NEXT LEVEL v rozhovoru pro AUF1: Ověřitelnost všech výroků

image_pdfStáhnout PDF

Zdroj

Přeložil: Vladimír Bartoš

Úvod

(video z rozhovoru pro AUF1 najdete v německé i anglické verzi na začátku článku, stačí kliknout na “Zdroj”, pozn. překl.)

Dne 25. února 2023 byl odvysílán dlouho očekávaný rozhovor mezi námi z NEXT LEVEL – Wissen neu gedacht a úspěšnou alternativní televizní stanicí AUF1 [1], ve kterém byly diskutovány primární otázky týkající se vyvrácení předchozího tvrzení o existenci patogenních virů.

Na úvod bychom chtěli velmi poděkovat AUF1 za to, že jako jeden z mála portálů na alternativní scéně nám nabídl možnost přiblížit toto kontroverzní téma širšímu publiku, resp. vůbec otevřít prostor pro tuto debatu.

Naším závazkem bylo a je vést tuto diskusi s kritiky na věcné a argumentační úrovni, což většina ostatních dosud odmítala. AUF1 se zde odvážila udělat velký krok a umožnila nám to. My v NEXT LEVEL – Wissen neu gedacht jsme vždy připraveni vstoupit do diskuse a vést rozhovory s ostatními.

V tomto článku uvádíme veškeré zdroje a vysvětlení k výrokům v rámci rozhovoru s AUF1 a rádi bychom tímto způsobem dosáhli co největší transparentnosti a srozumitelnosti.

Analyzována budou následující témata rozhovorů:

  • Historie virologie nebo pojem viru (zkrácená forma)
    • Jak viry vůbec vznikly a za jakým účelem?
    • K vytvoření nové metody detekce došlo v roce 1954 Johnem F. Endersem
  • Metoda detekce ve virologii, tzv. cytopatický efekt (CPE)
    • Virologové nepozorovaně usmrcují tkáně v laboratoři
    • Údajná kultivace viru
    • Otrávení a vyhladovění buněčné kultury a vzorku in vitro (laboratorně) vede k cytopatickému efektu
    • Používané chemikálie a antibiotika jsou problematické a samy o sobě mohou vést k CPE!
  • Problematika kontrolních pokusů/experimentů
    • Zavedení jednotného a závazného souboru pravidel pro vědeckou práci
    • Vědecká pravidla a směrnice Německé nadace pro výzkum
    • Ve virologických publikacích chybí veškeré kontroly a proto je třeba je klasifikovat jako nevědecké
    • Pět příkladů povinných kontrolních experimentů, které dosud nebyly virology prováděny:
    • Kontrolní testy „Mock-infected cells“ (buňky infikované falešnou infekcí)
    • Co znamenají „negativní kontrolní vzorky“, například pufry nebo voda?
    • Výmluvy virologů a soudních znalců na opomenutí povinných vědeckých kontrol
    • Celosvětová korespondence s předními virology a institucemi
    • Dr. Stefan Lanka a tým samofinancovaných kontrol v různých laboratořích
  • Co jsou tyto struktury, které jsou nám na obrázcích prodávány jako viry?
  • Exozomy – co to je?
    • Teorie exozomů je pouze pomocnou hypotézou!
    • Harold Hillman & Gilbert N. Ling- Artefakty EM snímků & vyvrácení teorie buněk
  • Matematická konstrukce „virového“ genomu
  • Neúspěšné experimenty s nákazou
    • Akta Gallupsův ostrov – neúspěšný experiment s nákazou španělskou chřipkou
    • Studie Human Challenge potvrzuje: Experimenty s nákazou opět selhaly
    • Chřipkové pandemie z let 1789, 1889 a 1918 vyvracejí mýtus o nákaze
  • Proces s virem spalniček – soudní záznamy a rozsudky potvrzují vyvrácení tvrzení o existenci viru

Tématická otázka AUF1: Historie virologie, resp. pojem viru:

Jak vůbec došlo k tvrzení, že viry existují a za jakým účelem?

Pro odpověď na tuto otázku se vrátíme daleko do historie, více než 100 let zpět, v podstatě do doby prací Edwarda Jennera a Louise Pasteura, i když zde se zaměříme na druhého jmenovaného.

Když Louis Pasteur postuloval existenci virů, neexistovaly pro to žádné podklady, ani vhodné nástroje (elektronová mikroskopie) pro vizualizaci struktur tak malých rozměrů, jaké se u virů předpokládají.

Protože Louis Pasteur nemohl poskytnout vysvětlení příčiny onemocnění svých „pacientů“ a bakterie nepřicházely v úvahu, postuloval struktury, kterým dal název „virus“.

To vše na základě pokusů, které jsou z dnešního pohledu velmi sporné a nemají s vědeckostí nic společného (jeho pokusy na zvířatech byly kruté).

Princetonská univerzita [2] zveřejnila zkoumání jeho laboratorních záznamů, jejichž přečtení musí vést k závěru, že Louis Pasteur v té době masivně lhal, podváděl a manipuloval.

Jinými slovy, všechna jeho tvrzení, o která se mimo jiné opírá očkovací průmysl, je třeba považovat za zcela bezcenná, protože postupoval v nejvyšší míře nevědecky.

Až do roku 1951/52 se virologové domnívali, že virus je toxická bílkovina nebo enzym, který může jak přímo působit toxicky, tak se v těle množit, šířit a navíc se přenášet mezi lidmi a zvířaty.

Medicína a věda se s touto představou rozloučily v roce 1951, protože se nikdy nepodařilo domnělé viry prezentovat pomocí elektronového mikroskopu ani provést potřebné kontrolní pokusy.

Bylo třeba přiznat, že i z rozpadu zdravých zvířat, orgánů a tkání vznikly identické zbytky, které původně dostaly název „virus“.

V podstatě tak virologie vyvrátila sama sebe a rozmělnila své základy.

Pro pochopení tohoto historicky významného počinu doporučujeme ke studiu tohoto historického aspektu následující četbu:

Zdroj: Prof. Karlheinz Lüdtke, Max Planck Institute for the History of Science, Early History of Virology, Special Paper 125, 89 stran, 1999. i. K. (A 2) Preprint 1999 [3].

Zde se ukazuje, že v roce 1953 si již každý virolog a vědecká komunita uvědomovali a poznávali skutečnost, že všechny složky, které byly dosud interpretovány jako virové částice, se na základě kontrolních pokusů ukázaly být zbytky mrtvých tkání a buněk.

Abychom objasnili problematičnost tehdejšího prosazování pojmu „virus“, ocitujeme z ní pouze několik zajímavých výroků, které vám, milí čtenáři, umožní nahlédnout do problematiky.

Prof. Karlheinz Lüdtke z Institutu Maxe Plancka na str. 18 píše:

„Tyto pokusy však nepřinesly žádný růst viru, který by prošel filtrem. V naději na vyvolání virulence viru průchodného filtrem byly prováděny také různé pokusy na zvířatech. Výsledky však byly vždy negativní. Nikdy se nepodařilo vypěstovat z filtrátů přeočkováním na různé kultivační substráty mikroba („skutečný virus průchodný filtrem“).“

Prof. Karlheinz Lüdtke z Institutu Maxe Plancka na str. 51 píše:

„Skutečnost, že se v roce 1939 podařilo bezprostředně viditelnou detekci virů pomocí elektronové mikroskopie (Kausche, Pfankuch, Ruska 1939)61, v níž velmi rychlé elektronové paprsky nahrazují světelné paprsky, v žádném případě neukončila obtíže při určování povahy viru. Již při prvních pokusech o zobrazení biologických objektů elektronovou mikroskopií bylo pozorováno poškození. A byly popsány změny na objektech. To vyvolalo u mnoha biologů silnou skepsi vůči výsledkům „supermikroskopu“. A tak i Ruska a spol. měli důvod se při prezentaci svých „supermikroskopických“ snímků obezřetně zabývat možnou námitkou, „že naše nově nalezené struktury jsou uměleckými produkty vytvořenými vakuem nebo elektronovými paprsky„.

Prof. Karlheinz Lüdtke z Institutu Maxe Plancka na str. 52 píše:

„Zdálo se, že použití elektronové mikroskopie obrázek virové povahy spíše zamlžilo než zostřilo. Výsledky získané novou metodou, jak vysvětluje Ruska v roce 1950, vedly k tomu, že bylo nutné si uvědomit, „že druhy virů nevykazují žádnou biologickou soudržnost. Ukázalo se, že jde zčásti o makromolekulární infekční agens, zčásti o velmi malé organismy, zčásti o struktury, pro které je zatím k dispozici pouze neurčitý termín virus.“ „Virus“ tedy nebyl termínem biologické systematiky, ale „souhrnným pojmem“ pro různá agens. Až do nástupu elektronové mikroskopie by formy nejmenších mikrobů byly stále zařazovány pod souhrnný termín „virus“. Ale deset let po zahájení práce s elektronovým mikroskopem se všechna kritéria, která vycházela z metodických zvláštností a byla považována za základní limity, stala zastaralými (Ruska 1950a: 223).“

Na str. 57 píše profesor Karlheinz Lüdtke z Institutu Maxe Plancka:

„To znamená, že rozhodnutí o tom, zda to či ono vysvětlení nejpřesněji vyjadřuje „pravou“ povahu viru, nebylo možné „objektivizovat“ empirickými prostředky. Každá verze výkladu jevu zůstávala otevřená napadnutelnosti; fakta předkládaná odborné veřejnosti mohla být oponenty často reinterpretována jako fikce tím, že se do hry jako zdroj chyb zapojila závislost zjištění na podmínkách pozorování, místní situace experimentů, podmíněnost přisuzování charakteristik související s výzkumem atd. Zjištění uváděná některými tehdejšími výzkumníky virů tak často nebyla potvrzena jinými výzkumníky ve výsledcích jejich vlastních experimentů nebo pozorování nemohla být reprodukována všemi vědci zabývajícími se daným virem.

