Dr. Ryke Geerd Hamer – El testamento de una Nueva Medicina (str. 1-46, 47-87, 87-134)

• Biologický konflikt (s. 47-48), který v době DHS udeřil na člověka a zvíře jako blesk z čistého nebe, se objevuje okamžitě, způsobuje vznik Hamerova ohniska v mozku a iniciuje zvláštní biologický program v celém organismu. Celá osobnost je také zapojena do kontextu biologického konfliktu. K vytvoření DHS může stačit dokonce i jediné slovo (například „prase“, které bylo řečeno během násilného „souboje“ s tchýní kvůli dětem). V tomto okamžiku je definován pacientkou vnímaný konfliktní obsah. V tomto případě to může být konflikt neschopnosti označit si své území (na organické rovině se bude jednat o vřed sliznice močového měchýře). Od tohoto okamžiku se všechny prvky boje s tímto biologickým konfliktem odehrávají v tomto „způsobu konfliktního obsahu“. Tchyně by také mohla vykřikovat slovo „imbecile!“. Pak by pacientka mohla utrpět konflikt osobní devalvace a zbytek boje by byl založen na nedostatku sebeúcty pacientky, která by se zajímala, zda je imbecilní nebo ne. Pak by šlo o zcela jinou „konfliktní cestu“. Biologický konflikt se rozhodne v okamžiku DHS, pak je definován konfliktní obsah, jehož cestou se postupně odehrává celý biologický konflikt.
• Například žena, která nachytala svého manžela „in flagranti“, nemusí nutně utrpět sexuální ani jiný biologický konflikt. Konflikt utrpí pouze tehdy, pokud bude muset situaci čelit v jednom nebo více neočekávaných aspektech. Když je DHS následně dosaženo, existuje několik různých možných konfliktních obsahů:

• První možnost: pacientka prožije DHS jako sexuální konflikt frustrace a odmítnutí. Na organické rovině dojde k vředům sliznice děložního hrdla s následným karcinomem (pokud se jedná o pravačku) a vředům koronární žíly srdce.
• Druhá možnost: pacientka může mít milence, už svého manžela třeba ani nemiluje. Nicméně situaci DHS prožije jako urážku a zradu tím, že se jí dotkne, jak bude kvůli manželově chování vypadat před sousedy. V době DHS utrpí konflikt hnízda. Protože se jedná o partnera, pak Hamerovo ohnisko bude v mozečku nalevo. Na pravém prsu se objeví rakovina prsu (toto opět platí pro pravačku).
• Třetí možnost: pacientka v době DHS vnímá mladou rivalku na rovině sebeúcty. „Milenka může manželovi dát to, co já mu už dát nemohu.“ Pacientka v tomto případě utrpí biologický konflikt devalvace sebeúcty, který se projeví osteolýzou v oblasti pánve s následnou rakovinou kostí.
• Čtvrtá možnost: pacientka možná již prodělala menopauzu a reaguje mužskou optikou. To by mohlo v době DHS vést k prožitku konfliktu teritoria s intra-bronchiálním karcinomem nebo pokud by šlo o neschopnost „označit své území“ s atributem „nechutnosti“. Pak by se u pravačky jednalo o karcinom močového měchýře.
• Pátá možnost: by se týkala karcinomu vaječníků jako pologenitálního konfliktu ztráty s odpudivým podtextem.“

• Událost ani situace nikdy není vnímána jediným způsobem. Pouze prožitek v okamžiku DHS určuje konfliktní obsah a tudíž i „způsoby“, kterými bude probíhat zbytek biologického konfliktu.
• DHS je základem nové medicíny, je základním kamenem celé diagnózy. Pokaždé je to nová zkušenost. Nejsou to žádné konflikty, které pomalu začínají způsobovat onemocnění rakovinou. Vždy se jedná o náhlé, šokující, neočekávané rány, které lidi zanechávají zkoprnělé a zděšením neschopné říct jediné slovo.

DHS má následující charakteristiky a významy (s. 53):

1. DHS vzniká téměř okamžitě jako neočekávaný šokový prožitek z biologického konfliktu.

2. DHS určuje obsah biologického konfliktu.  Touto cestou se ubírá následný konflikt.

3. DHS určuje umístění Hamerova ohniska (HH) v mozku prostřednictvím obsahu biologického konfliktu.

4. DHS určuje umístění nádorových onemocnění v orgánu definující obsah biologického konfliktu a polohu HH v mozku.

5. DHS a v případě, že se vyskytuje, také konfliktolýza (vyřešení konfliktu) jsou důležitými pilíři anamnézy biologického konfliktu. V každém případě je nezbytné přesně zjistit DHS a to i v případě, že konflikt již byl vyřešen, neboť, když je původní DHS přesně známa, je možné předejít konfliktním relapsům.

6. DHS okamžitě mění nejen vagotonii na permanentní sympatikotonii, ale mění také osobnost, což lze dobře vidět u tzv. takzvaného „konfliktu v pozastavení“.

7. V okamžiku DHS dochází v Hamerově ohnisku v mozku k nepřetržité sympatikotonii, tato změna ovlivňuje víceméně celý mozek.

8. Od dopadu DHS dochází k tvorbě rakoviny nebo tvorbě rakovině-odpovídajícímu onemocnění.

Rakovina v orgánu má různé formy projevu:

A. Silný růst buněk mitózou, pokud jsou ovlivněny orgány vnitřního embryonálního listu (endodermu) v konflikt-aktivní fázi.

B. Střední embryonální list: a) Mesoderm (řízený mozečkem) produkuje mitotický růst během konfliktní aktivity. b) Mesoderm (řízený bílou hmotou velkého mozku) způsobuje nekrózu v konflikt-aktivní fázi, ve fázi hojení je rekonstituce nekrózy nazývána sarkomem.

