Corona_Fakten: V odpovědi na dotaz výboru Corona a Prof. Dr. Ulrike Kämmererové k publikaci Dr. Stefana Lanky
Přeložil: Vladimír Bartoš
12. března 2022
Na 94. zasedání Corona výboru se společně s Prof. Dr. Ulrike Kämmererová zabývali publikacemi Dr. Stefana Lanky z roku 1993.
„Struktura genomu viru infikujícího mořskou hnědou řasu Ectocarpus siliculosus“ [1].
Prof. Kämmererová položila další otázky týkající se kontrolního experimentu, který Dr. Stefan Lanka zadal k provedení laboratoři ve Švýcarsku. Tato laboratoř došla k závěru, že cytopatický efekt, který virologové považují za důkaz
a) infekce
b) důkaz o přítomnosti viru
c) důkaz jeho násobení
d) důkaz o ničivé síle předpokládaného viru.
není – jak se tvrdí – způsobený „virem“, ale je způsobený samotným experimentálním uspořádáním in vitro.
Tyto a další výsledky kontrolních experimentů můžete podrobně sledovat zde:
Kontrolní pokus fáze 1 – Několik laboratoří potvrzuje vyvrácení virologie cytopatickým efektem [2].
V tomto článku se blíže podíváme na problémy, které v souvislosti s publikací Dr. Stefana Lanky vznesl Výbor Corona a další – například na otázku, proč Dr. Lanka ve své publikaci vůbec zmiňuje „viry“ a jaké „viry“ vlastně existují… (např. obří viry).
Ale všechno popořadě. Každý bod probereme zvlášť, aby žádná otázka nezůstala na konci nezodpovězena. Mimochodem, doplníme mezery v našich znalostech, které mohou být způsobeny nedostatečným výzkumem.
Vlastní studie Dr. Lanky [1] ukazuje, jak by mělo vypadat dodržování vědeckých kritérií. To je všeobecně uznávané a zahrnuje všechny aspekty čisté izolace.
Výraz „virus“ (virus = jed) byl zvolen velmi nešťastně a měl by být urychleně opraven, jak již několikrát požadoval Dr. Stefan Lanka. Vhodnějším termínem by bylo „biont“, protože účinky, které Dr. Stefan Lanka ve své práci uvádí, nejsou v žádném případě patogenní povahy.
Nejdříve trochu zasvěcených informací
Pojem „virus“ v práci Dr. Stefana Lanky se na první pohled zdá být rozporuplný. Ve skutečnosti tomu tak ale není.
V roce 1992 se Dr. Stefan Lanka v Amsterdamu osobně seznámil s Eleni Papadopulus-Eleopulus z Perth Group – z toho se vyvinula spolupráce a také osobní přátelství.
Ujistila Dr. Stefana Lanku, že nejenže neexistuje HIV [3], ale že to platí pro všechny „viry“.
Dr. Lanka dokončil svůj osobní průzkum všech typů virů až v roce 1998, z čehož pramení tento zdánlivý rozpor.
Když Dr. Lanka v roce 1993 publikoval svou práci o virologii [1], Eleni Papadopulus-Eleopulus vyjádřila podráždění, načež jí Dr. Lanka v jednom z mnoha telefonických rozhovorů vysvětlil, že musel s nelibostí přijmout, že profesoři, kteří revidovali jeho verzi, odstranili „symbionty“ a vysvětlivky k nim a nahradili je „virem“.
Dosud existují tři „říše života“.
1. primordiální bakterie/obloukové bakterie
2. (skutečné) bakterie
3. eukaryota (jedno- a vícebuněčné organismy se „skutečným“ buněčným jádrem)
4. virologové pracující s obřími viry požadují uznání čtvrté říše života, protože u obřích virů (=virioplanktonu) změřili metabolické aktivity a pozorovali sebeorganizaci a zvětšení genomu a zvýšení metabolické kapacity.
Obří viry a fágy a závažné rozdíly oproti virům způsobujícím nemoci, které jsou uváděny jako původci nemocí
V izolované formě lze „fágy“ a „obří viry“ (bionty) snadno a rychle vyfotografovat ve velkém množství pod elektronovým mikroskopem, což samo o sobě může dokumentovat stupeň jejich čistoty. Izolace a fotografování izolovaných a charakterizovaných struktur však dosud nebylo úspěšné a zdokumentované u žádného z uváděných virů způsobujících onemocnění – ani u lidí, ani u zvířat, ani u rostlin – ani v jejich tekutinách, jako je krev, sperma, sliny atd.