Často byly hlášeny opačné nálezy nebo byly nálezy, které byly testovány, považovány za artefakty. Stejně jako v případě zdůvodnění bylo možné uvést důvody různého druhu pro odmítnutí diskutovaných stanovisek. K nálezům, které sloužily k empirickému potvrzení předpokládané souvislosti, se často brzy přidaly negativní nálezy sdělené jinými badateli. Jakkoli pečlivě a promyšleně byly v experimentech používány techniky a navzdory tomu, že každá strana byla schopna nabídnout věrohodné důvody na podporu svých pozic a přijít s empirickými důkazy – což se vysvětluje tím, že „různí oponenti ‚konstruovali‘ značně odlišné výzkumné objekty, které označili za ‚virus'“ (van Helvoort 1994a: 202) – v žádném okamžiku nenabídli přesvědčivé důvody, které by vedly druhou stranu k definitivnímu distancování se od obvinění z artefaktů.

Na str. 59 píše profesor Karlheinz Lüdtke z Institutu Maxe Plancka:

„Tvrzení, že virové elementy extrahované centrifugací z infekční šťávy Rousova sarkomu byly mezi sebou stejně velké a v obarvených preparátech odstředěného sedimentu se objevovaly jako granule, byla zpochybněna mimo jiné argumentem, že skutečnost, že všechny částice byly mezi sebou stejně velké nebo přibližně stejně velké, je přirozeným důsledkem techniky frakcionované centrifugace. To, že předpokládaná morfologická homogenita virových elementů vznikla při centrifugačních pokusech, bylo zdůvodněno například následujícími argumenty: Drobná tělíska stejné velikosti bylo možné získat z normálních tkáňových extraktů centrifugací (15 000 otáček za minutu), která byla ve všech ohledech podobná elementárním tělískům získaným stejnou technikou z aktivní bezbuněčné nádorové šťávy (Rousův sarkom). Tyto nosiče specifického virového účinku se nijak nelišily od jiných kontaminujících částic stejných rozměrů (viz Fraenkel/Mawson 1937).

Tyto příklady mohou stačit k ilustraci toho, že hádanky, které před badatele stavěla povaha viru ve sledovaném období, nebylo možné postupně rozplétat v souladu s empirickými úspěchy (v bakteriologii, rostlinné patologii atd.). Zlepšování technických podmínek výzkumu, hromadění empirických dat, rostoucí počet objevů virů – koncem 30. let 20. století již bylo známo hodně přes 100 chorob způsobených filtrovatelnými, ale světelně mikroskopicky nezjistitelnými patogeny (Heilmann 1940: 65) – vedly spíše k znejistění toho, co se již považovalo za známé o povaze virů. S dalším rozvojem používaných metod se zdálo být stále méně možné říci, jak je třeba viry chápat ve velmi obecném smyslu, bez ohledu na to, zda se jedná o živočišné nebo rostlinné, „velké“ nebo „malé“ viry. Spory o chápání virů nebyly empirickými úspěchy zažehnány, nebyly postupně zmírňovány, ale opakovaně se znovu rozhořely.“

Od roku 1953 se na scéně objevilo nové dogma, které rozhodným způsobem prosazovala manželka pozdějšího nositele Nobelovy ceny Cricka, která uměla dvojitou šroubovici názorně nakreslit. Tato její kresba byla zveřejněna ve slavném vědeckém časopise „Nature“ jako údajně vědecky vypracovaný model domnělé dědičné látky a tato údajná alfa-helix se také stala ikonou americko-globální pseudovědy. [4]

Tato nová představa viru, podle níž účinný, virulentní faktor viru není choroboplodný jed, jak se dříve (do roku 1951) předpokládalo, ale od té doby až dodnes je to nebezpečná dědičná látka, která zabíjí buňky, lidi, zvířata i rostliny a byla zpopularizována spolu s novou hypotézou genu. 

Místo virů jako toxických bílkovin byly viry od roku 1954 vydávány za dědičný řetězec patologických genů, které mají potenciál způsobit onemocnění organismu, ale co je důležitější, neustále mutují.

V tichosti a velmi nenápadně to bylo základním výzkumem zcela vyvráceno, čímž byla PŘÍMO ZRUŠENA CELÁ VIROLOGIE, aniž by se o tom veřejnost dodnes dozvěděla.

Všechny představy o genech byly zcela a komplexně vyvráceny v roce 2000, v době zveřejnění rozporuplných údajů tzv. projektu lidského genomu – trapného tvrzení, že byl rozluštěn celý lidský genom (ačkoli více než polovina musela být vymyšlena)!

(Viz článek v Zeit z 12.6.2008: Erbgut in Auflösung). [5] (CZ veze ZDE, pozn. překl.)

Zde je shrnuto, že „dědičný materiál“ podléhá neustálým změnám, proto nemůže být „dědičným materiálem“ ve vlastním slova smyslu a modifikace ve smyslu genů způsobujících nemoci jsou chybnou interpretací.

Jinými slovy, to, co se dříve prezentovalo jako „patologické geny“, není ani nemocné, ani zdravé, ale je způsobeno nejrůznějšími faktory, ať už jde o vědomí, faktory (prostředí) nebo jiné výsledné změny, bez patologické hodnoty jako takové.

NEXT LEVEL MAGAZINE březen / duben

Genetika / Vyvracení

V příštím čísle NEXT LEVEL MAGAZINE [x] (konec března/začátek dubna) zveřejníme pravděpodobně nejobsáhlejší zpracování vyvracení genetiky. Tato skutečnost je ve svých důsledcích ještě závažnější, než je již vyvrácení tvrzení o virech způsobujících nemoci.

To je odvozeno z povinné logiky buněčné teorie chorobného toxinu (lat. virus), která byla v roce 1858 povýšena na dogma (Rudolfem Virchowem) [6]:

– nejprve myšlenka nedefinovaných virů,

– pak myšlenka patogenních bakterií,

– pak myšlenka bakteriálních toxinů,

– a nakonec myšlenka toxinových virů,

až do opuštění těchto hypotéz v roce 1952.

Od roku 1953 se z Virchowovy myšlenky toxinů nemocí stala myšlenka genových virů (která již byla vyvrácena).

K zavedení nové detekční metody došlo v roce 1954 Johnem F. Endersem.

V roce 1954 byla zavedena nová detekční metoda, o níž se předpokládalo, že detekovala virus (vyvolávající tzv. cytopatický efekt). Právě na tuto detekční metodu se zaměřuje jedna z ústředních kritik naší argumentace vyvracející existenci patogenních virů.

Chybná interpretace, na jejímž základě se mělo za to, že byl detekován virus (vyvolávající tzv. cytopatický efekt), se zviditelnila 10. prosince 1954, kdy byla Johnu Franklinu Endersovi udělena Nobelova cena za dlouholetou chybnou interpretaci kolem podezření na virus dětské obrny. Nobelovou cenou z 10. 12. 1954 se však jeho spekulace (cytopatický efekt je specifický pro virus) o podezření na virus spalniček, publikovaná 1. 6. 1954, [7] stala přes noc vědeckým faktem, o němž se dodnes nepochybuje. Pochybnost je nejdůležitějším vědeckým přikázáním a pravidlem, jak se vyhnout chybným interpretacím a jak rozpoznat a opravit existující chybné interpretace.

Dne 1. 6. 1954 Enders se svými spolupracovníky publikuje pozorování, podle nichž lze odumírání tkání ve zkumavce považovat za důsledek působení domnělých virů, ale zároveň tuto domněnku vyvrací, neboť uvádí, že ke stejnému odumírání tkání ve zkumavce dochází i bez přidání domněle infikovaného materiálu. Výslovně upozorňuje, že předpoklad, že by tento účinek mohl dokazovat přítomnost viru, musí být v budoucnu zkoumán a ověřován. V důsledku Nobelovy ceny, která mu byla udělena 10. 12. 1954 za jinou záležitost, nebylo do dnešního dne učiněno toto napomenutí a požadavek, aby se tato technika prověřila a konkrétně se neztotožňovala s přítomností viru, respektive nebyly zahrnuty kontroly, které nebyly do dnešního dne provedeny.

Důležité úryvky z publikace Johna F. Enderse a pochybnosti o jeho přístupu následují v průběhu článku.

AUF1 Tématická otázka: Metoda detekce ve virologii, tzv. cytopatický efekt (CPE).

Jak bylo právě popsáno, byl to John F. Enders, kdo tuto detekční metodu v roce 1954 do virologie zavedl [7], ale zároveň varoval, aby se její význam nepřeceňoval. Dodal, že jeho pokusy v laboratoři nemají nic společného s reálným životem a požádal následovníky, aby provedli důležité kontroly, které by rozptýlily jeho vlastní oprávněné pochybnosti.

Jako první nepřímý důkaz slouží tzv. cytopatický efekt (CPE), který měl být vyvolán v laboratoři.

Virologové nepozorovaně zabíjejí tkáně v laboratoři.

Virologové nepoužívají slovo „izolace“ v pravém slova smyslu izolace a při dotazu na ni podezřele znervózní. Pod pojmem „izolace“ rozumějí vyvolání účinku v laboratoři, takzvaného cytopatického účinku, který současně označují jako

a) infekci

b) důkaz přítomnosti viru

c) důkaz o jeho množení

d) důkaz destruktivní síly předpokládaného viru.

Ve virologii se pak hovoří o izolaci v buněčné kultuře, což se rovná umělému výmyslu a zkresluje význam definice tohoto slova.