C. U ektodermu (řízený kortexem) dochází k buněčné redukci s vředem. Ke změnám funkce (bez snížení počtu buněk) dochází, když je zasažen kmen sympatického systému (endokrinní systém, hypofýza, štítná žláza, alfa a beta ostrůvkové buňky slinivky břišní).

9. Pokud DHS vyvolalo biologický konflikt, který je stále aktivní a má své Hamerovo ohnisko v jedné mozkové hemisféře a přidá se další DHS s dopadem do opačné hemisféry, pak dojde k schizofrenní konstelaci. Pacient je v deliriu nebo se zlobí tehdy, když konflikt výrazněji dopadá do levé maniakální mozkové hemisféry. Tehdy má konstelace název „agresivní biomaniotická“. Schizofrenická konstelace může také vzniknout v případě jediného dvojitého DHS (kde konflikt aktivuje současně obě mozkové hemisféry).

10. „Dvojitým DHS“ rozumíme konflikt, který má dva aspekty, např. konflikt teritoria s devalvací sebe sama nebo konflikt „matka/dítě“ s devalvací nastávající v jeden okamžik (např. dítě řekne: „Jsi špatná matka, nemáš žádné srdce.“).

11. DHS je biologická možnost, kterou jedinec dostává od matky přírody, aby opět narovnal „své síly“. Bez DHS by například jelen neměl šanci znovu získat své území. V okamžiku DHS matka příroda již prochází „zvláštním programem“, aby jedinec překonal překážku ve druhém pokusu o uhájení teritoria. DHS je výchozím signálem biologické možnosti speciálního, biologického a rozumného programu (SBS).

12. Pokud má DHS kromě „hlavní cesty“ také „doprovodnou kolej“, kterou nazýváme částečnou rakovinou nebo onkoekvivalentní chorobou jakou jsou např. „alergie“ (optické, akustické, čichové nebo chuťové vjemy v okamžiku DHS), může se pacient dostat na „hlavní cestu“ i v důsledku naskočení na „doprovodnou kolej“ a utrpět tak recidivu konfliktu. Příklad: pokaždé, když muž používá určitou kolínskou, vzpomene si na milence své ženy, svého rivala, který používal stejnou kolínskou. Pokaždé, když utrpěl bolesti v srdci, došlo k relapsu jeho starého územního konfliktu s angínou pectoris.

Neznalost biologických konfliktů a jejich důsledků nás vedla k tomu, že věříme, že lidský a metafyzický duchovní svět je dominantní a cenný. To je ošklivá chyba. Například otázka DHS, při němž se souběžně v mozku objevuje Hamerovo ohnisko, nemůže být odmítnuta ani z nábožensko-filozofického hlediska, neboť se jedná o čirou a prostou realitu.

• Pokud osoba (zvíře nebo rostlina) utrpí DHS, tedy extrémně silný, dramatický a izolativní konfliktní šok, pak její podvědomí přiasociuje daný biologický konflikt s konkrétním obsahem. Devalvace v sexuální oblasti (způsobená například slovem „slaboch“) se nikdy neprojeví osteolýzou krčních obratlů, ale vždy osteolýzou pánve s následnou rakovinou kostní tkáně v léčebné fázi. A naopak konflikt sebedevalvace ve vztahu matka/dítě nemůže způsobit osteolýzu pánve, nýbrž osteolýzu hlavice levé pažní kosti (v případě pravaček).
• Věříme, že myslíme. Ve skutečnosti příroda „myslí“ s námi. Každá biologická koncepční oblast odpovídá určitému relé v mozku, které v případě onemocnění nazýváme „Hamerovo ohnisko“. Každá koncepční biologická oblast má své „vlastní relé“. V okamžiku DHS přecházejí specifické kódy z Hamerova ohniska na orgán odpovídající tomuto ohnisku. Lze tedy říci, že každé Hamerovo ohnisko má „odpovídající orgán“. Takže výskyt na třech rovinách: organické, psychické a v mozku je vlastně synchronním průběhem impulsu od Hamerova ohniska k orgánu, který proběhne ve zlomku sekundy. Většina pacientů umí s naprostou přesností pojmenovat okamžik DHS, protože vždy je dramatickým momentem. Pacienti popisují, že „strachem ztuhli“, „nebyli schopní promluvit“, „byli paralyzováni“ nebo „hluboce vyděšeni“.
• Prostřednictvím CT (počítačové tomografie) můžete vidět DHS, který se v mozku od první vteřiny jeví jako soustředné ostré kruhy (aktivní Hamerovo ohnisko), zatímco v těle se objevuje nádor, resp. nekróza.
• Po milióny let máme v mozcích zabudovány kódy k chování: kachna umí od narození plavat, jelen ví, jak má bránit své území, ženy vždy uměly rodit své děti. Dnes jsme od přírody velmi odděleni: porody urychlujeme, děláme císařské řezy, oddělujeme novorozence od matek. Chodíme na univerzity a učíme se konstrukty o výchově, které ani v praxi nefungují. Každá fenka nebo matka vrabčáka o svá mláďata pečuje lépe než my!
• Na Zemi neexistuje žádná zvířecí rasa, se kterou by bylo možné porovnávat hloupost a neúctu ke kodifikovanému chování civilizované lidské rasy. I když se rozhodneme kód našeho mozku nerespektovat, stejně bude prakticky každý z našich pocitů, rozhodnutí a činů tímto kodexem chování ovlivněn.
• Zvíře nemá nikoho, kdo by mu pomohl rozpoznat konflikt, který utrpí a poradit mu, aby se mu tento konflikt v budoucnu znovu nestal. Zvířata obvykle musí svůj konflikt vydržet, dokud není skutečně vyřešen nebo dokud nepodlehnou nevyřešenému konfliktu a rakovině. Zvířata nemohou „psychoterapeuticky“ řešit ztrátu jednoho nebo více štěňátek nebo ztrátu území, ale musí to udělat skutečně. Vidíme však, že u vyšších zvířat existuje něco podobného jako rituál k překonání konfliktu. Např. pohřebními rituály jsou u slonů (poznámka Lenky Bednářové: zajímavý článek např. zde: https://21stoleti.cz/2010/09/17/zvirata-truchli-pro-sve-mrtve/) zjevným pokusem zmenšit nebo vyřešit konflikt ztráty u postižených zvířat nebo u celého stáda. Sloni se po celý den shromažďují u mrtvého společníka, kterého nejprve pochovají a pokrývají větvemi a vegetací, aby jej pak zahalili zcela. Neděláme my lidé totéž?
• Bez ohledu na tyto „rituální pomůcky“ u rozvinutějších savců, musí zvířata obecně vydržet své rakovinové onemocnění samotné, což je často nastaveno jako pravidelná zkouška přiměřenosti. Neprojdou-li, jsou diskvalifikováni.  Například starý jelen musí každý rok podstoupit „ověření“ vhodnosti zůstat vůdcem svého revíru ve zkoušce s mladým jelenem. Pokud neprojde, umírá. Obecně je tedy „terapie“ biologického konfliktu skutečným řešením konfliktu. Toto skutečné řešení může spočívat buď v obnovení předchozí podmínky nebo v nalezení alternativního řešení. Starý jelen tedy znovu získává své území nebo mladého jelena z území vyžene. Fena, která ztratila štěně, bude brzy znovu březí.
• Těhotenství se po prvních třech měsících (sympatikotonie) přehoupne do vagotonie. Po narození nových mláďat je konflikt automaticky vyřešen. Zvířata, na rozdíl od lidí, žijí podle přirozeného rytmu: ztráta štěněte je v tomto přírodním programování vyřešena těhotenstvím.
• Naopak lidské chování silně ovlivněno závazky náboženství a sociálních reformátorů, nemá ve skutečnosti co do činění s biologií.
• Obdobný konflikt prožívá člověk i zvíře – u obou se děje na třech rovinách (Nikdy jste si nevšimli, že váš pes sténá ve snech?).