Proč tomu tak není?
Snímky údajných virů způsobujících nemoci z elektronového mikroskopu ukazují pouze struktury, které jsou vždy získány ze zcela jiných zdrojů. Tyto struktury nebyly nikdy izolovány [4], ani biochemicky charakterizovány, ani použity jako zdroj krátkých kousků nukleových kyselin, z nichž virologové POUZE MENTÁLNĚ konstruují dlouhou nukleovou kyselinu, která je vydávána za údajné dědičné vlákno viru.
Tuto skutečnost si dnes uvědomuje stále více lidí, což je třeba říci, „díky“ panice z Corony a je nyní ověřitelná a dostupná všem prostřednictvím korespondence s předními institucemi a virology [5], kterou jsme publikovali my i další.
Také v jednom z nejprestižnějších lékařských časopisů na světě, „The Lancet“, byla nyní předložena publikace s názvem „The Lancet Respiratory Medicine: Role of exosomes in false-positive covid-19 PCR tests“ [6], která došla k zajímavým závěrům, uvádí se v ní na stránce
ZÁVĚRY S DOPORUČENÍMI [6]:
- všechny testy (a vakcíny) jsou založeny na neizolovaném a čistě výpočetním konstruktu SARS-CoV-2
- údajný genetický kód viru SARS-CoV-2 byl chybně identifikován
- identické exozomy lze detekovat u pneumonie bakteriálního původu
- protokol testu PCR nedokáže rozlišit mezi „virem“ a exozomy
- testovací protokol byl založen na „in silico“ neboli teoretickém sekvenování viru.
Ze všech typů „fágů“ a „obřích virů“ lze pokaždé získat nukleové kyseliny přesně stejné délky a přesně stejného složení. Ještě nikdy se nepodařilo izolovat nukleovou kyselinu (DNA nebo RNA) ze struktury nebo z kapaliny, jejíž délka a složení by odpovídaly tomu, co virologové považují za dědičné vlákno patogenního viru.
Proč a z jakého důvodu virologové zcela propadli antivědě, která je zcela odtržená od reality a nebezpečná, je zřejmé z posloupnosti událostí mezi lety 1951 a 10.12.1954. Poté, co se lékařská virologie v roce 1951 fakticky skončila díky kontrolním pokusů [7],
od roku 1952 se bakteriální fágy staly modelem pro přetrvávající ideologii, jak by měly vypadat „viry způsobující nemoci“:
Nukleová kyselina určité délky a složení, obklopená obalem složeným z určitého počtu určitých bílkovin.
Ale:
- pro nedostatek elektronových mikrofotografií „virů způsobujících onemocnění“ u lidí/zvířat/rostlin,
- nedostatečnou biochemickou charakterizaci složek „virů způsobujících onemocnění“,
- pro nedostatek jejich izolace,
virologové byli a dodnes jsou nuceni mentálně a graficky skládat jednotlivé komponenty z údajně „virově“ nemocné tkáně do virů a tyto mentální produkty vydávat sobě i veřejnosti za existující viry!
V počítačovém světě se používá termín CGI (Computer Generated Imagery).
Virologové, kteří tvrdí, že viry způsobují nemoci, se odvolávají především na jedinou publikaci [8], kterou ospravedlňují své jednání a vydávají je za vědecké. Přesto je toto jednání snadno rozpoznatelné jako šílené a protivědecké. Autoři, kteří tyto úvahy zveřejnili 1. 6. 1954, svá pozorování výslovně označili za spekulace, které jsou samy o sobě vyvráceny a které bude třeba v budoucnu ověřit. Toto budoucí ověření ve virologické komunitě dosud neproběhlo.
Nová genová virologie od roku 1952 má dva hlavní základy:
- Viry způsobující nemoci mají v zásadě stejnou strukturu jako fágy
- a vznikají, když buňky ve zkumavce odumřou poté, co k nim byl přidán údajně infikovaný vzorek.
Enders a jeho kolegové zavedli myšlenku, že buňky, které odumřou ve zkumavce po přidání údajně infikovaného materiálu, se změní ve viry, až ve své jediné publikaci z 1. 6. 1954 [8]. Tato smrt je současně interpretována jako izolace viru – protože do laboratoře je údajně vneseno něco zvenčí – a jako množení předpokládaného viru a odumírající buněčná hmota se pak používá jako vakcína.