Ve skutečnosti zabíjejí tkáně a buňky v laboratoři nepozorovaně a nevědomky – hladověním a otravou. To způsobuje morfologické změny v údajně „nakažených“ buňkách.

Ta může mít různé podoby, následující obrázek ukazuje jednu z mnoha možností:

Údajná kultivace viru

Konfluence (viz obrázek výše) se nazývá tvorba obřích buněk a „cytopatický efekt“. Tento výsledek mnoha násilných a šílených kroků (in vitro) je interpretován jako ústřední důkaz „přítomnosti, izolace, množení atd.“ domnělého viru. Dotyční pak tvrdí, že se jim podařilo virus kultivovat.

Otrávení a vyhladovění buněčné kultury a vzorku in vitro (v laboratoři) vede k cytopatickému účinku

Materiál vzorku se umístí na buněčnou kulturu (např. buňky Vero E6/buňky opičí ledviny). Buněčná kultura, která má být kontaminována údajně infikovaným materiálem ze vzorku, je však předem připravena specifickým způsobem.

Tato buněčná kultura (např. Vero E6) je prakticky otrávena určitými chemikáliemi a antibiotiky a současně je jí odebrán živný roztok, je doslova „vyhladověna„. „Otrávení“ se provádí z přesvědčení, že se chce člověk ujistit, že za požadovaný účinek nemohou jiné příčiny (např. bakterie).

Živný roztok se buňkám odebírá proto, že se chce tímto způsobem buňky vyhladovět, aby údajné „viry“ lépe vstřebávaly. Bohužel však právě tato dvě opatření – otrava a hladovění – mají být považována za příčinu účinku, který je zároveň ztotožňován s nepřímým důkazem izolace, kultivace a ničivé síly viru způsobujícího onemocnění. Smrtící OMYL!

Použité chemické látky a antibiotika jsou problematické a samy o sobě mohou vést k CPE!

Byl to sám „vynálezce“ této detekční metody John Franklin Enders, kdo jedním dechem vyvrátil svůj vlastní předpoklad, neboť uvádí, že ke stejnému odumírání tkání ve zkumavce dochází i bez přidání údajně infikovaného materiálu. Výslovně upozorňuje, že domněnku, že by tento efekt mohl prokázat přítomnost viru, je třeba v budoucnu důkladně prozkoumat a prověřit.

Nositel Nobelovy ceny John Franklin Enders a jeho spolupracovník Thomas Chalmers Peebles zveřejnili zprávu o své práci s domnělým virem spalniček v červnu 1954 v časopise Proceedings of the Society of Experimental Biology and Medicine, č. 86(2), strany 277-286, pod názvem „Propagation in tissue cultures of cytopathogenic agents from patients with measles“. [7] Jak je popsáno vlevo dole na straně 278 této publikace, autoři použili mimo jiné antibiotikum streptomycin ke „sterilizaci“ výtěrů z krku pacientů se spalničkami před tím, než byly buňky ve zkumavce „infikovány“ předpokládanými viry spalniček, které se v nich měly nacházet.

Přestože autoři této studie několikrát upozornili (na straně 283, levý sloupec uprostřed a na straně 285, pravý sloupec třikrát), že smrt buněk byla způsobena také neznámými faktory a neznámými viry,

ti samí o dva roky později tvrdili, že jejich práce z roku 1954 má zásadní význam pro výrobu všech budoucích vakcín proti spalničkám. Přes všechny nedostatky a vyvrácení je tato studie všemi příznivci spalničkového viru považována za zásadní studii, díky níž se podařilo izolovat a rozmnožit spalničkový virus. Tuto publikaci stojí za to si přečíst i z jiného důvodu: autoři na straně 286 přiznávají, že není důvod se domnívat, že jejich pozorování ve zkumavce mají cokoli společného se změnami u lidí, které jsou definovány jako spalničky. A u toho zůstalo dodnes.

Na konci své eseje označují údaje za „nepřímé důkazy“ (str. 286). Tyto nepřímé důkazy by musely být doplněny dalšími dvěma experimenty, které by bylo třeba provést: přímou produkcí spalniček u opic a u lidí s materiálem z tkáňových kultur. 

Tyto pokusy, stejně jako nezbytné kontroly, však dodnes nebyly provedeny.

Již v roce 1958 (o čtyři roky později) dva známí virologové Beech, V. & von Magnus, P. ve své publikaci Studies on measles virus in monkey kidney tissue cultures [8] Acta Pathologica Microbiologica Scandinavica 42(1):75-85, potvrdili domněnku Johna F. Enderse, že cytopatický efekt není specifický pro spalničky, ale je způsoben jinými faktory. Mimochodem, tato publikace byla druhou ze šesti prací předložených žalobcem Dr. Bardensem v procesu o spalničkovém viru, který po formální i vědecké stránce vyhrál Dr. Stefan Lanka. [viz konec článku].

V publikaci se tedy na str. 80 uvádí:

„cytopatické změny podobné těm, které způsobuje virus spalniček, lze pozorovat i u neinokulovaných kultur tkáně opičích ledvin (obr. 4-5). Tyto změny jsou pravděpodobně způsobeny virům podobnými agens, tzv. pěnovými agens, které se zřejmě často vyskytují v ledvinových buňkách zdánlivě zdravých opic.“.

Na této větě je pozoruhodné, že poukazuje na nespecifičnost samotných patologických změn, které ve virologii slouží jako výchozí bod pro vizuální důkaz infekce.

Tato skutečnost a problematika látek používaných na buněčné kultury jsou známy nejen ve virologických publikacích, ale jsou potvrzeny i v nejrůznější odborné literatuře a tzv. biotechnologickými společnostmi. 

Abych nepřekračoval rámec tohoto článku, odkazuji vás na náš článek pod zdrojem [9], tam najdete různá vyjádření z odborných časopisů, odborné literatury a firem.

AUF1 Tematická otázka: Tematický okruh kontrolní pokusy / kontrolní experimenty

Ve vědě jsou předepsány tzv. kontrolní experimenty, experimentální kontroly, negativní kontroly a podobně (viz níže uvedené předpisy DFG).

Citace z Wikipedie:

„V exaktních vědách je experimentální kontrola (také kontrolní pokus, kontrolní experimnet) doprovodný pokus, který má vyloučit rušivé faktory nebo ověřit metodiku vypracovanou pro experiment. Kontrolní experimenty jsou ústřední součástí vědecké metodologie. V ideálním případě se kontrolní experiment provádí pro všechny možné proměnné, které by mohly ovlivnit výsledek.“ [10]

Opomenutí takových elementárních kontrol může vést k chybné interpretaci ve tvrzení a tím způsobit zničující následné problémy.

Zavedení jednotného a závazného souboru pravidel pro vědeckou práci [11].

V roce 1997 byl zveřejněn dosud největší vědecký podvod na světě. Veškeré údaje týkající se tvrzení o „viru hepatitidy B“ a očkování proti rakovině, na nichž se podílely stovky i nejvýznamnějších vědců zabývajících se AIDS, genetikou, imunitou, infekčními chorobami a rakovinou, byly nejen zfalšovány, ale i volně vymyšleny. Desítky státních zástupců, poslanců a politiků pak požadovaly, aby se vědecké podvody staly trestným činem. Činy jsou trestné pouze tehdy, pokud byly v době spáchání definovány jako trestný čin.

Německá nadace pro výzkum (DFG), sdružení, které jménem vlád rozděluje miliardové prostředky na výzkum, vyzvala politiky, aby plánovaný trestný čin „vědeckého podvodu“ nezaváděli. DFG tvrdila, že věda může kontrolovat pouze sama sebe. Aby DFG přesvědčila politiky, že vědu kontrolovat nemusí, jmenovala v roce 1997 mezinárodní výbor. 

Úkolem výboru bylo sepsat pravidla vědecké práce, která vždy platila a byla stejná pro všechny vědní obory, ve formě závazného souboru pravidel jako ústavu mezinárodní vědy a učinit je mezinárodně závaznými. To se také stalo. V Německu jsou od roku 1998 všichni vědci a instituce, které dostávají státní prostředky na výzkum, povinni se tímto důmyslným, logickým a jednoduchým souborem pravidel řídit při své práci a při vypracovávání odborných zpráv.

Vědecká pravidla a předpisy Německé výzkumné nadace

Pravidla a předpisy souhlasí s tím, že vědecká práce je založena na základních principech, které jsou stejné ve všech zemích a ve všech vědních oborech. Správná vědecká praxe vyžaduje

(výčet není úplný):

A.) pracovat „lege artis“. Výzkumy musí být prováděny v souladu s nejnovějšími poznatky, což vyžaduje znalost a využití aktuální literatury, použití vhodných metod a nejnovějších poznatků.

B.) Poctivost. Úkolem vědce je důsledně kontrolovat a zpochybňovat výsledky, včetně předkládání zjištění jiných osob, které zpochybňují výsledky a hypotézy.

Kontrolní experimenty s úplným zveřejněním experimentálního uspořádání jsou ústředním prvkem pro ověření použitých metod a vyloučení ovlivňujících faktorů.

C.) Zajištění kvality jako důležitý rys vědecké poctivosti. Při zveřejňování výsledků musí být přesně popsány metody, pracovní kroky a výsledky, přičemž je třeba jasně rozlišovat mezi reprodukcí výsledků a jejich interpretací. Musí být uváděny poznatky, které vyvracejí vlastní hypotézy a poznatky a myšlenky jiných vědců, a příslušné publikace jiných autorů a konkurentů musí být náležitě citovány.

Ve virologických publikacích chybí všechny kontroly a proto je třeba je klasifikovat jako nevědecké

Ani v jedné publikaci o údajných virech způsobujících onemocnění nenajdete kontroly, které jsou z logiky a zákonitostí myšlení vědecké práce povinné.