Srovnání biologických konfliktů u lidí a zvířat (str. 63)

	Lidé	Savci
Karcinom prsu/karcinom prsního mlékovodu levého prsu	Konflikt matka/dítě, „nebohé dítě“	Konflikt území. Např. Krávě odeberou tele.
Vřed žlučových cest a žlučovodů	Konflikt nelibosti na území. Obvykle vůči příbuzným kvůli penězům. Například v důsledků boje nad dědictvím.	Konflikt nelibosti na území. Jezevčík vyjídá nejlepší sousta německému ovčákovi ze žrádla.
Vřed sliznice artérie intimy. Vřed bronchiální sliznice	Konflikt území. Ohrožení teritoria: ztráta zaměstnání, Žena chodí s jiným mužem.	Mladý jelen vstoupí na území starého. Laň odejde z území jelena na cizí území.
Karcinom děložního čípku	Ženský sexuální konflikt. Žena překvapí manžela in flagranti. Archaický biologický konflikt kvůli tomu, že muž spí s jinou, která je možná i těhotná (místo ní).	Konflikt nemožnosti mít mláďata. Fena je umístěna daleko od psů kvůli čemu nemůže mít mláďata.
Rakovina kostí (s leukémií v hojivé fázi)	Konflikt devalvace sebe sama. Zaměstnanec nepostupuje v kariéře, student nezvládne zkoušku, pacientovi je řečeno „máte rakovinu“.	Pes nemůže po určitou dobu běhat. Jelen si v souboji poškodí parohy. Slon si poškodí kly.

• Rakovinová onemocnění by měla pouze 3% úmrtnost, pokud by byla léčena inteligentními lékaři a sestrami podle kritérií Nové medicíny. Nutným předpokladem však je, aby praktický lékař nebo zdravotnický personál v klinické léčbě, příbuzní, přátelé a lidé, kteří mají co do činění s pacientem, rozuměli systému Nové medicíny.
• Je třeba pochopit, že všechno, co jsme až dosud považovali za dobré (např. stabilní krevní oběh, který je vlastně sympatikotonií) se nyní stává špatným. V hojivé fázi je to známka možné recidivy nebo nové paniky.
• A naopak všechno, co bylo doposud považováno za špatné (například oběhová nedostatečnost je ve skutečnosti vagotonickou léčebnou fází), je nyní pozitivním příznakem. Až doposud bylo spícím pacientům v hluboké vagotonii podáváno morfium, místo toho, aby mohli dokončit své uzdravení.
• POZOR: V mnoha případech v epileptické krizi poklesne hladina cukru v krvi. Podání glukózy je tedy správné. Ovšem s co nejmenším množstvím tekutiny!
• POZOR: Pokud u schizofrenie, u které existují dvě Hamerova ohniska ve dvou různých hemisférách, jsou oba konflikty vyřešeny ve stejnou dobu, může v epileptoidní krizí dojít ke krátkému stavu přechodného deliria.

Epikrize 

Poznámky Lenky Bednářové při četbě této knihy. Str. 87-134 

PAMATUJTE: 

1. Epikrize ve fázi opravy rakovinového procesu je mezníkem, kdy se akumulace tekutin ve fázi otoku  mění na eliminaci edému. Je to mezilehlá sympatikotonická fáze (kulminující bod).  

2. Epikrize je součástí všech nádorových onemocnění, resp. zvláštních biologických rozumných  programů přírody.  

3. Tyto epileptoidní krize mají velmi odlišný klinický průběh v závislosti na umístění Hamerova ohniska  v mozku.  

4. Tonicko-klonické křeče jsou epileptickou krizí motorické části kortexu. Ostatní programy mají vlastní  klinický obraz epileptoidní krize bez těchto křečí: tzv. chladné dny v hojivé fázi. 

