GNM: Co je vlastně Germánská Nová Medicína (Germanische Heilkunde®)?
Přeložil: Vladimír Bartoš
Moderní medicína začala zkoumat lidský organismus, aby ho lépe uzdravila, když je nemocný. Jak bude ukázáno, bylo to v zásadě neúplné, protože z pouhého nadšení při objevování mechanicko-biochemických souvislostí byla psychika a mozek zcela ignorovány.
Lékaři dřívějších staletí či tisíciletí zaměřovali své úvahy většinou na psychologické souvislosti a to jak v diagnostice, tak v terapii. Své poznatky samozřejmě nemohli doložit na základě anatomie, fyziky a biochemie, tedy moderních přírodních věd, ale své zkušenosti získávali převážně psychointuitivně, což je dodnes považováno za nedůležité a zavrhované.
Oba pohledy jsou neúplné. Oba pohledy více či méně vynechávají z úvah mozek. Psycho-intuitivní přístup byl však přece jen bližší faktickým okolnostem, protože vidíme, jaké hrozné důsledky má čistě organická medicína. Na druhou stranu nelze dospět k reprodukovatelnému systematickému souhrnu, pokud nezahrneme celou organickou oblast.
Ve skutečnosti rozdíl mezi psychikou, mozkem a orgánem striktně vzato neexistuje, protože ve skutečnosti jde o neustále synchronní triádu a sice psychika mozek orgán.
psychika mozek orgán
Všechny procesy psychiky a orgánu jsou propojeny a koordinovány mozkem.
Mozek
Mozek je kvazi významný počítač našeho organismu. Psychika se stává programátorem, tělo a psychika se společně stávají orgánem úspěchu počítače a to jak v případě optimálního naprogramování, tak v případě narušení programu. Neboť zdaleka nejde jen o to, že psychika programuje mozek a orgán, ale orgán může také vyvolat kvaziautomatické programování mozku a psychiky v případě zranění, zlomenin kostí a podobně. Tato neustálá souhra mezi psychikou, mozkem a orgánem, přičemž mozek je úžasným počítačem celého našeho organismu, se vyvíjela miliony let. To je třeba mít na paměti, chceme-li pochopit biologické zákonitosti Germanische Heilkunde®. (Stejně tak to ale může zrcadlit záměr a design vytvořený Stvořitelem, pozn. překl.)
Germanische Heilkunde® však nezahrnuje pouze vztah mezi psychikou, mozkem a orgánem. Ale také poskytuje embryologicko-ontogenetické vysvětlení pro pochopení toho, proč se jednotlivá relé centra nacházejí v těch místech mozku, kde je nacházíme. A také vysvětluje souvislosti mezi jednotlivými (zárodečnými) listy a z toho vyplývající rozdílné histologické formace rakovinných nádorů a normální tkáně. Na každém místě nádorového onemocnění nacházíme histologickou strukturu tkáně. A ta tam embryologicky patří.
Kromě toho zahrnuje další koordinační okruh, který vidí vztahy mezi různými vzorci chování a konflikty ve větších celcích (rodina, klan, horda, smečka, stádo atd.). Také rozšiřuje tuto synopsi na celou Zemi a vidí soužití mezi sebou a v symbióze s jinými rasami, druhy, tvory, které se vyvinuly za miliony let. (Nebo byly vytvořeny inteligentním Stvořitelem, pozn. překl.)
Hamerův kompas
3. zákon Germanischen Heilkunde® „Ontogenetický systém nádorů a nádorově ekvivalentních onemocnění“ klasifikuje všechny tzv. nemoci podle zárodečného listenu: vnitřní, střední a vnější listen, které se vytvářejí na počátku vývoje embrya.
Každou buňku nebo orgán těla lze přiřadit k jednomu z těchto tzv. kotyledonů. Z vývojových důvodů náleží každému z těchto kotyledonů určité části mozku a histologické útvary.
Rovněž orgány řízené novým mozkem a orgány řízené starým mozkem se chovají přesně přímo úměrně, pokud jde o proliferaci buněk a jejich fúzi během fáze aktivního konfliktu a fáze vyřešení konfliktu. To znamená:
V případě rakoviny mají tkáně nebo orgány, které se vyvíjejí z vnitřního zárodečného listenu, své relé v mozkovém kmeni a množí se kompaktními nádory adeno-buněčného typu (např. v játrech, plicích [kulatá ložiska], střevě).
