Eric F. Coppolino: Je to prosté, můj milý Watsone
Přeložil: Vladimír Bartoš
Časopis Country Squire jde po „obvyklých podezřelých“ – seznamu údajných popíračů viru. Co se děje uvnitř této kontroverze, o které jste možná neslyšeli? Planet Waves FM informuje.
Spisovatel jménem ROGER WATSON si adoptoval doktory Sama a Marka Baileyovy jako svou osobní piñatu. Píše pro časopis Country Squire, kde by se daly očekávat články o tom, jak přesadit begónie, vyrobit krmítko pro ptáky odolné proti veverkám nebo uspořádat slušný večírek na trávníku.
Místo toho se Watson pustil do boje proti těm, o nichž tvrdí, že jsou „popírači virů“. Zřejmě si myslí, že jsou stejní jako popírači holocaustu, postrádají veškerou lidskost a vzpírají se tváří v tvář známé historii. (Na moderním internetu se označení „popírač“ podobá označení rasista, homofob nebo misogynista, navíc s přívlastkem bláznivý, hloupý a nemorální).
Watson se nejraději naváží do dvou novozélandských lékařů, kteří provozují kanál na Odysee a mnoho dalších zdrojů – většina z nich je zdarma – věnovaných odhalování a dokumentování vědecké historie a výuce přírodního zdraví. Na základě hloubky svého výzkumu a kvality svých prezentací jsou to lidé, kteří se vymykají svému druhu.
Watson zmiňuje další údajné pachatele, včetně doktorů Toma Cowana a Andyho Kaufmana. Všem je společné to, že Watson nikdy nezmíní žádnou z jejich skutečných myšlenek ani nekritizuje jejich vědecké analýzy. Pokud čtete Watsona, nikdy se nedozvíte, proč tito lidé myslí tak, jak myslí. Nedostanete ani náznak. Podle jeho odborného názoru se pouze mýlí.
Autor tohoto článku je moderátorem pořadu Planet Waves FM.
Dr. Sam Bailey je moderátorkou populárního kanálu Odysee.
Bod zlomu v moderní vědě
Watsonovy stížnosti poukazují na mnohem hlubší problém, od kterého se autor snaží se vším svým důvtipem a šarmem odvrátit pozornost lidí.
Zde je problém, kolem kterého tancuje.
To, co začalo jako rozkol v hnutí „covid truth“, odhalilo zlomovou linii procházející středem moderní lékařské vědy, a tím i celé vědy. Většina lidí neví, že se tato otázka klade, ale je to tak: Existují viry tak, jak nám bylo řečeno, jako neviditelné bomby nemocí, které volně přeskakují z jednoho člověka na druhého a pustoší životy jednotlivců i společnosti?
To je ta nejpodstatnější otázka, která po 900 dnech života s „covidovým“ terorismem, výlukami a „vakcínami“ konečně vybublala na povrch. Lidé se ptají, protože nyní víme, že 200 zdravotních a vládních institucí po celém světě popřelo, že by měly vzorek SARS-CoV-2 odebraný od lidského pacienta.
Žádná z nich nemůže poukázat na publikovaný dokument, který by existenci takového vzorku prokazoval, a to milovníky virů přivádí do rozpaků. Totéž platí o všech prvních pracích z Číny, Spojených států a dalších zemí, které údajně dokazují, že virus SARS-CoV-2 existuje.
Musí to být virus. Řekl to počítač. Takto vypadá sekvence in silico. Nelze ji vyfotografovat pod mikroskopem.
O sekvencích in silico a vymyšlených virech
Všechny vládní a lékařské instituce mají k dispozici hypotetické sekvence „virů“ vytvořené na počítačích, kterým se říká sekvence in silico. Existují pouze jako počítačové modely – jsou produktem virtuální reality. Říká se jim také metagenomické transkripce, vymyšlené viry nebo mimo jiné napodobené klinické vzorky. Aha, zapomněl jsem na „technologii syntetických nukleotidů“. Cokoli, jen ne skutečný virus. Od člověka.