5. Po epileptické/epileptoidní krizi se mozkový edém opět sníží.  

6. Každá následná (druhá nebo třetí) rakovina má v průběhu léčení svou „vlastní“ epikrizi.  A konfliktolýza (rozvázání několika konfliktů najednou) se může proto stát nebezpečnou.  

7. Epilepsie pak tedy není nemocí sama o sobě, ale je i v případě častých záchvatů, „konstelací procesu  opravy“, která je zastoupena chronicky.  

8. Srdeční infarkt je typem epilepsie. 

Otázky GNM: 

1. Jaký byl konflikt?  

2. Kdy došlo k DHS?  

3. Jak dlouho trvá (trval) konflikt?  

4. Byl konflikt vyřešen?  

5. Kdy má dojít k léčebné epileptoidní krizi?  

6. Jak silná bude epileptoidní krize?  

7. Jak se projeví epileptoidní krize?  

8. Jak lze této epileptoidní krizi zabránit, nebo jak ji lze zmírnit nebo dokonce zvýšit? 

• Srdeční infarkt je krize senzoricko-epileptoidní. Občas také motoricko-epileptická, kde  je Hamerovo ohnisko umístěno napravo „v ostrovní zóně“ mozku. Ve Vídeňské studii nepřežil  žádný pacient s intenzivním konfliktem, který byl tradičně lékařsky ošetřován, a který měl  za sebou konflikt území po dobu delší než 9 měsíců. Se sníženou konfliktní aktivitou pak může  pacient při současné terapii přežít po dobu jednoho roku. Pacienti měli vždy epileptoidní krizi  3-6 týdnů po konfliktu. Hamer: „U některých jsem tuto krizi předvídal na základě svých  zkušeností s určitostí téměř na den.“.

• Zabránit nebezpečné epikrizi ohrožující přežití, například srdečnímu infarktu, lze dodáním  sympatiko-tonických léků (kortizonů a dalších) s nástupem konfliktolýzy (po rozvázání  konfliktu, na začátku hojivé fáze). Hojivá fáze je pak prodloužena, včetně možná vážné krize  uprostřed, nicméně dojde k odstranění otoku – viz obr. dole: 

• Při profylaxi (konkrétní ochraně před určitou nemocí) mozkových komplikací, které jsou součástí systému a jsou tedy zcela normální, je pro pacienty velmi důležité, aby doktor věděl, jakým komplikacím je třeba se věnovat a kdy. Obzvlášť je třeba zabývat se epileptoidní krizí, která nejen že je součástí každé hojivé fáze, ale hlavně, je také velmi nebezpečná. Pokud by  měl pacient více rakovinových onemocnění s odpovídajícím DHS šokem, pak každá z těchto CA fází má po vyřešení konfliktu svou „vlastní“ epileptoidní krizi. Tato krize je často maskovaná. 

Možnosti maskování epi-krize: 

1. Souběh různých fází u různých rakovinových onemocnění: pokud probíhá jedna epi-krize a zároveň je druhý konflikt v aktivní fázi, pak ona epi-krize může být „maskovaná“. Zde pak vidíme stejný efekt jako při podávání kortizonů, penicilinu apod.  

2. Umístění Hamerova ohniska jako kritérium pro typ epi-krize: např. epikrize kortexu se většinou projevuje jako tónicko-klonické křeče, neboť se týkají motorické oblasti. U sebedevalvačních konfliktů dochází k blednutí kůže se studeným potem, což může trvat hodiny až dny a často se mylně interpretuje jako selhávání oběhového systému. Epileptoidní krize u konfliktů souvisejících s vodou, může vést k druhu renální koliky, u níž  je pravděpodobné, že se budou vylučovat ledvinové kameny nebo písek. 

3. Maskování příznaků prostřednictvím léků: z celého stohu léků, které každý pacient obdrží v tradiční nemocnici, doktor ve většině případů ani neví, kdy nebo jak určitý lék působí. Obecně platí, že je všechno špatně. Ve skutečnosti téměř všechny tyto drogy působí  výhradně v mozku. Představujeme si však, že léky působí přímo na orgán nebo orgány, což  se však neděje. Se synergií nebo úplně náhodným antagonizmem četných léků může být  epileptoidní krize vyvolána nebo naopak pravá epi-krize maskována.  

POZOR: Jednu z nejčastějších a nejnebezpečnějších paradoxních reakcí vzbuzuje „rychlý šálek kávy“  v noci na dálnici, když se tělo nachází v hojivé fázi programu SBS. Hluboká vagotonie zde má „mechanismus, který zabraňuje spánku“. Díky němu není zvířecí kořist překvapena při spánku. Pokud je tato hluboká vagotonie v hojivé fázi v důsledku požití kávy snížena, může organismus okamžitě usnout! Dojde k „paradoxní reakci“, která se stane přímo za volantem… s hroznými následky, které s sebou nese.  

• Epi-krize ve fázi hojení je jedním z nejdůležitějších fenoménů Nové medicíny! 

• Epi-krize je nejčastější příčinou smrti během léčebné fáze po vyřešení konfliktu. Je četnější  příčinou, než mozkový otok (nadměrná mozková komprese), který epi-krizi předchází.  

• Oslabení epi-krize má rozhodující vliv na přežití, a to zejména při srdečním infarktu. 

• Často se říká, že v Nové medicíně nepřežije 25% pacientů; ve skutečnosti dokáže GNM  zachránit 95-98% pacientů.

Povaha epi-krize 

• Epileptoidní krize je bodem obratu v léčebné fázi, tedy začátkem protiregulace.  

• Je to akce, kterou matka příroda nastavila k vytlačení opuchu na mozku a orgánech. 

• Čím intenzivněji k tomu dochází, tím větší je šance na přežití. 

• Proto tuto krizi nesmíme potlačit, ale naopak je třeba ji podpořit podáním sympatikotónních  léků (př. Kortizonu).  