Buňky nebo orgány, které se vyvinuly z vnějšího zárodečného listenu, mají svá relé v mozkové kůře. U rakoviny způsobují buněčné splynutí v podobě vřídku nebo vředu nebo ztrátu funkce na organické úrovni, např. cukrovku nebo ochrnutí.
Ve středním zárodečném listenu rozlišujeme starší a mladší skupinu:
Buňky nebo orgány, které patří do starší skupiny středního zárodečného listenu, mají své relé v mozečku, tj. patří ještě do starého mozku a proto také dělají totéž v případě rakovinných kompaktních nádorů v konfliktně aktivní fázi. Konkrétně adenoidního buněčného typu (např. prsu, melanomu, mezoteliomu = perikardu, pohrudnice, pobřišnice).
Buňky nebo orgány patřící do mladší skupiny středního zárodečného listenu mají své řídící místo v bílé hmotě velkého mozku. V případě rakoviny vytvářejí nekrózy nebo tkáňové úbytky v konfliktně aktivní fázi, např. rozpad buněk (úbytky v kosti, slezině, ledvině nebo vaječníku).
To ukazuje, že rakovina není nesmyslná událost, kdy buňky náhodou zdivočí, ale velmi dobře pochopitelný a předvídatelný proces, který přesně sleduje ontogenetické podmínky.
mikrobi
Podle 4. zákona Germanischen Heilkunde® „Ontogenetický systém mikrobů“ rozkládají orgány řízené starým mozkem své nádory pomocí určitých mikrobů. Zatímco v orgánech řízených z bílé hmoty velkého mozku se ve fázi hojení otvory/úbytky opět zaplňují a to za pomoci bakterií a pod vlivem otoků. Stejně tak orgány řízené mozkovou kůrou se také doplňují pomocí otoků, ale bez mikrobů (viry neexistují). (ZDE vysvětlující text, pozn. překl.)
Diagnostická tabulka Mikroby
Dosud jsme mikroby chápali pouze tak, že způsobují tzv. infekční onemocnění a tento pohled se zdál být samozřejmý, protože jsme tyto mikroby vždy nacházeli u tzv. infekčních onemocnění. Jenže to nebyla pravda. Protože těmto údajným infekčním onemocněním vždy předcházela konfliktně aktivní fáze. A tyto mikroby se mohou stát aktivními až po vyřešení konfliktu. Jsou řízeny a aktivovány naším mozkem. A pomáhají nám v tom smyslu, že odstraňují následky rakoviny, která se stala nadbytečnou, tedy nádoru, který už není potřeba poté, co splnil svůj úkol, nebo v tom smyslu, že bakterie pomáhají obnovovat díry, nekrózy, destrukce tkání patřící k novému mozku. Jsou to tedy naši věrní pomocníci, naši hosté.
Představa imunitního systému jako armády bojující proti zlým mikrobům byla prostě mylná. Protože mikroby nejsou příčinou nemocí, ale jsou optimalizátory fáze hojení.
Pátý zákon „Zákon chápání každé tzv. nemoci jako (vývojově pochopitelného) smysluplného biologického speciálního programu přírody“ (SBS), obrací celou medicínu naruby. Podíváme-li se na nemoci jednotlivých zárodečných listů odděleně, zjistíme, že zjevně existuje biologický smysl. Protože údajné „nemoci“ v Germanische Heilkunde® již nechápeme jako „zhoubné nádory“, závady přírody nebo Boží tresty, ale jako části nebo jednotlivé fáze našeho SBS přírody, má od té doby biologický smysl obsažený v každém SBS rozhodující význam. Speciální program má tedy smysluplný biologický účel neboli pomocí SBS má být dosaženo něčeho smysluplného nebo smysluplně-biologicky nutného. Biologický účel v konfliktu matky s dítětem spočívá například v tom, že organismus vybuduje další tkáň mléčné žlázy, aby dítěti, které v důsledku nehody prožívá vývojovou poruchu, poskytl pomoc tím, že dostane více mateřského mléka.
U žen v tzv. civilizovaných zemích tyto procesy většinou probíhají mimo období laktace. Pokud tedy žena v civilizaci prožije konflikt matka/dítě v době, kdy (již) nekojí, pak takový nádor mléčné žlázy roste a imituje účel dát více mléka dítěti, které je přítomno jako dítě, ale většinou již ne jako kojenec.