Enders, jeho kolegové a všichni virologové přitom přehlédli – protože byli zaslepeni Nobelovou cenou – že
že smrt buněk v laboratoři není způsobena virem, ale tím, že buňky v laboratoři jsou zabíjeny neúmyslně a nepozorovaně, ale systematicky:
- otrávením buňky toxickými antibiotiky, extrémním vyhladověním v důsledku nedostatku živin v roztoku a přidáním rozkládajících se bílkovin, které uvolňují toxické metabolické produkty.
Komponenty z buněk, které takto v laboratoři odumřou, jsou stále sestavovány do viru a vydávány za realitu. Virologie virů způsobujících nemoci je tak jednoduchá.
Enders a „virologové“ dodnes nikdy neprovedli kontrolní pokusy s „infikováním“ buněk v laboratoři sterilním materiálem. V kontrolním experimentu umírají úplně stejně jako u údajně „virového“ materiálu. [2]
Omyl a sebeklam jsou lidské, pochopitelné a omluvitelné.
Vůbec však nelze omluvit neustálé tvrzení virologů, že jejich výroky a činy jsou vědecké. To je zjevně nepravdivé, snadno prokazatelné a každému srozumitelné. Proto je třeba virology, kteří tvrdí, že koronaviry nebo jiné viry způsobují nemoci, označit za pracovní podvodníky [9] a stíhat je ústavní cestou, aby svá nepravdivá, vyvrácená a nebezpečná tvrzení odvolali. Tímto způsobem lze krizi Corona a další „virové“ katastrofy s následnými smrtelnými následky, jako je „AIDS“, „ebola“ a další nepodložené „virové“ pandemie, nejen zastavit, zabránit jim v budoucnu, ale proměnit je v příležitost pro všechny.
Definice toho, co lze nazvat vědeckým výrokem, a z toho vyplývající povinnosti jsou jasně definovány. [10] Shrnuto:
A. Každé vědecké tvrzení musí být ověřitelné, srozumitelné a vyvratitelné.
B. Pouze v případě, že vyvrácení vědeckého tvrzení pomocí zákonů argumentace, logiky a případně kontrolních experimentů nebylo úspěšné, lze tvrzení označit za vědecké.
C. Každý vědec je povinen si svá tvrzení sám ověřovat a zpochybňovat.
Protože virologové nikdy sami toto vyšetření neprováděli a z pochopitelných důvodů se k němu staví odmítavě – kdo by chtěl vyvracet sám sebe, své činy, svou pověst – musel si ho Dr. Stefan Lanka nechat několikrát provést na vlastní náklady[2].
Jedním z nejtrpčích zklamání bylo a je, že všichni virologové (včetně těch kritických) odmítli naši nabídku, aby tyto kontrolní pokusy společně provedli (natočili, zdokumentovali, publikovali) na naše náklady. [5] [11] [12]
Stále jsou objevovány další z těchto struktur, kterým se nyní říká „obří viry“. Zatím bylo jasně prokázáno, že stojí na samém počátku procesů, jimiž začíná nebo se pro nás stává viditelným biologický život. Francouzští virologové uznávají, že tyto struktury spolu s prabakteriemi, bakteriemi a eukaryoty tvoří čtvrtou říši života.
Struktury mylně nazývané fágy (požírači bakterií) a obří viry lze také považovat za druh spor, které bakterie a jednoduše organizované organismy vytvářejí, když se jejich životní podmínky změní tak, že se již nemohou ideálně množit nebo přežívat.
Tyto „obří viry“ jsou naprosto nezbytné a pomáhají organismu.
V případě řasy (Ectocarpus siliculosus), z níž Dr. Stefan Lanka tehdy izoloval své „obří viry„, je situace následující: Pohyblivé formy řas, gamety a spory, vyhledávají „obří viry“ ve svém prostředí pomocí pohyblivých bičíků a pohlcují je. Rostoucí řasy přitom integrují nukleovou kyselinu „obřích virů“ do svých vlastních chromozomů.
Nikdy nebylo zjištěno, že by řasy s „obřími viry“ byly na tom hůře než ty bez nich.
Neustále se objevují nové a stále úžasnější „obří viry“ se stále úžasnějšími vlastnostmi a vzniká stále více důkazů, že bakterie a mikroorganismy, améby a prvoci vznikli z „obřích virů“. Do kterých se opět promění, když jim přestanou být poskytovány optimální životní podmínky.