Tuto skutečnost si lze snadno ověřit. Na jedné straně stačí nahlédnout do části publikace věnované metodám a přílohám, abyste následně zjistili, že tam žádné adekvátní kontroly popsány a doloženy nejsou. 

Při znalosti a studiu všech publikací nám tato skutečnost byla a je známa a byla jedním z důvodů, proč byl proces s virem spalniček proveden. Dokonce i soudem jmenovaný znalec a obhájce viru, Prof. Dr. Dr. Podbielski, musel v soudním řízení přiznat, že neexistuje jediná práce o viru spalniček, která by obsahovala negativní kontroly, které skutečně chyběly.

Další možností, jak tuto skutečnost zjistit, je učinit konkrétní písemné dotazy na odpovědné virology a instituce. V kampani, která trvá již desítky let a v níž jsme konfrontovali prakticky všechny virology, instituce a politiky na celém světě s konkrétními a cílenými dotazy, bez výjimky potvrdili, že ani v jednom publikovaném článku v odborném časopise nebyla provedena ani čistá purifikace (izolace viru), ani nezbytné kontroly podle zákonitostí myšlení a logiky vědecké práce, které jsou podle DFG povinné. (V průběhu článku zveřejňujeme některé z více než 500 písemných výměn názorů).

Abychom vám, milí čtenáři, usnadnili pochopení, o jaké kontroly se jedná, uvádíme několik příkladů:

Pět příkladů povinných kontrolních pokusů, které se virologům doposud nepodařilo uskutečnit:

Kontrolní experiment 1:

Kontrolní pokusy, které vylučují možnost, že cytopatický účinek, který virologové uvádějí jako detekci viru, není způsoben samotným experimentálním uspořádáním.

Kontrolní pokusy se všemi kombinacemi experimentálního uspořádání a záznamem toho, zda se tento účinek objeví také tehdy, když se na buněčnou kulturu, která má být infikována (např. Vero E6), aplikuje neinfikovaný materiál nebo se buněčná kultura předem ošetří stejným způsobem, jako by byla „infikovaná“, se neprovádějí.

Následující schéma znázorňuje tuto kontrolu

Kontrolní pokus 2:

Kontrolní pokus, který vyplývá z čistě vědecké logiky, spočívá v tom, že se pomocí vyvinutého postupu PCR (RT-PCR v reálném čase) intenzivně kontroluje u klinických vzorků od lidí s jinými chorobami než těmi, které se připisují viru – a také pomocí vzorků od zdravých lidí, zvířat a rostlin -, zda se jejich materiál také neukáže jako „pozitivní“.

(Poznámka NL: Skutečnost ukázala, že zcela zdraví lidé, zvířata, ovoce a další byly rovněž testovány pozitivně).

Kontrolní pokus 3:

Kontrolní pokusy k vyloučení, že také s lidskou/mikrobiální RNA z výplachu plic

– zdravého člověka,

– osoby s jiným plicním onemocněním,

– člověka, u něhož byl test SARS-CoV-2 negativní,

nebo z takové RNA z rezervních vzorků z doby, kdy virus SARS-CoV-2 ještě nebyl znám, je možné přesně stejné sestavení genomu viru z krátkých fragmentů RNA!

(Poznámka NL: Vzhledem k tomu, že genom se sestavuje z desítek milionů velmi krátkých genových sekvencí pomocí složitých matematických algoritmů, je nezbytné ověřit, zda lze stejný nebo podobný genom sestavit také z jiného vzorku materiálu pomocí stejných algoritmů a postupů. Opět všichni virologové a instituce v naší korespondenci potvrdili, že toto nikdy nedělali. Potvrdili, že tyto kontroly by byly logické a důležité).

Kontrolní pokus 4:

Kontrolní experimenty týkající se sekvenování genomu z „infikované buněčné kultury“, aby se vyloučilo, že lze sestavit i jiné virové genomy „de novo“ nebo zarovnáním s jinými referenčními genomy.

Kontrolní experiment 5:

5) Kontrolní experimenty k vyloučení, že genom cílového viru byl sestaven „de novo“ nebo zarovnáním z negativní kontrolní kultury.

Maketové kontroly „mock-infected cells“

Upozornění:

V některých studiích se simulují kontrolní skupiny, které se často uvádějí jako „mock-infected cells„.

Tyto „mock-infected cells“ mají označovat zdánlivě negativní kontrolu.

To, co některé práce označují jako „kontrolní vzorky“ a „negativní kontroly„, je zcela zbytečné a neslouží k ověření použitých metod. „Mock-infected“ může znamenat několik věcí a pokud není doloženo, co přesně tím vědci myslí, jsou zmíněné „mock-infected cells“ rovněž bezvýznamné. Obvykle „mock-infected“ jednoduše znamená, že s danou buněčnou kulturou nebylo nic provedeno. A to nepředstavuje kontrolu.

V různé korespondenci virologové potvrzují, že „mock-infected controls“ byly prováděny s fosfátovým pufrovaným roztokem a nikoli se stejně ošetřenou buněčnou kulturou, jak se postupovalo s údajně infikovanou buněčnou kulturou.

V německých učebnicích mikrobiologie jsou takové „mock-infected cells“ dokonce často označovány jako „non-infected cells“.

Nezapomeňte prosím na pravidla DFG, která jsme vám citovali výše.

Následující je příklad:

Fosfátem pufrovaný fyziologický roztok neboli PBS je fyziologický roztok na vodní bázi, který se běžně používá při kultivaci buněk, např. k udržování pH, ředění látek nebo oplachování nádob s buňkami.

Co znamená „negativní kontrolní vzorky“, například pufr nebo voda ?

„Vzorek vody/pufru“ je specifikace/pokyn WHO [12]. Ve všech krocích sekvenování by „měl“ být vždy zahrnut „vzorek vody“, aby se vyloučilo, že je vzorek kontaminován nebo že vznikají artefakty. 

Přečištěná voda neobsahuje žádné nukleové kyseliny [13]. Pokud je voda sekvenována v laboratoři a takové nukleové kyseliny jsou nalezeny, předpokládá se, že se genové sekvence dostaly do vody například kašlem nebo kontaminací. Nyní se automaticky předpokládá, že byla kontaminována nejen voda, ale i vzorek (vzorky) připravený (připravené) k sekvenování.

„Negativní kontrolní vzorek vody“ NENÍ kontrolním experimentem pro detekci patogenních „virů“.

(Laboratoře jej však tak rády označují).

Jasně vyjádřeno:

Bez kontrolních experimentů nelze nade vší pochybnost určit, zda je hypotéza správná. V opačném případě nelze vyloučit, že pozorovaný výsledek může mít i jiné příčiny. Kontrolní experiment musí být samozřejmě vhodný i pro kontrolu použité metodiky, jinak nemá smysl a vytváří pouze zdání vědeckosti.

Například v některých publikacích o SARS-CoV-2 se tvrdí, že byl proveden kontrolní experiment (pomocí „mock-infected cells“); kontrolní experiment však musí nutně proběhnout bez deklarovaného viru, aby byl v souladu s vědeckou metodikou – a pokud SARS-CoV-2 nebyl nikdy správně izolován, „mock-infekce“ je prostě nemožná.

Například v publikaci Bojkova et al [14] se pouze tvrdí, že byla použita „mock control“, ale není popsáno, jak toho bylo skutečně dosaženo. Reprodukovatelnost publikace je tedy nemožná a nezbývá než jednoduše věřit autorům, že kontrolní pokus byl vhodný – to ale nemá s vědou nic společného! Problémy této publikace se však neomezují pouze na toto a ukazují se být ještě závažnější: Jak vyplývá z části o metodách, jako „izolát viru“ byl použit výsledek „izolace z buněčné kultury“ – jak je ve virologii obvyklé – kdy se pozorují pouze „cytopatické účinky“ způsobené hladověním/otravou buněk a pak se předpokládá, že to dokazuje existenci/virulenci viru. 

Jak však bylo prokázáno, „cytopatické účinky“ nejsou specifické pro virus a jsou způsobeny samotným provedením experimentu.

Výmluvy virologů a soudních znalců ohledně neprovedení povinných vědeckých kontrol.

Zde je několik příkladů:

Otázka NL: „Existuje nějaký konkrétní důvod, proč autoři studie neprovedli negativní kontroly u všech metod sekvenování genomu?“.

Odpověď autorů: „V té době neexistovala žádná zavedená metoda sekvenování SARS-CoV-2. Abychom maximalizovali počet sekvenačních čtení pro nCoV-2019 ( v té době pojmenovaný), rozhodli jsme se věnovat celý prostor pozitivnímu vzorku kultury, abychom maximalizovali výtěžnost virových čtení a neplýtvali čteními na sekvenování negativního vzorku.“

Dne 12. 3. 2015 [15] připustil soudem jmenovaný znalec Prof. Dr. Dr. P. v křížové palbě otázek posuzovatele a zpravodaje ústního jednání před Zemským soudem v Ravensburgu (soudní řízení o viru spalniček):

Odpověď Prof. Podbielskieho: „Nemohu nyní říci, zda existuje článek, který komplexně prezentuje stejné věci jako zmíněné původní články (str. 7), aniž by ukázal jejich metodologické nedostatky, tj. např. s negativními kontrolami, které skutečně nesmí být přehlédnuty“. [15]

Prof. Dr. med. Dr. rer. nat. Andreas Podbielski

Univerzitní docent a dlouholetý ředitel Ústavu lékařské mikrobiologie, virologie a hygieny na Univerzitním lékařském centru v Rostocku.