To vedlo naše moderní lékaře k tomu, že tento nádor považují za něco zcela nesmyslného, nemocného, za degeneraci přírody, protože ztratili pochopení původního smyslu.
pravák
levák
V Germanische Heilkunde® nelze pracovat, aniž by člověk určil, zda je někdo levák nebo pravák. Protože u pravoruké ženy je levý prs zodpovědný za dítě a matku ženy a hnízdo a pravý prs za partnera nebo partnery, což vlastně zahrnuje všechny ostatní lidi, kromě malých dětí nebo lidí zvířat vnímaných jako děti. U levoruké ženy je tomu přesně naopak.
Pokud se tleská potleskem, jako v divadle, pak je horní ruka vedoucí, tj. určuje lateralitu. Pokud je pravá ruka nahoře, pak je člověk pravák; naopak, pokud je nahoře levá ruka, je člověk od mozku levák. Tento test je nezbytný k určení, s kterou mozkovou hemisférou člověk pracuje, protože mnoho přeučených leváků si myslí, že jsou praváci. Stejně důležité je ale také vědět, jak je pacient starý, jakého je pohlaví, případně zda je třeba zohlednit nějaké hormonální zvláštnosti nebo zásahy, např. antikoncepční pilulky, ozařování vaječníků, hormonální léčbu, menopauzu apod.
Biologické konflikty lze chápat pouze z hlediska vývojové historie jako archaické konflikty, které jsou u lidí a zvířat v zásadě analogické.
Diagnostická tabulka mikrobů
Zvíře pociťuje většinu těchto biologických konfliktů stále jako reálné, pro lidi je to často v přeneseném smyslu. Pro zvíře je sousto, které nemůže spolknout, skutečným kusem potravy. Pro člověka to může být i tisícovka pokuty nebo výhra v loterii.
V Germanische Heilkunde® nelze operace v žádném případě a v zásadě odmítat. Musí však být indikovány pouze individuálně a podle zdravého rozumu, tj. když se to zdá rozumné, když by spontánní hojení trvalo příliš dlouho nebo když dojde k následným konfliktům, např. když se pacientka cítí znetvořena bulkou v prsu a v důsledku DHS se u ní objevil melanom – vždy však pouze podle kritérií Germanische Heilkunde®.
Léčba léky není v žádném případě výhradní doménou konvenční medicíny. Všechny symptomaticky dobré léky by měly být použity ve prospěch pacienta podle kritéria, zda by je lékař použil na vlastní ženu.
Germanischen Heilkunde® je empirická přírodní věda. Je založena na 5 empiricky zjištěných biologických zákonech, které lze aplikovat na každý jednotlivý případ onemocnění u lidí a savců v přísně vědeckém smyslu.
Neznalost těchto zákonů v medicínsko-klinickém smyslu nám znemožnilo kdykoli správně klasifikovat léčbu nebo dokonce vidět či být schopen správně posoudit jedinou nemoc.
Nikdy jsme nebyli schopni rozpoznat rakovinu a její souvislosti, protože jsme se domnívali, že je nevyléčitelná. Zaměřili jsme se na odstranění příznaků rakoviny na organické úrovni. Stejně tak jsme neměli možnost vůbec pochopit takzvané infekční nemoci, protože jsme je nepovažovali za fáze uzdravování, ale za agresivní fáze nemoci, v nichž nás mikrobi chtějí zničit. Stejně tak jsme kvůli neznalosti vzájemných souvislostí nebrali v úvahu zákon dvoufázovosti nemocí. Každopádně se neuvažovalo ani o duševní a mozkové úrovni, o významu levé a pravé ruky, o epileptické krizi, která je nejčastější příčinou úmrtí, nemluvě.
Všechny tyto nové možnosti poznání a léčení vycházejí z pochopení železného pravidla rakoviny 1. zákona a takzvaného DHS = Dirk-Hamer-Syndromu (konfliktního šoku), které se mezitím staly pevnými lékařskými termíny Germanischen Heilkunde®.
Šok
DHS je těžký, vysoce akutní dramatický, izolační, biologický konflikt, který nás zastihne naprosto nepřipravené „na špatné noze“. Současně nebo kvazisoučasně na všech třech úrovních: v psychice, v mozku, na orgánu. V DHS je již vše naprogramováno.