Obří viry jsou zřejmě tvořeny nukleovými kyselinami a jejich okolím, které vyvíjejí katalytickou činnost, tj. nezávisle uvolňují energii, syntetizují další nukleové kyseliny, jiné molekuly a látky, a tím neustále vytvářejí nové vlastnosti a schopnosti.
To je jen zlomek z mnoha důvodů, proč tyto struktury nemají s údajnými viry způsobujícími nemoci vůbec nic společného.
Tyto struktury jsou na rozdíl od virů, které údajně způsobují onemocnění, jasně sekvenované a izolovatelné.
Myslím, že to více než objasňuje rozdíl mezi skutečně existujícími obřími viry a fágy (ve skutečnosti bionty) a neexistujícími a nikdy neprokázanými viry způsobujícími nemoci.
Obří viry a fágy existují, ale nejsou strukturami způsobujícími onemocnění, zatímco údajné viry způsobující onemocnění neexistují.
Publikace Dr. Stefana Lanky
Pokud vás zajímají publikace, v nichž se objev obřího viru (jak jsem řekl, slovo „virus“ je zcela nesprávné) tvrdí, dokazuje a podrobně popisuje, můžete se podívat na Lankovy publikace o „obřím viru“ z moře, který izoloval a charakterizoval jako student (lze je najít na internetu nebo v jakékoli přírodovědné knihovně [vloženo níže]):
1.) Název: Virová infekce v mořské hnědé řase Ectocarpus siliculosus (Phaeophyceae) [13].
Autoři: D.G. Müller, H. Kawai, B. Stache a S. Lanka, Site/Journal: Botanica Acta 103 (1990) 72-82
Název: Struktura genomu viru infikujícího mořskou hnědou řasu Ectocarpus siliculosus [1].
Autoři: Stefan T.J. LANKA, Michael KLEIN, Uwe RAMSPERGER, Dieter G. MÜLLER a Rolf KNIPPERS, Odkaz: Virology 193, 802-811 (1993)
3.) Název: Coat Protein of the Ectocarpus siliculosus Virus, Autoři: Michael KLEIN, Stefan T.J. LANKA, Rolf KNIPPERS, and Dieter G. MÜLLER, Odkaz/Časopis: Virology 206, 520-526 (1995) [14].
Každý krok je v něm podrobně popsán, aby bylo možné tvrzení a experimenty ověřit a reprodukovat. Věda je vědou pouze tehdy, pokud jsou tvrzení srozumitelná a experimenty, které k nim vedly, jsou opakovatelné. Cokoli jiného není věda. Vzhledem k tomu, že neexistují žádné publikace o nalezení virů způsobujících nemoci, v nichž by byla popsána izolace, fotografie virů v organismu a v izolované formě, biochemická charakterizace jejich proteinů a DNA, jsou všechny statisíce publikací o nepřímých důkazech virů způsobujících nemoci odhaleny jako vědecký „podvod“ – a nikoli jako omyl několika zúčastněných osob!
na 1.) Lanka Virová infekce Hnědá řasa Botanic
k 1.) dodatek: čestné prohlášení Dr. Stefana Lanky o lži o viru Lanka EV 16.11.2010
k 1.) doplňující: Lanka Virus Infection Brown Alga Diplomová práce
na 2.) Struktura genomu viru Lanka u Ectocarpus siliculosus
na 3.) Lanka Coat Protein Ectocarpus siliculosus
Znovu a znovu se objevují útoky na Dr. Stefana Lanku a spol. Pravděpodobně z těch kruhů, kterým je zřejmě trnem v oku, že se nevysvětlená existence virů (virů způsobujících nemoci) dostává stále více do povědomí široké veřejnosti.
Provokace obvykle využívají vědecké publikace doktora Lanky.
Protože diskuse o objevu, detekci a chování viru Ectocarpus siliculosus je vzrušující a poučná a jistě bude zajímat mnoho lidí, reprodukujeme tyto otázky a odpovědi na ně níže:
Pět manipulativních otázek položených biologem na fóru:
1. proč je zde na fóru „mikroskopická detekce virů“ tak vehementně redukována na hrubou metodu “ negative-stain“? V článku „Botanica acta“ to odpovídá pouze malé části publikovaných snímků (přesně 1 z 54)? Na většině snímků nejsou izolované viry, ale viry v buňkách.
2) Proč jsou v článku J Virol z roku 93 uvedeny částice různých velikostí po izolaci? To je v rozporu s tvrzením o „laickém posouzení“.