12.3.2015 Pokusy s virem spalniček [16]: „V odpovědi na otázku pana docenta Schreinera, zda by nebylo strašně snadné v dnešní době s dnešními prostředky tehdejší pokusy dohnat a publikovat dnes článek, který by nepodléhal žádné metodologické kritice:“

Odpověď Prof. Podbielskieho: „[…] na jedné straně je tu ekonomický imperativ pro výzkumné instituce, od žádného finančníka nedostanete finance na to, abyste dokazovali věci, které jsou ve vědecké komunitě již považovány za prokázané. Pro takovou práci se také nenajde veřejný orgán“ [15].

Žádost Dr. Stefana Lanky: „Vzhledem k tomu, že se RKI v květnu 2002 podřídil dnes již mezinárodním kritériím DFG pro vědeckou práci [16], která mimo jiné požadovala, aby „kontrolní experimenty s úplným zveřejněním experimentálního uspořádání byly ústřední součástí vědecké metodologie za účelem ověření použitých metod a vyloučení rušivých faktorů“, chtěl bych požádat Prof. Mankertzovou, aby mi zaslala dokumentaci o kontrolních experimentech, o kterých se zmiňuje, protože v odkazované publikaci ani v citacích to není uvedeno ani doloženo.

Rovněž bych ji požádal, aby mi zaslala dokumentaci, v níž RKI zjistil, že virus spalniček v sobě často obsahuje ribozomy.“

Odpověď Robert Koch Institute: Co se týče publikace Sparrer et al: „Complete Genome Sequence of a Wild-Type Measles Virus Isolated during the Spring 2013 Epidemic in Germany“, Genome Announcements, Vol. 2 (2014) Issue 2, na kterou se Vaše žádost odvolává, RKI nemá k dispozici žádnou dokumentaci o experimentech provedených za účelem detekce a sekvenování viru spalniček a o kontrolních experimentech.“ […] „Objasnění struktury virů spalniček nebylo předmětem vědecké práce Oddělení speciální světelné a elektronové mikroskopie RKI. Proto zde dosud nebyla prováděna žádná šetření zaměřená na detekci ribozomů ve virech spalniček.“ […]

Dotaz NL: „Provedli jste vy nebo vaši kolegové negativní kontrolovaný experiment? Například: sekvenování Sars-cov-2 bez přítomnosti Sars-cov-2 (PCR negativní vzorky).“

Prof. Marius MI Ilié : „Pro tuto studii jsme nepoužili negativní vzorky.“ „[…] Od té doby však sekvenujeme negativní vzorky v rutinní praxi a je zajímavé, že NGS nachází některé slabě pozitivní vzorky.“

Prof. Marius MI Ilié

Université Côte d’Azur – Lékařská fakulta MD, PhD.

Písemná potvrzení virologů a institucí o neprovádění vědeckých kontrol

Níže uvádíme několik příkladů z našich přibližně 500 dopisů, ve kterých přední virologové a instituce potvrdili, že neprováděli kontroly předepsané pro vědu a proto jejich práce nemůže být prohlášena za vědeckou.

Požadavek NL: Souhrnně jsme položili 5 otázek týkajících se různých pokusů o kontrolu.

Odpověď autorů: Souhrnně (viz mail) potvrdili, že nebyla provedena ani jedna kontrola.

NL Otázka: „Zkoušeli jste vy nebo vaši kolegové extrahovat RNA z neinfikovaných buněk/upraveného materiálu ošetřeného stejným způsobem jako infikované buňky/upravený materiál, ale bez viru (bez vzorku pacienta), a pokusit se sestavit (de novo nebo mapovací sestavení) genom Sars Cov-2?“.

Odpověď Prof. Olivier Schwartz: „Vámi zmiňovaný kontrolní experiment (negativní kontrola na CPE & sekvenování genomu SARS-CoV-2) jsme neprováděli.“

Dr. Hugo Mouquet & Prof. Olivier Schwartz et al.

Ředitel a vědecký ředitel Pasteurova ústavu (Paříž)

Americké centrum pro kontrolu nemocí (CDC)

Agentura amerického ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb.

Christine Massey: „Christine Massey požádala americká Centra pro kontrolu nemocí (CDC) o všechny publikace, kde byly provedeny kontroly, aby se ověřilo, že stejný genom přisuzovaný SARS-CoV-2 byl použit také u vzorků od zdravých lidí nebo vzorků od jiných lidí s jinými nemocemi, aby se zajistilo, že zkonstruovaná sekvence genomu SARS-CoV-2 je jedinečná.“

Odpověď CDC: „Při prohledávání našich záznamů nebyly nalezeny žádné dokumenty týkající se vaší žádosti.“

NL dotaz: „Domnívala jsem se, že jste se pokusili použít primery (pro WGS na bázi amplikonů) jiných virů (ebola, spalničky, …) pro vzorky Sars-CoV-2 ve studii.“

Odpověď autorů: „Ne, nezkoušeli.“

Petrohradský Pasteurův institut – Laboratoř pro molekulárně genetický dohled.

NL otázka: „Pokusili jste se vy nebo vaši kolegové sestavit jiný virový genom (jiný než sars-cov-2) ze vzorku sars-cov-2 pozitivního (PCR pozitivního) (přístup NGS)?“.

„Pokusili jste se vy nebo vaši kolegové získat RNA ze zdravých kontrol (zdravých jedinců nebo PCR negativních vzorků) nebo z neinfikovaného supernatantu a buněk ošetřených stejným způsobem jako infikované buňky/supernatant, ale bez viru, a vygenerovat čtení a použít přístup „de novo“ (de novo assembly) nebo zarovnat čtení ke genomu sars-cov-2 (mapping assembly)? (Extrakce RNA, příprava knihovny, sekvenování a sestavení genomu sars-cov-2)“

Odpověď autorů: „Zajímavé otázky, ale bohužel jsme neodebrali zdravé kontrolní vzorky ani jsme nesekvenovali jiný genom než sars-CoV-2.“

Prof. Samira Mubareka & Christopher E Kandel et al.

Michael Garron Hospital, Toronto, Ontario, M4C 3E7, Kanada.

Sunnybrook Health Sciences Centre, Toronto, Ontario, Kanada.

Department of Laboratory Medicine and Pathobiology, University of Toronto, Toronto, Ontario, Kanada.

Otázka NL: „Pokusili jste se vy nebo vaši kolegové sestavit jiný virový genom (jiný než sars-cov-2) ze vzorku sars-cov-2 pozitivního (PCR pozitivního) (přístup NGS)?“.

„Pokusili jste se vy nebo vaši kolegové extrahovat RNA ze zdravých kontrol (zdravých jedinců nebo PCR negativních vzorků) nebo z neinfikovaného supernatantu a buněk ošetřených stejným způsobem jako infikované buňky/supernatant, ale bez viru, a vygenerovat čtení a použít přístup „de novo“ (de novo assembly) nebo zarovnat čtení ke genomu sars-cov-2 (mapping assembly)?“. (Extrakce RNA, příprava knihovny, sekvenování a sestavení genomu sars-cov-2)“

Odpověď autorů: „Neprováděli jsme. Taxonomická analýza čtení odhalila pouze SARS-CoV-2 nebo lidská čtení.“

„Použili jsme klinické výtěry a neprovedli jsme buněčnou kulturu. Neměli jsme k dispozici výtěry od zdravých kontrol, ale studie zahrnovala negativní kontroly pro amplifikaci/knihovny, tj. žádné vzorky RNA. Výsledky pro negativní kontroly jsou zahrnuty v obrázcích.“

Dotaz NL: „Předpokládám, že buď nemáte vlastní relevantní studie [pozn. o viru spalniček], nebo je nezveřejňujete, zejména když sám RKI před časem potvrdil přítomnost ribozomů v tzv. viru spalniček.

Byl bych velmi rád, kdybyste mi poslal zprávu s novými vědeckými poznatky na toto téma, které by poskytly odpovědi na mnou položené otázky.“

Odpověď Institutu Roberta Kocha: „Existence virů spalniček se v RKI nezkoumá – to je nesporné […].

Institut Roberta Kocha

Hlavní výzkumná instituce německé vlády v oblasti biomedicíny.

NL & RA Philipp Kruse Požadavek: „Poskytněte prosím důkaz, že virus SARS Cov-2 byl skutečně izolován podle čtyř Kochových postulátů a že tento virus je skutečně fyzicky přítomen v izolované formě na FOPH nebo pracovní skupině Corona Federální rady ve Švýcarsku.“

Odpověď FOPH: „Ani FOPH, ani pracovní skupina FOPH Covid-19 nemají za úkol izolovat nebo fyzicky uchovávat takové patogeny. Vámi požadovaná dokumentace proto není k dispozici. Za detekci SARS-CoV-2 je odpovědná Národní referenční laboratoř pro nově se objevující virové nemoci Emerging Viral Diseases (NAVI) při univerzitní nemocnici v Ženevě.“

Spolkový úřad pro veřejné zdraví (FOPH) a pracovní skupina BAG Covid-19

Federální úřad pro veřejné zdraví je federálním orgánem Švýcarské konfederace a spadá pod Federální ministerstvo vnitra.

NL & RA Philipp Kruse požaduje: „Konkrétně se jedná o vědecky ověřitelný důkaz, že:

že SARS-CoV-2 byl izolován, má specifické virové dědičné vlákno a že má biologicky reprodukovatelnou existenci, která mu umožňuje množit se v lidském organismu a vyvolávat v něm onemocnění, spolu se zdroji vědeckých publikací, které dostatečně dokumentují příslušné kontrolní experimenty prokazující tyto znaky.“

Odpověď NAVI: „Pokud jde o první bod, nepřísluší nám na něj odpovídat a odkazujeme vás na četné zprávy vnitrostátních a mezinárodních organizací a na četné publikované studie všeho druhu na toto téma.“

[…]

„Co se týče Kochových postulátů, které jsou vědecky robustní a zajímavé, je zřejmě eticky nemožné je dnes testovat.“

Národní referenční laboratoř pro nově se objevující virová onemocnění (NAVI) při univerzitní nemocnici v Ženevě.“

V této laboratoři sídlí také národní referenční centra pro chřipku, spalničky a zarděnky a pro nově se objevující viry.