Pokud lékařské zařízení nemá žádné vzorky skutečného viru, od člověka, jak může testovat, zda způsobuje onemocnění? Pokud nikdy nenajdou virus v přírodě, jak mohou zjistit, zda je někdo nakažený? Nikdy nebylo prokázáno, že by se byť jen jediný řádek tohoto vymyšleného genetického kódu shodoval s čímkoli odebraným z deklarovaného viru.
To, že viry existují tak, jak nám bylo řečeno – jako téměř nezastavitelné, replikace schopné přenašeče nemocí – se považuje za danost, která nepodléhá zpochybňování, hodnocení ani přezkoumávání. Je to považováno za článek víry, chybějící řádek ze slibu věrnosti.
A nyní, poté, co jsme téměř tři roky neslyšeli o ničem jiném než o údajných virech kolem a kolem, se někteří lidé s lékařskou a vědeckou kvalifikací (mimo jiné) rozhodli to prošetřit. Cestou se dostala k přehodnocení celá bakteriální teorie: tedy myšlenka, že jedna částice způsobuje jednu nemoc, s vyloučením všech ostatních faktorů (jako je strava, míra toxicity, faktory životního prostředí, životní návyky, stres a všechny ostatní zdravotní stavy, abychom jmenovali alespoň některé).
A argument, který Watson a mnozí další uvádějí, nespočívá v tom, že viry skutečně existují; spíše v tom, že bychom se neměli snažit zjistit, zda existují. Tvrdí, že obhajují vědu, ale jsou proti provádění vědeckého experimentu.
Vakcíny jsou důkazem, že viry existují. Průkopníci obrny, 1954.
Zpochybňování nezvratného faktu o virech
O nevyvratitelném faktu virů nás všichni poučují, vtloukají nám ho do hlavy a vštěpují nám ho už od několika měsíců. Vzpomínám si, že jméno „Jonas Salk“ vyslovovala s úctou moje učitelka ve čtvrté třídě. Nevzpomínám si na jedinou diskusi, která by kdy ve škole podrobila tuto základní vědeckou záležitost hodnocení.
(Kdysi jsem se v rámci mimoškolní přípravy na vysokoškolského poradce v oblasti sexuální výchovy zeptal dvou úředníků z okresu Erie ve státě New York na HIV a AIDS. Řekl jsem, že jsem o této problematice četl v New York Times. Okamžitě jsem byl vyveden na chodbu a po několika minutách vyhozen z programu – a bylo mi řečeno, že bych měl zůstat u žurnalistiky.)
Viry stojí jako dohodnutý nepřítel, který vždycky byl a bude nepřítelem, a donekonečna se nám tvrdí, že žijeme ve věku moderních lékařských zázraků – díky vakcínám, které nás chrání před údajně nejzákeřnějším, neviditelným protivníkem lidstva.
Nezvratný důkaz, že viry jsou skutečné. Obraz od Lanvi Nguyen.
Vydělávání „ohromující částky“ z předplatného za pět dolarů
Než se k tomu vrátíme, vyzkoušejme si Watsonovu schopnost uvažovat a uvádět základní fakta. Sam a Mark Baileyovi si zaplatili a přežili lékařskou školu, stáž, rezidenturu a léta praxe – s nedotčenou lidskostí, což je obtížné. Poté z etických důvodů opustili lékařský systém a vzdali se lukrativní kariéry lékařů (a v případě Sam – i populární televizní moderátorky).
Watson si myslí, že Baileyovi nám vyprávějí o historii virologie, aby mohli vydělat „závratné“ částky. Z jeho reportáže se dozvídáme, že to nějak dělají, když vybírají dobrovolné předplatné 5 dolarů za videoprogram, jehož výroba trvá asi 50 hodin. Na základě počtu bezplatných předplatitelů si pak vyfabuloval jejich příjmy, aby se jejich roční výplata vyšplhala na sedmimístné číslo.
Zasloužili by si to. Přesto nenabízí žádný lepší motiv, proč by někdo mohl zasvětit svou existenci klamání veřejnosti. Nikdy neřekne: „Možná se jen spletli.“ To je pravda. Neříká: „Něco mají správně a něco špatně“. Ne – musí být zlí. Nikdy nekritizuje fakta v jejich obsahu; nemá jediné slovo, které by se týkalo vědy nebo technologie.