3. jak lze vysvětlit trubicovité výstupky na viru (viz obr. 49 a 51 v prvním článku)? Podobné výsledky jiných autorů (např. snímky eboly nebo chřipky) zde byly odmítnuty jako „neplatné virové důkazy“.
4 Proč se zde tvrdí, že tyto práce popisují „první virus v oceánu“, když sám Lanka cituje práce z roku 1974, které již popisují viry v řasách?
5. proč se zde stále tvrdí, že tyto řasové viry (nebo viry obecně) nejsou patogenní, když sám Lanka mluví o „patologických příznacích“, „infekci“ a „nemoci“?
Pátá otázka je nejzajímavější a vlastně nejkrásnější ze všech. Tento aspekt je opravdu užitečné blíže prozkoumat, protože více než jasně ukazuje, jak lze postupně proniknout do podstaty životních procesů. (Tuto otázku si položil i výbor Corona a profesorka Kämmerer).
Následují odpovědi:
Otázka 1:
Proč je zde na fóru „mikroskopická detekce virů“ tak vehementně redukována na hrubou metodu „negative-stein“ V článku „Botanica acta“ to odpovídá pouze malé části publikovaných snímků (přesně 1 z 54)? Na většině snímků nejsou izolované viry, ale viry v buňkách.
Odpověď 1:
Biolog kritizuje, že pouze malá část publikovaných snímků (přesně 1 z 54) v článku Botanica acta představuje elektronmikroskopické důkazy izolovaných virů.
Ano, ale to znamená, že náš požadavek na důkaz izolovaných „virů“ (v tomto případě tzv. obřího viru) elektronovým mikroskopem je přesně splněn! Jak bychom byli sami šťastní, kdybychom za všechny roky našich žádostí o důkazy obdrželi jen jednu vědeckou práci s takovým obrázkem!
Více než jedna elektronová mikrofotografie obřího viru, který je důkazem izolovaných druhů, by byla také poněkud nudná, protože by všechny vypadaly stejně. Mnoho dalších zajímavých snímků, kterými přispěl Dr. Lanka, přesahuje rámec detekce virů elektronovým mikroskopem.
Otázka 2:
„Proč jsou v článku J Virol z roku 93 po izolaci pozorovány částice různé velikosti? To je jistě v rozporu s tvrzením o „laickém posouzení“?“
Odpověď 2:
Problémem byl zjevný rozdíl ve velikosti jedné obří částice viru a tří dalších. „Viry“ jednoho druhu mají vždy stejnou velikost a vzhled. Protože se zabýváme biologickými fakty, víme to a i pro laika to představuje dobré kritérium pro kontrolu vědeckých publikací o objevu viru.
Když jsme se na fóru Agenda Life zabývali jinou údajnou publikací, kde částice nebyly ani stejně velké, ani stejně vypadající, bylo to v různých příspěvcích popřeno. Používaly se výmluvy typu „viry se právě tvořily“ nebo „tyto viry prostě neustále mutují“.
Teď, když už je publikace o ebole dávno odepsaná a mluvíme o Lankových publikacích, napadne najednou naše oponenty: „Vždyť ten „požadavek na jednotné částice“ nepochází od Lanky, je to obecné pravidlo.“ AHA – přesně tak, jak se to těmto pánům hodí! Dobrá, alespoň v tomto bodě se shodneme.
Mám ještě jednu poznámku. Při našem dlouhém pátrání po virech způsobujících nemoci, které tvrdí ortodoxní medicína, se nám nepodařilo najít ani jednu publikaci, která by toto kritérium splňovala. ANI JEDINOU. V případě „obřího viru“, který objevil Dr. Lanka, byla kritéria splněna již v publikaci z roku 1990. Další důkaz sám o sobě není potřeba.
Ale zpět k otázce, PROČ jsou v článku z roku 1993 tři malé a jedna velká částice. Odpověď je jednoduchá: jedná se o různé měřítka!!!! Jak to můžeme vědět? No, opět je to jednoduché: JE TO POD FOTOGRAFIÍ! Stačí se podívat na publikaci z roku 1993: „Sloupce: 0,4 µm (vlevo); 0,2 µm (vpravo)“.
Pokud máte disertační práci, můžete to vidět zcela jasně: Jedná se o DVA různé obrázky v různých měřítkách!
Závěrem je tedy třeba říci, že v publikaci z roku 1993 je správně detekován obří virus.