Hamerovo ohnisko: aktivní
Podle obsahu konfliktu byla „přepnuta“ určitá, již předem určená oblast mozku, což je vidět od 1. vteřiny díky počítačovým tomogramům (CT), jako takzvané Hamerovo ohnisko (HH) a tedy předvídatelná změna v orgánu, např. proliferace buněk nebo jejich redukce či funkční porucha, u takzvaných ekvivalentů rakoviny (cancer-like diseases). Přepnutí zde znamená, že DHS je „pouze“ proces přepnutí na určitý program, aby se organismus mohl vyrovnat s nepředvídanou situací.
Od této DHS má pacient studené končetiny, nemůže spát, nemůže jíst, hubne a dnem i nocí přemýšlí o svém konfliktu. Tato fáze je fází konfliktně aktivního stresu nebo se také nazývá permanentní sympatikotonie.
Úleva
S nástupem řešení konfliktu (CL) pak organismus opět přepíná a to ze sympatikotonie na vagotonii. Vidíme, že pacient již na psychické úrovni nemyslí na svůj konflikt dnem i nocí. Najednou začne mít velmi horké ruce, má opět dobrou chuť k jídlu, opět dobře spí, opět přibírá na váze. Stává se však křehkým a unaveným. Někdy může jen ležet.
To však v žádném případě není začátek konce, ale velmi pozitivní znamení. Tato fáze hojení trvá v závislosti na délce trvání předchozího konfliktu různě dlouho, přibližně tak dlouho, jak dlouho konflikt trval.
Hamerovo ohnisko: fáze hojení
Na úrovni mozku vidíme, že během fáze hojení nyní HH dostává edém, tj. tmavne. Prstence v TK se stávají neostrými a tmavými a celé relé v mozku enormně otéká.
Dvě fáze
Na vrcholu fáze hojení vidíme epileptickou krizi.
Uprostřed fáze hojení dochází u pacienta k fyziologické recidivě konfliktu, tj. každý pacient si na krátkou dobu připomene svůj konflikt, což má za následek, že se na velmi krátkou dobu dostane do fáze stresu, má studené ruce, je centralizovaný, studeně se potí a na krátkou dobu opět prožívá všechny příznaky konfliktní aktivity.
Účelem je, aby byl otok mozku vytlačen a vyloučen a pacient se vrátil do normálu. To, co obvykle nazýváme epileptickým záchvatem se svalovými křečemi, je pouze zvláštní forma epilep. krize a to po vyřešení motorického konfliktu.
Nejnebezpečnějším bodem je bezprostředně konec krize. Tehdy se ukáže, zda epileptická krize stačila k otočení kola. Nejznámější epileptickou krizí je např. srdeční infarkt.
V druhé polovině fáze hojení se v mozku ukládá neškodná mozková pojivová tkáň, tzv. glie. Tato zcela neškodná mozková pojivová tkáň, kterou lze při CT vyšetření obarvit bíle jodovou kontrastní látkou, byla dříve mylně považována za tzv. mozkový nádor a byla s naprostou neznalostí operována. Samotné mozkové buňky se však po narození nemohou vůbec množit. Proto skutečné mozkové nádory nemohou vůbec existovat.
Na orgánové úrovni nyní vidíme to, co bylo dříve považováno za nejdůležitější, že rakovina již dále neroste, tj. s vyřešením konfliktu se zastaví i růst rakoviny.
Druhý zákon Germanischen Heilkunde® důkladně převrací celé naše dosavadní domnělé poznání naruby. Jedná se o „Zákon o dvoufázovosti všech nemocí s vyřešením konfliktu“.
Jestliže jsme dosud znali, zhruba odhadnuto, asi 1000 takzvaných „nemocí“, zjistili jsme při bližším zkoumání asi polovinu těchto údajných „nemocí“, kde pacient vykazoval studené ruce, studenou periferii, a asi druhou polovinu údajných teplých nebo horkých „nemocí“, kde měl pacient teplé nebo horké ruce a většinou horečku.
Ve skutečnosti se jednalo pouze o 500 „tandemů“: nejprve (po DHS) studená, konfliktně aktivní, sympatikotonická fáze a poté (po CL) horká, konfliktně uvolněná, vagotonická fáze hojení.
Všechna onemocnění, která vůbec známe, jsou tímto způsobem fakultativní za předpokladu, že dojde k vyřešení konfliktu. Když se ohlédneme zpět, v dřívější medicíně nebyla správně rozpoznána ani jedna jediná nemoc: V případě tzv. „nemocí z nachlazení“ byla následná fáze hojení přehlížena nebo nesprávně interpretována jako samostatná nemoc (např. „chřipka“).