• Matka příroda využila „rozrušení z celého konfliktu“ jako „nástroje“ pro epileptoidní krizi.  To znamená, že pacient během epi-krize (která je návratem sympatikotonie) prožije  ve „zdůrazněném“ módu (např. srdeční bolesti při infarktu) veškerý svůj konfliktní vývoj.  

• Čím intenzivněji zažívá tento „biologický relaps konfliktu“, tím větší jsou jeho šance na přežití. 

Příklad: 8.2.1. Přímý vlak Paříž-Kolín nad Rýnem, 06.10.1984, odjezd v 7:37 

Jel jsem vlakem z Paříže do Kolína s kamarádem a stalo se následující: na nástupišti se vyskytovala  skupinka mladých francouzek ve věku 12 nebo 13 let. Děvčata plakala, neboť prožívala loučení se svými prvními láskami: německými přáteli, které jejich rodiny hostily po dobu šesti až osmi týdnů. Celá třída středoškolských studentů ve věku 14 nebo 15 let z Hamburku byla na pár týdnů ubytována ve francouzských rodinách. Nyní se všichni společně vraceli do Hamburku.  

Vzhledem k tomu, že jsem minulou noc málo spal, usnul jsem v kupé. Můj přítel mě probudil v 9.39. Ještě v polospánku jsem slyšel francouzského průvodčího, jak nahlas volá, jestli je ve vlaku nějaký lékař a že se s ním má rychle vydat do jiné části vlaku. S přítelem jsme proběhli šest vagónů, kde jsme našli mladého Němce, který právě utrpěl epileptický záchvat a probouzel se ze ztráty vědomí. Obvykle se v podobných případech volá sanitka, aby z další stanice odvezla pacienta do nemocnice. Ve skutečnosti očekávali, že si to vyžádám. Když jsem si vzpomněl, co se dělo na nástupišti, byla pro mě situace jasná. K dokončení „příběhu“ mi chyběl pouze konflikt odluky s pocity izolace a konfliktem, že „nebyl schopen držet někoho v objetí“. 

Sedl jsem si vedle mladého muže, který měl ještě periferní kapilární zúžení, ale kterému se již oběhový systém navracel do normálu a zeptal jsem se ho, jak dlouho trpí na tyto ataky. Řekl mi, že rok. Od té doby se u něj vyskytly dvě nebo tři podobné krize. Zeptal jsem se ho, co se stalo před prvním útokem.  Odpověděl: „Nic.“ (Což byla napůl pravda). Zeptal jsem se ho, co je to nejhorší, co se mu v jeho životě stalo. Byl viditelně překvapen. Jeho šok byl pro mě známkou, že jsem na správné cestě. Mladík odpověděl: „Nic.“, protože u dveří byla jeho učitelka a za nimi spolužáci. Učitelka si jeho šoku také všimla a diskrétně odešla. Zavřela dveře a nechala nás o samotě. Nakonec už mladý muž neměl strach, že bude před svými spolužáky za blázna a řekl mi to, co jsem si myslel.  

Řekl mi, že to nejhorší, co se mu v životě stalo, byl „zážitek se sanitkou“. Kvůli chřipce s vysokou horečkou byl vezen do nemocnice v Hamburku vzdálené cca 20 km. Byl sám, v totální panice, obklopen modrým světlem a houkající sanitkou. Bolela ho hlava, měl chřipku a strašně se bál, co se s ním v nemocnici stane. To se stalo před rokem. Tehdy, o dva dny později, když se všechno vrátilo do normálu, měl první epileptickou ataku. Tato situace paniky, strachu z opuštění a izolace se opakovala ještě dvakrát s méně dramatickým průběhem. Poté, když se všechno vrátilo do normálu, měl vždycky ataku záchvatu. Uklidnil jsem mladého muže a vysvětlil mu, že bolest z odloučení od francouzské rodiny (s níž se měl velice dobře) a zejména jeho od přítelkyně (která také plakala  na nástupišti), v něm rychle a velmi intenzivně probudil pocit opuštění a izolace, který prožil, když mířil  v sanitce se sirénou a světly do Hamburku. Mladík řekl: „Ano, byl to opět ten samý pocit.“ Ve vlaku ho pak jeho třída vzala zpátky mezi sebe, aby znovu našel hamburský svět. Konflikt byl rychle vyřešen. 

Průvodčí se mě zeptal, jestli by chlapce měli odvézt. Odpověděl jsem: „Ne, všechno je v pořádku“. Chlapci jsem řekl, aby šel do restauračního vozu a vypil šálek kávy nebo čaje. Jelikož mi řekl, že nemá žádné peníze, dal jsem mu pět marek. Dva přátele ho pak podepřeli a se skupinkou zamířili do restaurace vlaku. Smyslem tohoto doporučení bylo omezit nadměrnou vagotonii takovým způsobem, aby byla pravděpodobnost dalšího záchvatu omezena na minimum. Nejhorší věc, která se chlapci mohla stát, by byl převoz ambulancí před všemi kamarády. Tentokrát by se to odehrálo ve Francii, ale jinak by šlo o stejnou zkušenost, která se mu stala v minulosti.  

Pravděpodobně by se stal doživotním epileptikem. Vysvětlil jsem situaci učitelce a požádal ji, aby  se o chlapce postarala. Časem, jak bude vyrůstat, bude mít méně strachu z opuštění.  

Toto je tajemství „epilepsie mladistvých“

… 

8.2.2. Příklad: důstojník a kadet 

Pacient: protagonista následujícího příkladu měl takzvanou epilepsii: trpěl epileptickými záchvaty. Nejvíce překvapivá byla skutečnost, že se tyto ataky projevovaly téměř pravidelně každé čtyři týdny a to od podzimu roku 1979. Nikdo to nedokázal vysvětlit. Jinak to byl zdravý muž, malé a robustní postavy, který měl v minulosti armádní hodnost. Pacient měl konflikt území a jeden konflikt nelibosti na svém území s epilepsií. Jinými slovy měl konflikt území, který zahrnoval motorickou oblast mozkové kůry. Každý měsíc měl relaps, každý měsíc řešení a po tomto konfliktu pokaždé odpovídající epileptický záchvat.  