Obrázek izolovaných obřích virů z disertační práce:
Otázka 3:
„Jak vysvětlíme trubicovité výstupky na viru (viz obr. 49 a 51 v prvním článku)?“. Podobné výsledky jiných autorů (např. snímky eboly nebo chřipky) zde byly odmítnuty jako „neplatné virové důkazy“.“
Reakce 3:
Nyní se věnujme „trubicovitým výběžkům“, jak je nazývají biologové.
Tímto bodem biolog rozněcuje zcela nepochopitelnou kouřovou clonu. Pro správnou detekci virů požadoval Dr. Lanka fotografie IZOLOVANÝCH virů. Publikace Dr. Lanky z roku 1990, na kterou se zde biolog odvolává, tento důkaz OBSAHUJE: jedná se o fotografii č. 53. Kromě toho Dr. Lanka ve své publikaci uvádí mnoho dalších fotografií, mimo jiné VŠECHNY fotografie 49 a 51, o kterých se netvrdí, že jsou to izolované obří viry.
Je zde jasně popsáno, že se jedná o stadia vývoje obřího viru, ve kterých vzniká obří virová částice, která nevzniká z ničeho nic, ale je, stejně jako VŠECHNO, co buňka produkuje, SPOJENA s částmi buňky v okamžiku vývoje. To je stejně samozřejmé, jako že oplozená vaječná buňka v matce zpočátku nevypadá jako hotové dítě – a v žádném případě nevzniká z ničeho!
Pokud chce nyní biolog použít takové obrázky NEIZOLOVANÝCH obřích virů jako záminku pro další publikace, aby nám prodával takové věci, jako jsou IZOLOVANÉ viry způsobující nemoci, pak si to mohu vykládat jen jako čistý zlý úmysl, zvláště když biolog tvrdí, že je odborník a měl by znát jednoduché rozdíly mezi izolovanými a neizolovanými viry.
Nyní, když byla odpověď na tuto otázku dokončena, bych rád zdůraznil, že VŠECHNY kritické připomínky k publikacím Dr. Lanky týkající se důkazu existence, byly zcela vyvráceny. Existence obřích virů je naprosto jasně prokázána.
Otázka 4:
„Proč se zde tvrdí, že tyto práce popisují „první virus v oceánu“, když sám Lanka cituje práce z roku 1974, které již popisují viry v řasách?“
Reakce 4:
Pokud studujete požadavky na detekci virů, víte, že ne každý, kdo o viru mluví, jej skutečně má. To, že Dr. Lanka ve svých publikacích zmiňuje jinou práci z roku 1974, ve které se de facto jednalo pouze o předstíraný virus, nic nemění na skutečnosti, že Dr. Lanka byl první, komu se podařilo v moři odhalit tzv. obří „virus“. (Znovu upřesňujeme, že správnější by byl termín bionti).
Později byly mimochodem stejnou výzkumnou skupinou vedenou Dr. Lankou objeveny a izolovány další obří „viry“ (ve skutečnosti bionti, kteří nezpůsobují nemoci).
Otázka 5:
Proč se zde stále tvrdí, že tyto řasové viry (nebo viry obecně) nejsou původci nemocí, když sám Lanka mluví o „patologických příznacích“, „infekci“ a „nemoci“?
Reakce 5:
V publikacích doktora Lanky se totiž setkáváme s termíny jako „infekce“, „patogen“, „nemoc“, „abnormální struktury“, což se na první pohled zdá podivné.
Stejně jako mnoho jiných věcí v životě je i otázka „patogenity“ viru otázkou perspektivy. Z hlediska gametangií a sporangií lze virus s jistotou označit za „patogenní“. Gametangia a sporangia slouží k produkci gamet a spor, a to je přesně to, co již nemohou dělat, nebo jen omezeně, jakmile se „virus“ odpovídajícím způsobem rozmnoží.
Lze symbiózu mezi řasami a „virem“ označit za patogenní pro gametangia a sporangia? Podívejme se na publikaci:
Obří virus Ectocarpus siliculosus se množí v rozmnožovacích orgánech řasy. Zároveň se tvoří méně spor a gamet, což je koneckonců základem rozmnožování řas.
V publikaci Botanica Acta je na str. 81 tato zcela zásadní věta:
„Systém viru Ectocarpus se jeví jako dobře vyvážené, neletální uspořádání. Hostitel může prosperovat díky bohatému vegetativnímu vývoji, ale je nucen věnovat veškerý svůj reprodukční potenciál na šíření viru.“
To je přece jasné, co se v publikaci píše!