Tento výčet je jen nepatrným zlomkem korespondence s předními světovými virology a institucemi. Slouží k ilustraci toho, jak otevřeně se s touto skutečností zachází a jak svévolně se zdůvodňuje nedostatek kontrol. 

Tuto skutečnost odsuzujeme již mnoho let. Našemu kroku – transparentní dokumentaci – jsme se nemohli vyhnout, protože i někteří kritici na tuto skutečnost narazili až ve chvíli, kdy ji viděli potvrzenou černé na bílém ze strany virologů.

Dr. Stefan Lanka a tým samofinancovali kontroly v různých laboratořích.

Dr. Stefan Lanka v průběhu času zadal několik kontrol, aby prokázal, že centrální efekt, který se uvádí jako důkaz přítomnosti patogenního viru (tzv. cytopatický efekt), není specifický pro virus.

Jaké jsou 3 fáze kontrolních experimentů, které byly provedeny jménem Dr. Stefana Lanky a které volně zveřejňujeme, aby se s nimi mohli všichni seznámit?

Fáze 1 kontrolního experimentu – cytopatický efekt

V prvním kontrolním experimentu Dr. Stefan Lanka prokázal, že toho, co virologové přisuzují přítomnosti patogenního viru – odumírání buněk ve zkumavce – lze dosáhnout i bez infekčního materiálu.

Výsledky laboratoře najdete v tomto zdroji [17] [18]. (CZ verzi texu naleznete ZDE, pozn. překl.)

Fáze 2 kontrolního experimentu – konstrukce genomu SARS-CoV-2

Ve druhém kontrolním experimentu doktor Lanka ukázal, že to, co virologové nazývají „virovým genetickým materiálem“, ve skutečnosti pochází ze zdravé lidské tkáně.

Nový koronavirus spojený s lidským respiračním onemocněním v Číně – byl ve Wuhanu nalezen „nový“ a „nemoc způsobující“ virus?

Část A: Jak byla určena sekvence „nového“ koronaviru SARS-CoV-2?

Část B: Kritický přehled metod a závěrů.

Analýzu naleznete pod zdrojem [19]. (CZ verzi textu naleznete ZDE, pozn. překl.)

Fáze 3 kontrolního experimentu – strukturální analýza sekvenčních dat ve virologii.

Ve třetím kontrolním experimentu demonstrujeme, že genom jakéhokoli „viru“ lze sestrojit stejnou technikou, jakou používají virologové a s použitím nukleových kyselin získaných nikoli z domněle infekčního materiálu, ale ze zdravých lidských tkání, zvířat a rostlin.

Vyhodnocení najdete v tomto zdroji [20]. (CZ verzi textu najdete ZDE, pozn. překl.)

Otázka k tématu AUF1: Co jsou to za struktury, které se nám na obrázcích prodávají jako viry ?

Co jsou to struktury, které jsou viditelné na EM snímcích a které jsou falešně prezentovány jako viry?

Rozhodující věci je třeba říci o EM snímcích obecně:

Struktury, které jsou zobrazeny na EM snímcích a publikovány jako snímky virů, nebyly nikdy biochemicky charakterizovány. Z takových částic nebyla nikdy odebrána a stanovena žádná nukleová kyselina. Tyto částice jsou pouze vydávány za viry, přičemž je vynechána důležitá informace, že stejné částice tohoto typu vznikají také pokaždé, když se s „neinfikovanými“ buněčnými kulturami zachází stejným způsobem jako s buněčnými kulturami definovanými jako „infikované“. Nevirologové tyto částice označují např. jako fagozomy, endozomy, exozomy, transportní vezikuly a v průřezu jako klky atd. str. 1 a 2.

Stejné obrazové vyobrazení najdete pro mnoho různých uváděných struktur.

EM-obrazy vždy zobrazují pouze mrtvé, chemicky fixované věci. [21] Na obrázku jsou zobrazeny mýdlové micely z detergentů, tuků a proteinů, které se zachovaly zmrazením a případně vznikly pouze tímto zmrazením.

Na následujícím obrázku vidíme také identické struktury, které byly publikovány u SARS-CoV-2 nebo jiných virů, ve formě liposomů. Termín liposom je složen z řeckých výrazů „lipos“ pro tuk a „soma“ pro tělo. Liposomy se skládají z jedné nebo více lipidových dvojvrstev, které jsou uloženy kolem vodního jádra. Velikost mikroskopicky malých vezikul se pohybuje od 50 do 1000 nm.

Kruhové a válcové struktury na EM snímcích

Snímky pořízené pomocí kryoEM v publikaci Calder et al. 2022 [23], o nichž se tvrdí, že se jedná o struktury SARS-CoV-2, ukazují průřez buňkou. Na průřezu jsou vidět typické výstupky zvané mikroklky, které buňky používají ke zvětšení svého povrchu. U buněk ve zkumavce není jejich uspořádání tak rovnoměrné jako u buněk v organismu, zejména pokud byly předtím experimentálně poškozeny a usmrceny. Pokud by vědec, který pořídil tento průřez buňkou, pracoval správně, měl by zveřejnit i roviny řezu nad, respektive pod ním. Pak by si ale každý pozorovatel všiml, že kruhové útvary nejsou oddělené, prostorové částice, ale průřez buněčných výrůstků (kulatých, amébovitých výrůstků).

Protože zkoumané buňky pocházejí z údajně „infikovaných“ buněk, autoři ad hoc tvrdí, že příčné řezy klky jsou řezy SARS, SARS-CoV-2, spalniček a dalších virů. Krajně nevědeckým způsobem potlačují roviny řezu před a za zobrazeným obrazem (obrázek 15 tyto roviny znázorňuje). Pouze dokumentace těchto dalších řezných rovin by mohla ukázat, zda zobrazené průřezy jsou buněčnými výčnělky nebo samostatnými částicemi. Na základě takto neúplně prozkoumaných buněčných struktur autoři provádějí určení průměru podezřelých virů.

I kdyby se prokázalo, že v průřezech jsou přítomny identifikovatelné samostatné částice, prokázalo by to pouze přítomnost typických buněčných transportních částic, které se nazývají například „exozomy“. Aby se prokázalo, že nezávislé částice, které zde ani v jiných studiích SARS a spalniček nebyly nikdy zjištěny, jsou viry, musely by být izolovány, vyfotografovány a biochemicky charakterizovány. To dosud nebylo provedeno u viru SARS-CoV-2 ani u žádného jiného viru způsobujícího onemocnění a nebylo to doloženo v žádné studii.

Aby mohli autoři tvrdit, že použité buňky produkovaly virus SARS-CoV-2, peletovali membránové složky, nukleové kyseliny a proteiny mrtvých buněk centrifugací. Snímky pelet jasně ukazují jejich složení z buněčných fragmentů. Neúplný snímek pelety je nevhodně označen jako „částice SARS-CoV-2“, ačkoli jejich složení nebylo v této ani jiné studii biochemicky stanoveno.

Kontrolní experimenty, při nichž jsou buněčné fragmenty mrtvých, ale ne „infikovaných“ buněk stlačeny do pelet a porovnány s peletami z „infikovaných“ buněk, nebyly provedeny.

Proto tyto experimenty neumožňují jiné tvrzení než: že byly použity buněčné složky!

Autoři této publikace vůbec neprovedli ani nezdokumentovali žádné kontrolní pokusy.

V jiných studiích se jako kontroly označují normálně ošetřené buňky, které nebyly připraveny k „infekci“. Ale ani tyto neošetřené buňky nejsou sledovány a zařazovány do experimentů stejným způsobem, ale pouze – tedy doslova: „podobně“ – a navíc způsobem, který není popsán a není zdokumentován, a to vůbec, jak vyplývá z četby publikací.

Zadáte-li si do Googlu výraz „cross section microvilli EM„, najdete mnoho průřezů mikrovilli a zjistíte, že tyto struktury, které jsou mylně interpretovány jako viry, se vyskytují všude.

Jediná důležitá zpráva pro okolní svět: zobrazeny jsou pouze „artefakty“ – rozhodující je zde:

  • že tyto snímky pocházejí pouze z buněčných kultur, tj. odumírající tkáně ve zkumavce a rozhodně nezobrazují nic, co by pocházelo z člověka,
  • že tyto struktury nebyly nikdy biochemicky charakterizovány (sic!),
  • nukleové kyseliny, které mají být jádrem viru, nebyly z těchto struktur nikdy extrahovány (tj. kompletní nukleová kyselina nebyla nikdy extrahována z konkrétní struktury, která je vydávána za virus).

Shrnuto a podtrženo: Elektronové mikrofotografie vydávané za viry jsou známé typické artefakty nebo buněčné struktury. 

Virologové publikují velké množství elektronových mikrofotografií struktur, o kterých tvrdí, že jsou viry. Přitom zamlčují skutečnost, že VŠECHNY tyto snímky jsou pouze typickými strukturami umírajících buněčných kultur nebo představují laboratorně vyrobené vezikuly z bílkovinného tuku a mýdla a NIKDY nebyly vyfotografovány u lidí/zvířat/rostlin nebo v tekutinách z nich získaných.