V roce 1979 dostal pacient nového šéfa, který byl mladší než on a byl jen kadetem, zatímco on byl  vojenským důstojníkem. Když nový šéf dorazil a oba chtěli projít dveřmi, pacient řekl: „Pojďte dál, mladí lidé mají přednost.“ Tohle nový vůdce vnímal jako přestupek. Od té chvíle byla mezi bývalým důstojníkem (nyní juniorem) a kadetem (nyní výkonným šéfem) vykopána válečná sekera. Každý měsíc šéf požádal pacienta o novou práci, kterou musel vypracovat písemně. Napětí ve vzduchu se dalo  krájet. Pacientovi bylo jasné (a nikoliv bez důvodu, jak se nakonec ukázalo), že šéf hledá příležitosti, aby ho shodil. To pokaždé způsobovalo relaps DHS. Od té chvíle byl pacient ve stresu, v sympatikotonii a to zvláště tehdy, když musel nahlas hlásit své zprávy. Pacient svoji práci však vždy odvedl perfektně.  

Při takovéto příležitosti – ve chvíli, kdy pacient vyvracel všechny námitky svého mladého šéfa – se radoval nad svojí prací tak, že se opět cítil být důstojníkem a mladý muž (jeho šéf) se pro něj stával pouhým kadetem. Následující noc míval pravidelně malý srdeční infarkt, epileptoidní krizi žaludeční sliznice a epileptický motorický záchvat. Bylo pro něj zajímavé, že se to nikdy nestalo během prázdnin. Odhalil jsem mu klíč k pokladu, tedy vztah mezi jeho nepřetržitými relapsy teritoriálního konfliktu a epilepsií, která se pravidelně projevovala každé čtyři týdny. Shodou okolností krátce na to odešel do  důchodu. Přišel se rozloučit se svým šéfem a šéf řekl: „Sbohem, pane důstojníku!“. Na to mu pacient  odpověděl: „Sbohem, pane kadete!“. Pak měl silný epileptický záchvat, který byl rozhodující v tom smyslu, že pro něj jeho šéf už navždy zůstával kadetem.  

8.2.3. Příklad: epilepsie od osmi let 

Tato žena, která má v současnosti 26 let, trpí epileptickými záchvaty již od svých osmi let, kdy prodělala strašlivou situaci plnou strachu. Od té doby, v případě, že zakusí podobnou zkušenost, vždy upadne do šílené paniky a to dokonce i ve snech. Když se vše vrátí do normálu, prožije epileptickou krizi. 

Její otec zemřel před rokem na leukemii. Tehdy se mladá žena chtěla zasebevraždit. Vzhledem k tomu, že předchozí strachová zkušenost měla také co do činění s otcem, který byl vždy jejím velkým vzorem, jsou nyní její strachy a děsivé sny horší než předtím. Na CT vidíme Hamerovo ohnisko v čelní kůře nalevo. Je zde viditelný otok, ale zbytek je již zjizvený. Z toho můžeme dedukovat, že od osmi let, kdy měla epileptickou ataku poprvé, se vždy jednalo o stejné Hamerovo ohnisko. Na pravé straně se nachází druhé Hamerovo ohnisko, které odpovídá levé straně těla – vztahu matka/dítě občas také otec/dítě. Pokud se podíváme pozorně, uvidíme konfiguraci soustředných kruhů označených šipkou, v jejichž nitru objevíme další kruhovou formaci tentokrát již bez edému. Fáze aktivního konfliktu tedy může být téměř „elektromagneticky homogenní!‘  

… 

V daném případě se jedná o konflikt strachu – znechucení, který dopadá nalevo (hypoglykémie),  motorické konflikty obou nohou, konflikt odporu, konflikt sebedevalvace ve vztahu otec/dítě, stejně  jako senzorický konflikt otec/dítě. Jak již bylo řečeno, v pravém kortexu se nacházejí Hamerova ohniska aktivních konfliktů po dobu 18 let. Dívka pak vstoupila do schizofrenické konstelace v důsledku  jediného konfliktu, který měl několik aspektů. Předpokládáme, že dívka nezůstávala ve schizofrenní  konstelaci dlouho, ale jednalo se spíše o konfliktní relapsy.  

Pokud je konflikt nalevo aktivní, dochází ke schizofrenické konstelaci. Pokud se daný konflikt vyřeší – např. strach zmizí – tehdy je konstelace smazána. K návratu dochází rovněž v průběhu epikrize. Proto  byla epilepsie dříve nazývána jako onemocnění „ducha“ nebo „psychopatie“. Část pacientů neměla  pouze záchvat, ale vykazovala v průběhu ataky také „bláznivé“ chování. 

… 

8.2.4. Příklad: Milostný románek s turkem: milenka 

Toto je typický příklad strachového konfliktu přicházejícího zezadu. Jedna turecká žena (levačka) měla  intimní poměr s bratrancem svého manžela. Věděla moc dobře, co by se jí stalo, pokud by se románek  provalil. Proto na každou schůzku přicházela plná strachu a neustále se ohlížela, zda ji nikdo nesleduje.  Po schůzce nebo navečer mívala epileptickou ataku.  

Jen jedna osoba o tomto vztahu věděla a někdy musela dělat „alibi“. Byla to šestnáctiletá dcera  milence, která také měla epilepsii.  

Konflikty milenky: V pravé části kortexu se nacházelo Hamerovo ohnisko strachového konfliktu  přicházejícího zezadu, levé ohnisko odkazovalo na ženský konflikt vyznačení teritoria, které se týká  renálních kalichů napravo a způsobuje vředovitost. Napravo se objevuje konflikt identity (napravo  proto, že je žena levačka). Proto došlo ke schizofrenické konstelaci. 