„… Hostitel může vzkvétat a prosperovat díky bohatému vývoji rostlin, …“ Těžko by se to dalo vyjádřit jasněji – řasám se daří opravdu dobře!
„…, ale je nucen dát veškerý svůj reprodukční potenciál k dispozici [obřímu] rozmnožování virů.“ – No, to už nezní tak dobře. Je reprodukce řas ohrožena?
Čtěme dál…
Na str. 73 v části „Výsledky“ je zajímavé tvrzení:
„Mohou se množit fragmentací a regenerací vláken.“
Mohou se tedy množit fragmentací a regenerací vláken.
—> Rozmnožování řas tedy není nijak ohroženo!
Symbióza je soužití organismů různých druhů za účelem vzájemného prospěchu. A přesně to zde můžeme pozorovat! A přesně to se v publikaci píše: „Obří virus“ se může díky řasám množit a řasy vzkvétají a prospívají díky bohatému rozvoji rostlin. Řasa si vede výborně a nemusí se kvůli tomu obejít bez ničeho, dokonce ani bez možnosti rozmnožování, protože to může provádět dělením a tvorbou nových vláken.
„Obří virus“ a řasa žijí v dokonalé harmonii!
Gametangia a sporangia vykazují patologické změny způsobené „obřím virem“. Jsou „deformované“ (samozřejmě jde také o to, jak se na věc díváme) a nemohou již plnit svou definovanou funkci produkce spor a gamet nebo ji plní jen v menší míře. To však řasám neškodí, naopak, s „obřím virem“ se vyvíjejí mimořádně skvěle.
Kromě toho se můžeme ptát: Proč se řasám daří a prospívají s „obřím virem“? Z dalších výroků Dr. Lanky vyplývá, že „obří virus“ má pozitivní úkol přenášet energii a vytvářet látky.
Kromě toho je stále důležité zohlednit vliv teploty. Již v díle 90 Botanica Acta se na str. 81 setkáváme s tímto významným objevem:
„Virus Ectocarpus je zajímavým systémem pro další studie, protože jeho exprese je citlivá na teplotu a je spojena se specifickými diferenciačními kroky hostitele.“
Jedná se o velmi významný objev, který ilustruje krásnou souhru mezi řasami a „obřím virem“, protože „obří virus“ nevzniká jen tak náhodně (jak předpokládá konvenční věda), ale tento proces je spojen se specifickými vývojovými kroky hostitele!!!!.
A to vše je již v publikaci výslovně uvedeno!
Již v roce 1990 si Dr. Lanka všiml vlivu teploty (např. uprostřed léta) v článku Botanica Acta. Jeho pozdější objevy však ukazují tento teplotní efekt v jeho významu opět mnohem jasněji a zřetelněji (podpora řasy obřím virem probíhá v závislosti na tom, jak to vyžadují teplotní podmínky).
Ve vědě je zcela normální, že některé přírodní jevy vycházejí na světlo teprve postupně a ne vše je objeveno najednou.
Hodnocení zjištěných jevů však závisí na příslušné úrovni pozorování. Při pohledu z vyšší perspektivy mohou mít jistě pozitivní smysl životní procesy, které se „zdola“ jeví spíše jako negativní.
To by znamenalo v přeneseném smyslu: Z hlediska gametangií mají obří viry jistě „patogenní“ účinek. Z hlediska obřích virů však gamety působí na obří virus také „patogenně“, chcete-li – totiž když se gamety znovu rozmnoží – NA ZÁCHRANU OBŘÍCH VIRŮ.
„Ale když se na to podíváte z vyšší perspektivy, dává to smysl.“
Vymanit se z klasického myšlenkového schématu dobro-zlo rozhodně není snadné. Ale to je pravděpodobně jediný způsob, jak skutečně přijít na kloub záhadám života.
Dr. Lanka to zvládl po svém. Nejenže je jedním z mála vědců, kteří objevili takzvaný „obří virus“, ale také se mu podařilo pomocí svého vlastního „obřího viru“ prošlapat tuto cestu změny směrem ke komplexnějším myšlenkovým vzorcům v holistickém smyslu, daleko od černobílosti.
Zdrojové odkazy
[1] Struktura genomu viru infikujícího mořskou hnědou řasu Ectocarpus siliculosus
(CZ verze ZDE, pozn. překl.)