Vědci z nevirologických oborů označují tytéž struktury, které virologové vydávají za viry, buď za typické buněčné součásti, jako jsou klky (amébovité výběžky, které buňky používají k přilnutí k podkladu a k pohybu), „exozomy“ nebo „částice podobné virům“. To je další nezávislý důkaz, že tvrzení virologů, že vidí viry v elektronovém mikroskopu, bylo vědecky vyvráceno.

Srovnání: SARS-CoV-2, virus spalniček a snímky příčného řezu mikroviry [25].

AUF1 Tematická otázka: Exozomy – co jsou zač?

Jak bylo právě podrobně popsáno, tyto struktury jsou vytvářeny samotným experimentálním uspořádáním.

Teorie exozomů je pouze pomocnou hypotézou!

Exozomy – proč je tato pomocná hypotéza z celkového pohledu zavádějící:

  • V rámci buněčné teorie (vyvrácené) se jako „exozomy“ interpretuje rozpad izolovaných shluků tkáně, které jsou interpretovány jako buňky, ale také výměšky člověka/zvířete obsahující pojivovou tkáň.
  • Nevýhodou této teorie je, že účastníci a příjemci (tj. vy) těchto informací věří, že virologové našli něco konkrétního, co by ukazovalo na NĚCO (nemoc, eliminaci, 5G a ďábla atd.).
  • To nechtěně odvádí pozornost od skutečnosti, že žádné konkrétní RNA ani jiné molekuly vůbec nebyly zjištěny, ale pouze myšlenkově sestaveny do něčeho celistvého, čehož kmotrem byly od roku 1952 fágy, údajné viry bakterií.

Exozomy – shrnutí: 

  • Tyto struktury, o nichž se tvrdí, že jsou viry, a které se nyní ostatní snaží interpretovat jako neškodné, ale specifické struktury (exozomy), neodpovídají skutečnosti. DNA/RNA se totiž neustále mění
  • Fiktivní konstrukce dědičných vláken postupem, jako je zarovnávání a sestavování sekvencí (navlékání mnoha krátkých sekvencí RNA), v žádném případě neodráží skutečnost.

➖➖➖➖➖➖➖➖➖

Harold Hillman & Gilbert N. Ling- Artefakty EM záznamů & vyvrácení buněčné teorie. 

  • Ačkoli byly poprvé objeveny před desítkami let v srdečním svalu a díky stále se zdokonalujícím pozorovacím technikám, které vyžadují stále menší manipulaci se sledovanou tkání, začíná být právě všem zúčastněným jasné, že tkáňové útvary, které byly interpretovány jako buňky, jsou prostřednictvím své gelovité substance tak intenzivně propojeny, že je lze nazvat buňkami pouze navzdory logice a terminologii. 
  • Od roku 1978 skupina vědců pod vedením neurologa Harolda Hillmanna neustále zkoumá a publikuje ve vědeckých časopisech, na kongresech a knižně fakta o tom, proč a jak změny způsobené umíráním, mechanickým rozřezáváním, chemickou fixací a barvením tkáně – aby ji bylo možné zviditelnit v mikroskopu – způsobují, že neviditelná, gelovitá tkáň vypadá pouze jako uspořádaná do definovatelných celků.
  • Harold Hillmann a jeho kolegové navíc rozpoznali, dokázali a rozsáhle publikovali, že technika elektronové mikroskopie (EM), kterou do světa uvedl Virchowův obraz buněk, je falešná a že technika EM se podílela na předávání a ustálení tohoto obrazu.

AUF1 Tématická otázka: Matematická konstrukce „virového“ genomu

V posledních letech se obzvláště jasně projevila jedna závažná stížnost: zásadní kritika tvrzení o „virech způsobujících nemoci“ nebyla většinou kritiků uznána nebo vnímána. Na údajně správném genomu viru staví svou argumentaci 99 % kritiků Corony a téměř 100 % virologů hlavního proudu. Veškeré jejich úsilí a analýzy vycházejí z toho, že publikovaný genom údajně nového a patogenního viru je správný. Přitom právě tato část je jedním z nejsilnějších faktorů vyvracejících údajné viry způsobující nemoci.

Každý, kdo analyzoval a pochopil proces konstrukce virového genomu, si okamžitě uvědomí, že se tím potvrzuje prokázaná antivědeckost a sebevyvracení pomocí matematické konstrukce virologů.

Virologové mentálně/výpočtově skládají nejkratší kousky tzv. genetické informace umírajících buněk do velmi dlouhého genetického vlákna, které vydávají za genetické vlákno viru. Tento mentální/výpočetní proces se označuje jako tzv. sestavování sekvencí a zarovnávání sekvencí. Přitom neprováděli kontrolní experimenty: tedy pokus mentálně/výpočetně zkonstruovat požadované dědičné vlákno i z krátkých kousků tzv. genetické informace z neinfikovaných zdrojů.

Pro názornost jsme ve společnosti NEXT LEVEL – Wissen neu gedacht vytvořili video, ve kterém jsme poprvé takto názorně ukázali, jak virologové počítačově rekonstruovali další mýtus – údajný „virus“ Sars-CoV-2. 

Jako referenční příklad jsme použili autoritativní publikaci z Číny, v níž byla poprvé zveřejněna sekvence genomu podezřelého SARS-CoV-2.

https://vid-cdn.website-editor.net/s/7f2da686fde947708fc7a162b7e75fdb/videos/FTwf1pXQIGh5S5CPm7ne_Genomkonstruktion+kompr-v.mp4?Expires=1681378296&Signature=fVohsp4d44DUBRdCsihNVZ7g2zJlazbAgG~-X29bnOXhpM3Va6S9ftN-KsuJeIKh0pIxnF66Xu5~nPuqS3EsitF~OJeA0B5Zp7Lka7l7HhZxsVvQKYOj3-BOHl6KSdxA2N6BiV-RMFPjERPELbitPGUrlLxDYmHEziW-Mu1hzSOKLowNPVLd1TTJ0wxBAR7xTJp0Wsqs0LAHbhk4qJi~1A7lj9ObLqOgWMDpV48KLVIAEqswJmg8Uoo6qzsoIKPB9qEFsRlLRd6skmXWf3YqYp2wuIovJTvYFGWewWdRWXwUlrE5cLNSRw~zPUeUTzlj85waMsM-OTpt746fL1tiyw__&Key-Pair-Id=K2NXBXLF010TJW

AUF1 Tématická otázka: Neúspěšné experimenty s nákazou

V průběhu historie si vědci vždy lámali a dodnes lámou hlavu nad tím, jak takzvaná nákaza skutečně funguje. Všechny pokusy o úspěšný a reprodukovatelný experiment s nákazou v reálných a kontrolovaných podmínkách naprosto selhaly.

Akta Gallupsův ostrov – Neúspěšný experiment s nákazou španělskou chřipkou [26].

Pravděpodobně mezi nejznámější experimenty s nákazou patří Gallups Island Files.

Univerzita Johnse Hopkinse, Rockefellerův institut pro lékařský výzkum a univerzity v Michiganu a Missouri provedly velmi zajímavou studii na téma nákazy.

Šíření chřipky (španělské chřipky) v roce 1918 zkoumali na celkem 62 osobách. Ani při velkém úsilí se nákazu nepodařilo způsobit ani prokázat!

Samuel Eckert pro tento účel vytvořil osmidílný videoseriál, ve kterém je celá studie rozebrána.

Výsledek: Všechny pokusy o nákazu selhaly.

Níže najdete 8 dílů ve zkrácené verzi: (délka 58:49)

Záloha videa: https://t.me/Corona_Fakten_Video_Backup/126

Následuje 15minutové shrnutí všech 8 dílů Akt Gallupsova ostrova.

Studie Human Challenge potvrzuje: Pokusy o nákazu opět selhaly

Nejvýznamnější cílené pokusy o nákazu v moderní době (2021) skončily neúspěchem. 

Studie Human Challenge Study, kterou britská vláda financovala obrovskou částkou (téměř 40 milionů eur), nedávno přinesla první výsledky. Všechna média a příznivci teorie nákazy ji oslavovali, protože konečně poskytla kritikům důkaz, že virus a nákaza existují, poté co všechny předchozí pokusy o nákazu selhaly. 

Studii jsme podrobně analyzovali a jsme ohromeni mnoha slabinami, které obsahuje.

Studie Human Challenge Study[27], kterou provedla Imperial College v Londýně, se zabývá pokusy o nakažení dobrovolníků virem SARS-CoV-2. V této studii se objevily i další informace o nákaze.

Nedávno (2021), téměř rok po zahájení studie, představila Imperial College v Londýně první výsledky.

Nyní jsme se na tuto studii podívali blíže, abychom pochopili, proč se zdá, že mainstreamová i kritičtější média jsou jednotná a ochotná nechat tuto práci projít jako důkaz úspěšného pokusu o infekci.

Studii lze shrnout do jedné věty:

Je tak plná vědeckých nesrovnalostí, že se člověk musí ptát, co mohlo Imperial College přimět k tomu, aby s čistým svědomím pustila svým jménem na veřejnost takový zmetek.

Analýzu naleznete u zdroje [27] nebo klikněte zde (CZ verze textu je ZDE, pozn. překl.)

Chřipkové pandemie v letech 1789, 1889 a 1918 vyvracejí mýtus o nákaze [28].

Dr. Richard E. Shope je mimo jiné profesorem, virologem a členem Rockefellerova institutu pro lékařský výzkum v New Yorku. 

Ve své výukové přednášce o chřipce ukazuje, že všechna tvrzení o nakažlivé nemoci způsobené virem vyvolávajícím nemoc nemohou obstát při vědeckém zkoumání, ba co víc, jsou vyvrácena. 