Dcera milence byla „uprostřed“ dění a cítila strach a paniku v zádech z toho, že jejího otce naštvaný  milenec zabije. Pokaždé, když otec odešel, zůstávala dívka v posteli, třásla se strachy a poslouchala.  Uklidnila se až tehdy, když se otec vrátil. Vždy pak v noci mívala epileptický záchvat nebo mdloby další  den. Hamerovo ohnisko u dcery odkazovalo na strachový konflikt v zádech vpravo.  

Jak milenka, tak i dcera milence měly obě také problémy s viděním levým okem. 

…

8.2.6. Příklad: Boj až do poslední kapky krve 

Šestnáctiletá dívka (pravačka) kempovala se svými kamarádkami. Jednoho dne se pohádala s alžírskou  dívkou, kterou podezírala, že má nůž. Nakonec z hádky vyvstal souboj na život a na smrt. Obě dívky  z něj vyšly poraněné. V následujících 4 týdnech kempování měla daná dívka neustálý strach z toho, že ji její násilná kolegyně znovu překvapí.  

Ráno následující po boji měla dívka svou první epileptickou ataku s pokousáním se do jazyka a s tonicko klonickými křečemi. V průběhu pobytu pak měla takovýchto atak několik. Předtím se jí vždycky zdálo  o „boji“. Po pobytu sny i ataky stále přetrvávaly. Pořád se jí zdálo o boji a ve snu vždy cítila paniku. To trvalo po dobu dvou let a dívka viděla stále hůř na své pravé oko. 

Pak se seznámila s mými přáteli z Chambéry, kteří přirozeně pochopili danou dynamiku a pobavili  se o ní s dívkou. Tehdy poprvé měla odvahu říct někomu o svých nočních děsech, strachu ze snů, strachu ze smrti a strachu „v zádech“ (které zakoušela, když si myslela, že se na ni druhá dívka chystá zaútočit).  

Také konečně mohla hovořit o tom, jak se za dané dva roky změnila, což si neuměla pořádně vysvětlit,  jen se necítila „zcela normální“. Konečně tedy pořádně rozvázala své strachové konflikty. Měla pak  poslední ataku a nakonec se dívka, která byla ve schizofrenické konstelaci, vrátila do normálu. Zmizely  jí noční můry a epileptické záchvaty. Nyní je zcela zdravá. Podstatné bylo to, že se konečně o své strachy  mohla s někým podělit.  

Pochybovači řeknou: Že by kvůli hádce měla tak těžké ataky? Na to jim odpovídám: Někdy nás může  zničit pouhé slovo. V tomto případě nešlo o nějakou hádku, ale optikou mladé dívky o boj „na život a na smrt“. 

… 

8.2.10. Příklad: Otec Vánoce 

Epilepsie má svoji krizi vždy v hojivé fázi. Může docházet k chronické epilepsii (při opakovaných  konfliktních dopadech) nebo ke skutečnému rozvázání konfliktu.  

Pacient v tomto příkladu pokaždé upadal do „dočasného řešení“ jakmile zmizel Otec Vánoce.  Po Hamerově radě došlo k vyřešení konečnému. Jak uvidíme, existují různá řešení. 

Muž, levák, 26 let. Trpěl epilepsií od 17 let (ale nebyl si jistý, co bylo předtím, než potkal svoji přítelkyni).  Tvrdil, že má epilepsii každou noc.  

Otázka: Kdo si poprvé všiml vaší epi-krize? 

Odpověď: Moje přítelkyně. 

Otázka: I první noc? 

Odpověď: Ano a od té doby často. 

Otázka (Přítelkyně byla tohoto hovoru také přítomna) Od kdy spolu chodíte? 

Odpověď: Jsme spolu 10 let. 

Otázka: Tedy, je tedy možné, že máte epileptický záchvat každou noc?  

Odpověď: Asi ano. 

Otázka: Probudil jste se někdy v průběhu ataky? 

Odpověď: Ano, ale pouze, když spím s mou přítelkyní a ona se mnou zatřásla.  Otázka: Pamatujete si, co se vám zdálo? 

Odpověď: Ano, velmi dobře, je to vždy stejný sen o Otci Vánoc. 

Otázka: Měl jste nějaké senzorické zážitky před krizí nebo v průběhu snu? 

Odpověď: Ano, vždy stejné: zvuk zvonečků. 

Otázka: A ráno, po krizi, pamatujete si něco?  

Odpověď: Ano, jako bych měl paralyzované levé rameno. Podle toho poznám, že jsem měl krizi. A krom  toho se počůrám. 

Otázka: Měl jste tyto projevy i před tím, než jste poznal svoji přítelkyni?  

Odpověď: Ano, od toho, co se mi stala příhoda s Otcem Vánoce trpím na noční pomočování. 

Otázka: Řekněte mi, prosím, co se stalo s Otcem Vánoc? 

Odpověď: Ano, když jsem měl 3 nebo 4 roky, bylo před Vánocemi. Najednou můj otec zvolal:  Poslouchej! Všechno se ztišilo a já jsem slyšel zvuk zvonečků a otec povídá: Oooo, to je Otec Vánoce,  teď ho uvidíš! Popadl mě šílený strach a panika. Trvalo to tak 10 minut, ale mě to přišlo jako dlouho  trvající věčnost. Myslel jsem, že teď přijde a vezme si mě. Celé moje tělo se třáslo. Po deseti minutách  zvuk utichl, ale ve mně jako by záblesk zůstal. Totéž mi znělo, když mě moje přítelkyně probouzela.  Vždy stejný zvuk Otce Vánoc.  

Pacient trpěl permanentní epilepsií již 23 let a byly mu podávány barbituráty bez jakéhokoliv výsledku. Díky pečlivému pátrání jsme zjistili, že před epikrizí měl vždy stejný sen o Otci Vánoc, kterého se bál,  protože si myslel, že si pro něj přijde a vezme si jej. Pořád mu zněly vánoční zvonečky. A vždy  se objevovalo „částečné řešení“ jako tehdy po deseti minutách.  

