitivity vnější kůže, protože jsou ovládány ze senzorické kůry.
KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: ulcerace (ztráta buněk). Během konfliktní aktivity je žalud klitorisu nadměrně citlivý na dotek (hypersenzitivita).
FÁZE HOJENÍ: Během fáze hojení se ulcerace doplňuje novými buňkami. Proces hojení se projevuje jako hyposenzitivita klitorisu (znecitlivění) se sníženou nebo, pokud byl konflikt intenzivní, úplnou ztrátou citlivosti. Hypersenzitivita se krátkodobě reaktivuje během epileptoidní krize. Po ukončení Biologického speciálního programu se citlivost klitorisu vrátí k normálu.
POZNÁMKA: Všechny epileptoidní krize, které jsou řízeny ze senzorické, postsenzorické nebo předmotorické senzorické kůry, jsou doprovázeny poruchami krevního oběhu, závratěmi, krátkými poruchami vědomí nebo úplnou ztrátou vědomí (mdloby nebo „absence“), v závislosti na intenzitě konfliktu. Dalším výrazným příznakem je pokles hladiny cukru v krvi způsobený nadměrným využíváním glukózy mozkovými buňkami (srovnejte s hypoglykémií související s ostrůvkovými buňkami slinivky břišní).
Další texty ke studiu:
Zdroj Přeložil: Vladimír Bartoš VÝVOJ A FUNKCE DĚLOHY A VEJCOVODŮ: Děloha (corpus uteri) se nachází v ženské pánvi za močovým měchýřem. Dělohu drží na místě děložní svalovina, tzv. myometrium. Vnější vrstva dělohy (perimetrium) je tvořena pobřišnicí, která poskytuje orgánu další oporu. V průběhu menstruačního cyklu narůstá na endometriu (vnitřní výstelce…