Není to neschopností mnoha profesorů, lékařů a bioinformatiků, ale nezájmem o historické přehodnocení a kontrolu.

https://vid-cdn.website-editor.net/s/7f2da686fde947708fc7a162b7e75fdb/videos/LadsBEVTaO1PZdzYtoW6_Lesung_Influenza_Dean-v.mp4?Expires=1681378296&Signature=mIGXOF8Eq5t4zuqFYIbGE7gwWZHtYAcpn8s7xJX032G3r7t~v~Yb2En38v1qQdrjqiqv26UIy9BDTsBcUdFQRRUO~Kw4AAPtVMOhMfUxlwtrdhZwfl8jzknIKMTlwlZwFDjit6YxBMhIripjidOgpsJMAFCrxT0Sa97V2su8DhH0FY3Mxa1lVlHK1cfHb8dDHEKvuxkUldRT-1vSFlzuJNrvxLHECdlsHA2pK4HjmtwV04Ijd7eVA7ZGs5zqIxbh7HffKvZQM3KSgQflhnnCU0Tga9MTj2rX4zJopgwR5FVlJCMnbLpo-GIFr6PBZFXYwKoL5GUcItQb5BBAzHVYgw__&Key-Pair-Id=K2NXBXLF010TJW

Publikace:

Shope, MD: Chřipka – historie, epidemiologie a spekulace – Richard E.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1951634/pdf/pubhealthreporig00014-0071.pdf

AUF1 Tematická otázka: Proces s virem spalniček – soudní záznamy a rozsudky potvrzují vyvrácení tvrzení o existenci viru [29].

V pětiletém „procesu o spalničkovém viru“ potvrdil Spolkový soudní dvůr v Karlsruhe dne 1. 12. 2016 senzační rozsudek Vrchního zemského soudu ve Stuttgartu ze dne 16. 2. 2016. Od 1. 12. 2016 je v Německu nejvyšší soudní judikaturou, že veškerá tvrzení o spalničkové infekci, očkování proti spalničkám a spalničkovém viru nemají vědecký základ.

Odůvodnění rozsudku, který byl potvrzen nejvyšším soudem, obsahuje jasné pojmenování faktů, které vyvracejí nejen všechna tvrzení o nakažlivosti spalničkami, očkování proti spalničkám a viru spalniček, ale také o všech tzv. ”virech způsobující nemoci“.

NEXT LEVEL – Wissen neu gedacht připravil unikátní videoseriál, v němž lze jako červenou nit sledovat všechna relevantní tvrzení a potvrzení vyvracející tvrzení o existenci viru – soudem jmenovaného znalce Prof. Dr. Podbielského, Institutu Roberta Kocha a verdiktu soudce. Tato série videí vyvrací všechna tvrzení mainstreamových médií a také kritiků, kteří důsledně tvrdili, že Dr. Stefan Lanka vyhrál jen díky formální chybě.

Toto tvrzení je nepravdivé a je třeba ho důrazně vyvrátit.

Naše série videí lze použít jako základ pro vlastní žaloby s vyhlídkou na maximální úspěch.

Nyní svět čeká na první soudní spor, v němž se objeví tato judikatura nejvyššího soudu, v němž se bude bránit povinnému očkování, vyloučení ze školy, zásahu do rodičovských práv nebo do práva na svobodnou volbu povolání, uznání škody způsobené očkováním nebo žaloba na neudržitelnost státních očkovacích doporučení. To může a mělo by vést – nejprve v Německu a poté celosvětově – k uznání odchylek v medicíně a k zahájení skutečně vědecké výuky v oblasti veřejného zdraví. Základy pro to byly položeny.

Proces s virem spalniček

Odkaz na videa

Žádný vědecký důkaz – Co se skutečně stalo –

Část 1: Pozadí

Jak k procesu došlo?

  • Jak proces vznikl?
  • Kdo přišel s nápadem na vypsání odměny?
  • Kdo výzvu přijal a co bylo předloženo?

V první části se podíváme na pozadí a ukážeme si, co „vyvolalo“ výzvu k předkládání návrhů a jak tento proces probíhal.

Část 2: Začátek procesu

Názory a vyjádření odborníků

  • Sporná reakce RKI
  • Proč znalecký posudek a kdo byl znalcem?
  • Výsledek znaleckého posudku
  • Vyjádření Dr. Lanky a reakce znalce na něj

V části 2 si ukážeme, jak Dr. Lanka ve svém vyjádření „rozpitval“ soudem nařízený znalecký posudek.

Část 3: Soudní řízení 1. stupně

Výpověď znalce a rozsudek 1. instance

  • Velkolepý ústní výslech soudního znalce
  • Co se u soudu skutečně stalo?
  • Jak se dospělo k rozhodnutí?

Ve 3. části ukážeme, jak znalec svými odpověďmi u soudu zcela vyvrátil svůj vlastní znalecký posudek a svou výpověď v křížové palbě výslechů!

Část 4: Soud 2. instance

! Vítězství 3:0 pro Dr. Lanku !

  • Co se stalo mezi oběma soudními jednáními?
  • Přiznání RKI proti Dr. Lankovi
  • Soudní den: znalecké posudky | výpovědi | důkazy
  • Rozsudek OLG a BGH

Nebyl předložen žádný důkaz o existenci viru!

Následoval křišťálově čistý rozsudek !

Odkazy na zdroje:

[1] https://auf1.tv/gesund-auf1/im-gespraech-existieren-viren

[2] https://www.nytimes.com/1995/05/07/books/experiments-in-deceit.html

[3] https://www.mpiwg-berlin.mpg.de/sites/default/files/Preprints/P125.pdf

[4] Molekulare Struktur von Nukleinsäuren: Eine Struktur für Desoxyribose-Nukleinsäure | Natur (nature.com)

[5] https://web.archive.org/web/20080715053205/https://www.zeit.de/2008/25/M-Genetik

[6] http://www.wissenschafftplus.de/uploads/article/Wissenschafftplus_Mohr_Virchow.pdf

[7] Prof. John Franklin Enders Masernpublikation: („Propagation in tissue cultures of cytopathogenic agents from patients with measles“)

[8] STUDIES ON MEASLES VIRUS IN MONKEY KIDNEY TISSUE CULTURES bech-von-magnus-1959-1.pdf (wordpress.com) | [PDF kann ergänzend bei uns angefragt werden)

[9] NEXT LEVEL – Wissen neu gedacht (wissen-neu-gedacht.de)

[10] https://de.wikipedia.org/wiki/Versuchskontrolle (Stand 05.03.2023)

[11] DFG: Sicherung guter wissenschaftlicher Praxis Safeguarding Good Scientific Practice | [Archiviert]

DFG – Gute wissenschaftliche Praxis Kodex „Leitlinien zur Sicherung guter wissenschaftlicher Praxis“

[12] https://www.who.int/publications/i/item/9789240018440

[13] https://www.quora.com/Does-water-have-DNA

[14] https://www.nature.com/articles/s41586-020-2332-7

[15] https://wissenschafftplus.de/uploads/article/Protokoll_13_4_20150001.pdf (S. 7)

[16] https://www.rki.de/DE/Content/Forsch/Grundlagen/grundlagen_node.html

[17] https://www.wissen-neu-gedacht.de/kontrollexperiment-phase-1-der-cpe

[18] https://www.wissen-neu-gedacht.de/praeliminaere-resultate-der-kontrollversuche-2021

[19] NEXT LEVEL MAGAZIN 2022 – 1. Ausgabe

https://www.wissen-neu-gedacht.de/magazin

[20] NEXT LEVEL MAGAZIN 2022 – 1. Ausgabe

https://www.wissen-neu-gedacht.de/magazin

[21] Arbeiten mit Membranproteinen. Rupert Abele (Seite 20)

https://docplayer.org/4939490-Arbeiten-mit-membranproteinen-rupert-abele.html

[22] https://docplayer.org/4939490-Arbeiten-mit-membranproteinen-rupert-abele.html Seite 26

[23] Calder et al. 2022 https://www.nature.com/articles/s42003-022-04183-1/figures/2

[24] Microvilli EM-Aufnahme http://medcell.org/histology/epithelia_lab/microvilli_em.php

[25] Abb A: Molecular Architecture of the SARS-CoV-2 Virus

Molecular Architecture of the SARS-CoV-2 Virus – PMC (nih.gov)

Abb B: Microvilli cross section with glycocalyx (monkey)

http://www.drjastrow.de/WAI/EM/externes/Wartenberg/Mvilli1.jpg

Abb C: RKI: Masernvirus: https://www.rki.de/DE/Content/Infekt/NRZ/EM/Aufnahmen/EM_Tab_Masern.html

Abb D: Ultrastructure of the Cell microvillous border and Junctional Complex, microvilli, transverse section

https://www.bu.edu/phpbin/medlib/histology/p/20602loa.htm

[26] https://samueleckert.net/gallups-island-files-resultate-drosten-wieler-und-spahn-haben-nichts-gelernt/

[27] https://www.wissen-neu-gedacht.de/die-human-challenge-studie-eine-studie-mit-erheblichen-wissenschaftlichen-defiziten

[28] Influenza – History, Epidemiology, and Speculation – Richard E. Shope, MD

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1951634/pdf/pubhealthreporig00014-0071.pdf

[29] https://www.wissen-neu-gedacht.de/der-masernvirus-prozess

Další materiály ke studiu, pozn. překl.:

Sdílet na sociální sítě

Zdroj Přeložil: Vladimír Bartoš Úvod (video z rozhovoru pro AUF1 najdete v německé i anglické verzi na začátku článku, stačí kliknout na “Zdroj”, pozn. překl.) Dne 25. února 2023 byl odvysílán dlouho očekávaný rozhovor mezi námi z NEXT LEVEL – Wissen neu gedacht a úspěšnou alternativní televizní stanicí…

Sdílet na sociální sítě