U takzvaných „horkých nemocí“, které vždy představovaly 2. fázi, tj. fázi hojení po předchozí konfliktně aktivní fázi, byla tato předchozí chladová fáze přehlížena nebo nesprávně interpretována jako další nemoc.
V mozku mají obě fáze přirozeně své HH (Hamerovo ohnisko) na stejném místě, ale v různých stavech: ve fázi konfliktně aktivní vždy s ostře vyznačenými kruhy, tzv. konfigurací střeleckého terče; ve fázi vyřešeného konfliktu je HH zduřelé, edematizované.
Medikamentózní léčba se však v Germanischen Heilkunde® používá pouze ke zmírnění nebo zamezení komplikací v přirozeném procesu hojení. Nikoliv k léčbě rakoviny, jak je obvyklé u tzv. chemoterapie, která se rovná exorcismu.
Chemoterapií se rozumí léčba buněčnými toxiny, které mají zabránit množení buněk. U rakoviny řízené starým mozkem však chemoterapie dokonce podporuje růst rakoviny, protože buněčný toxin (cytotoxin) zvyšuje sympatikotonii. U nádorů řízených velkým mozkem je jejich použití zcela nesmyslné, protože náhle zastaví všechny léčebné procesy.
Podle kritérií Germanischen Heilkunde® je ozařování zcela nesmyslné. Vždy se předpokládalo, že symptom musí být odstraněn, aby se zabránilo šíření metastáz.
Ale to, co lékaři považovali za metastázy, byly nové rakoviny na základě nových konfliktních šoků, tedy především iatrogenních, tj. lékařem vyvolaných diagnostických a prognostických šoků. Nikdy předtím se vědcům nepodařilo najít rakovinné buňky v arteriální krvi pacienta s takzvanou rakovinou, přestože právě tam by je člověk musel najít, kdyby měly doplavat na periferii, tedy do vnějších oblastí těla.
A vliv chemoterapie a ozařování na mozek? Je to krutě hloupé a obvykle to končí tragicky.
Morfium je pro každého pacienta katastrofální. Protože morfium převrátí celý mozek vzhůru nohama a pacient nemá vůbec žádnou morálku a od té chvíle se nechá bez vůle uspat. (ZDE text k morfinu, pozn. překl.)
Cílem jakékoli terapie proto musí být pomoci pacientovi pochopit souvislosti jeho nemoci. Pro pacienta, který je v současné době sám a je v neustálém ohrožení paniky svého okolí, je však velmi obtížné bránit své pochopení Germanischen Heilkunde®, protože Germanischen Heilkunde® je neznámou medicínou. Kdyby měl člověk dobré sanatorium, kde by všichni zaměstnanci i pacienti rozuměli Germanischen Heilkunde®, přestala by tato panika a pacienti by se mohli uzdravit.
Ale i v Germanischen Heilkunde® může pacient na svou nemoc zemřít.
Ne však proto, že by jeho jedinečný program nebyl dobrý, ale proto, že pacient byl v konfliktu příliš dlouho nebo opakovaně. Nezvládl samotný problém, který ho akutně zastihl „na špatné noze“.
V habilitačním procesu, který nyní probíhá od roku 1981, jde o ověření nebo falzifikaci poznatků Germanischen Heilkunde® z hlediska vědecké reprodukce. Koneckonců ve vědeckém oboru je reprodukce u dalšího nejlepšího případu pacienta stále metodou volby.
K takovému ověření však dodnes nedošlo. Které, kdyby se uskutečnilo v roce 1981, by nejen prokázalo existenci takových přírodních zákonů v medicíně, ale mělo by také diagnostické a především terapeutické důsledky pro nespočet pacientů. Ti všichni byli od té doby z pouhé nevědomosti obětováni na oltář ortodoxní medicíny.
Závěry Germanischen Heilkunde® nejsou tendenčními a sebestřednými názory ve společenském smyslu, ale přírodními zákony, které objevil a definoval dr. med. Ryke Geerd Hamer, které existují a fungují denně i bez něj.
Zdroj Přeložil: Vladimír Bartoš Moderní medicína začala zkoumat lidský organismus, aby ho lépe uzdravila, když je nemocný. Jak bude ukázáno, bylo to v zásadě neúplné, protože z pouhého nadšení při objevování mechanicko-biochemických souvislostí byla psychika a mozek zcela ignorovány. Lékaři dřívějších staletí či tisíciletí zaměřovali své úvahy většinou na psychologické…