Otec Vánoc nakonec odešel z vedlejší místnosti. Podle mé rady si klient představil novou scénu a vytvořil si opačný obraz Otce Vánoc. Terapie: Pacientovi Hamer poradil, aby se dohodl s některým  ze svých přátel, který by mu sehrál scénu z minulosti. Přítel – převlečený za Otce Vánoce – by ve vedlejší  místnosti zvonil na zvoneček. Klient by vnímal scénu, ale na rozdíl od minulosti by na scénu podíval  z nadhledu a nechal ji rozplynout. V té chvíli by se osvobodil.  

Pacient doporučené představení zorganizoval a od té doby už neměl ataky, ani noční pomočování, ani  nepotřeboval léky. Byl šťastný, že se konečně zbavil své noční můry. 

Hamerova ohniska zodpovídala za částečnou paralýzu levého ramene, svaloviny levého boku  a svaloviny stehna. Mladík měl motorický konflikt strachu způsobený neschopností uniknout, který  se znovu a znovu aktivoval v každém snu, na jehož konci měl vždy konfliktolýzu (vyřešení). Další ohnisko  napravo odpovídalo za senzorickou separaci, protože měl strach, že si jej Otec Vánoc odnese. Tyto dva  konflikty způsobovaly v důsledku malých a dočasných řešení opakované epileptické záchvaty a to až  do doby jejich definitivního vyřešení. 

Pozn. LB: Hamer má u každé kazuistiky detailní popis Hamerových ohnisek včetně fotodokumentace – to zde obvykle neuvádím. Také kazuistik je zde 10 – přeložila jsem jen některé. 

Nejdůležitější epileptické a epileptoidní krize 

• Název „epilepsie“ vychází z typických symptomů epileptické krize u motorických konfliktů. 

• Tato viditelná krize se může týkat jednotlivých svalů nebo celých svalových skupin  (s pokousáním jazyka a pěnou u úst). 

• V historii se epilepsie jmenovala „svatá nemoc“, protože byla součástí extáze náboženských svátků. To se může často stávat i v důsledku „vlastního vyvolání“, ale obecně není epilepsie „jednotnou událostí“. 

• Krize nebo také tónicko-klonické křeče (kontrakce) neničí (jak se myslelo v minulosti). Mozek  a mozkové buňky se chovají jako u jakéhokoliv jiného konfliktu.  

• Čím častěji dochází ke konfliktním dopadům, tím více se daná lokalita v mozku zjizvuje. Příčina  těchto motorických konfliktů se dá relativně snadno objevit a následně i zcela vyřešit.  

• Pacienti dny s epilepsií nazývají „chladnými dny nebo hodinami“. V nich mívají stejné nebo  podobné, ale více koncentrované symptomy jako v konflikt-aktivní fázi.  

• Běžné epileptické krize trvají jen pár minut. 

• Jiné je to u oblastí, u nichž dochází v konflikt aktivní fázi k bolestem (angina pektoris, vředy na  žaludku…). U anginy pektoris se epi-krize nazývá srdeční infarkt (infarto cardíaco) a může být  doprovázena velmi silnými bolestmi. V minulosti se je snažili léčit analgetiky jako je morfium s iluzí, že se bolest sníží. Bolest sice odešla, ale v důsledku rozhození všech tělesných pochodů, to často pacienta zabilo.  

• Totéž se děje v hojivé fázi při krvácení žaludečního vředu, což také často doprovázejí velké bolesti. Téměř vždy se předpokládá protržení žaludku a operuje se. V důsledku této nesmyslné intervence (čarodějových učňů) v kritické fázi hojivého programu provokujeme smrt velké části pacientů, neboť také zde ničíme přirozené pochody přírody. A to nejen v důsledku operace, ale především kvůli morfiu.  

• Se znalostí GNM můžeme pacienty připravit na to, že je bolest normální, ba dokonce žádoucí  k tomu, aby se navrátili do běžného stavu.  

• Jestliže pacient ví, že požitím morfinu sníží své šance na vyléčení, pak ho nebude požadovat.  Informovaný lékař mu ho nebude podávat.  

• Nejviditelnější a zároveň nejvíce nebezpečné jsou epikrize mozkového kortexu. 

• Obecně rozlišujeme 4 velké skupiny: 

1. Epi-krize frontálního kortexu: ataky hemikranie (z wikipedie: jednostranná bolest hlavy  trvající min. 3 měsíce bez úlevy, středně těžké až těžké intenzity v kombinaci např.  se symptomy: pokles očního víčka, slzení, ucpaný nos). 

2. Epi-krize centrálního motorického kortexu: všechny jmenované epileptické ataky včetně pohybů ve tváři, krize bronchiálního astmatu, krize hrtanu, astmatická krize, infarkt myokardu jako součást svaloviny srdce. 

3. Epi-krize centrálního senzorického kortexu (hlavní epitel) a postsenzorického  (periosteum): 

• Ztráta paměti nebo výpadky vědomí s neurodermatitidou. 
• Ztráta paměti nebo výpadky vědomí spojené s programy okostice. 
• Srdeční infarkt s výpadky vědomí v důsledku vředovitosti koronární  artérie (levostranný srdeční infarkt). 
• Epilepsie s vředem intimy (nejvnitřnější blána ve stěně cévy) koronárních žil a současně plicní embolie a vřed děložního krčku (pravostranný srdeční infarkt). 
• Epilepsie s vředy žlučníkovo-jaterních kanálků se ztrátou vědomí u žloutenky (jaterní kóma).

4. Epi-krize u glaukomu (což je ve skutečnosti silná proměna nitroočního tlaku v postkonfliktní fázi se zakalením – glaukomem).