[3] HIV a AIDS jednoduše a prostě – paralely se SARS-CoV-2
[4] Přehledná analýza všech publikací – proč tyto práce neodhalují patogenní virus
Doplňkové video – Jak virologové volně vymýšlejí virové genomy na počítači
[5] Písemně potvrzeno – vědci nemohou prokázat patogenní virus [Telegraph]
Potvrzeno písemně – ČÁST 2 – Vědci nemohou najít důkazy o viru způsobujícím onemocnění [Telegraph]
Australští virologové vysvětlili, proč neprováděli kontrolní pokusy.
Další korespondence bude následovat v blízké budoucnosti
[6] „The Lancet Respiratory Medicine: Role exozomů ve falešně pozitivních testech kovid-19 PCR“.
Preprint publikace „The Lancet Respiratory Medicine: Role of exosomes in false-positive covid-19 PCR tests“ obsahuje výbušnou informaci, uvádí se v něm pod textem
ZÁVĚRY S DOPORUČENÍMI
- „Pokud se podíváme do příslušných publikací [11], zjistíme, že příslušný genetický materiál byl identifikován výpočtem, aniž by byl vytvořen izolát příslušných virových částic a aniž by byly fyzicky odděleny od jiných nosičů genetického materiálu, které by mohly být přítomny v biologických vzorcích.“
- a některé další výbušné body (viz obrázek).
[7] Prof. Karlheinz Lüdtke, Max Planck Institute for the History of Science, Early History of Virology, Special Paper 125, 89 stran, 1999. i. K. (A 2) Preprint 1999.
Z toho vyplývá, že v roce 1953 bylo každému virologovi a vědecké komunitě jasné a známé, že všechny složky, které byly dosud interpretovány jako složky virů, se při kontrolních pokusech ukázaly být složkami mrtvých tkání a buněk.
[8] Jedná se o studii profesora Johna Franklina Endera, která byla publikována o spalničkách: („Propagace cytopatogenních agens z pacientů se spalničkami v tkáňových kulturách“).
V našem článku „Machtwerk – Einstieg in die Widerlegung der Virusbehauptung“ naleznete z oddílu
Jak vznikla metoda (CPE), kterou každý virolog v laboratoři používá, aby mohl tvrdit, že našel virus?
Úplné informace o díle Johna F. Enderse.
[9] Shrnuli jsme to pro vás ve dvou příspěvcích na Telegramu.
- Prof. Christian Drosten nerespektuje jasně stanovená pravidla vědy, která jsou součástí jeho pracovní smlouvy.
- RKI nerespektuje jasně stanovená vědecká pravidla, která jsou součástí pracovní smlouvy každého zaměstnance.
[10] Od 1997/1998: DFG: Ochrana správné vědecké praxe [Archivováno]
Od 2019 DFG – Kodex správné vědecké praxe „Pokyny pro zajištění správné vědecké praxe“
[11] Nabídku Dr. Stefana Lanky, aby se k němu připojil a provedl kontrolní experimenty, které jsou ve vědě povinné, aby si zachoval tvář, nepřijal.
Zpravodaj časopisu W+ ze dne 13. června 2020 – Virus dezinterpretace, část II: Začátek a konec krize Corona
WissenschafftPlus: Archiv zpravodaje
[12] Poté, co profesor Drosten komentoval náš článek na Twitteru, jsme se my z Corona_Fakten a Samuel Eckert nabídli, že provedeme kontrolní experimenty na naše náklady. Ani tato nabídka nebyla přijata
https://t.me/Corona_Fakten/463
[13] Lanka Virová infekce Hnědá řasa Botanic
Lanka Virová infekce Hnědá řasa Botanic
Dodatek: Čestné prohlášení Dr. Stefana Lanky o lži o viru Lanka EV 16.11.2010
Doplněk: Diplomová práce o infekci hnědých řas virem Lanka
[14] Lanka Coat Protein Ectocarpus siliculosus
Zdroj Přeložil: Vladimír Bartoš 12. března 2022 Na 94. zasedání Corona výboru se společně s Prof. Dr. Ulrike Kämmererová zabývali publikacemi Dr. Stefana Lanky z roku 1993. „Struktura genomu viru infikujícího mořskou hnědou řasu Ectocarpus siliculosus“ [1]. Prof. Kämmererová položila další otázky týkající se kontrolního experimentu, který Dr. Stefan Lanka…