Nikdy nám neprozradí tajemství sekvence in silico. Ani zmínka o zcela nesmyslné PCR a jejím podvodném používání jako „diagnostického“ nástroje. Ani zmínka o problému falešně pozitivních výsledků.
Všichni, kdo se touto problematikou zabývají, vědí, že i jen položení otázky týkající se viru je vystavuje „deplatformingu“ (tj. vyhození z YouTube) a zrušení ze strany všech, od jejich odběratelů až po jejich rodiče, přátele, děti a kolegy. Sam Baileyová byla v roce 2020 vyřazena z práce televizní osobnosti za zpochybňování „covidového“ narativu. Tohle není zrovna něco, po čem byste toužili.
Sloučil se Country Squire s Weekly World News?
Jak rozpoznat falešnou žurnalistiku
Žijeme v době, kdy se za novináře může vydávat kdokoli. Stačí si založit blog, na kus kartonu napsat Sharpem PRESS a můžete začít. Pokud si však myslíte, že žurnalistika by měla být poctivá a spravedlivá, existují určitá pravidla.
Při čtení Watsonova posledního článku jsem si všiml, že se v něm mnohokrát zmiňují Baileyovi, ale nikdy nejsou citováni. Autor je obvinil z lékařských a vědeckých pochybení a ze záměrného klamání veřejnosti za účelem zisku – ale nikdy jim nenapsal a nepožádal je o vyjádření. Nikdy jim nezavolal. Nikdy jim nenapsal ani s nimi nemluvil, nikdy.
Každý, kdo má být v publikovaném článku obviněn z pochybení, má právo nabídnout svou nejlepší obhajobu – před zveřejněním a nechat ji otisknout. Každý pisatel, který toto základní pravidlo nectí, má jiný záměr než vyprávět pravdivý příběh.
Pokud osoba, o níž se v článku píše, není pisatelem přímo citována, znehodnocuje to článek jako novinářský. Je to z definice propaganda.
V duchu fair play jsem o tomto opomenutí napsal do redakce Country Squire a po pěti dnech jsem ještě nedostal odpověď. Watson je také šéfredaktorem jiné redakce, což naznačuje, že by měl být dobře obeznámen se základními pravidly žurnalistiky.
Seberte je! Závěrečná scéna z filmu Casablanca s Humfrey Bogartem.
Zadržení všech obvyklých podezřelých
Watson má další problém. Tvrdí, že je biochemik. Za normálních okolností by to byla výhoda. Díky tomu by se vyznal v příslušných technologiích. Mohlo by mu to umožnit pomoci veřejnosti pochopit, o co jde.
Jenže argumenty, které předkládají Baileyovi, Cowan, Kaufman a „obvyklí podezřelí“ (jak je nazývá, přičemž mu uniká ironie onoho citátu z filmu Casablanca), se týkají molekulární biochemie. To je téma, o kterém jste se pravděpodobně nikdy neučili, když jste na střední škole v hodinách biologie pitvali žáby.
Přesto Watson, který by na základě své kvalifikace měl rozumět technickým detailům, nemá k tomuto tématu ani slovo. A to je to hlavní. Dělá, jako by to všechno byla jen věc názoru – tedy o tom, „v co věříte“ a kdo umí nejhlasitěji křičet.
Takže buď problematice nerozumí, nebo to předstírá.
Asi někde slyšel, že novináři mají citovat lidi. Místo samotných Baileyových si vybral Daniela Patricka Moynihana, někdejšího senátora Spojených států za stát New York, který se proslavil výrokem: „Každý má právo na svůj vlastní názor, ale ne na svá vlastní fakta.“
Takže podle Watsona, i když existují dvě strany příběhu, o druhé straně se od něj nedozvíte; nebo od kohokoli jiného. Opačná fakta nejsou povolena.
To a máloco jiného je podstatou situace, které všichni čelíme v souvislosti s „covidem“ a širší problematikou virů a vakcín. Jistě, když pomineme fakta, vypadá to všechno tak, že buď veřejní činitelé mluví pravdu, nebo je to všechno nekonečná záležitost názorů. Uveďte fakt a člověk je často dehonestován.
Obvyklí podezřelí nějak vymyli mozek vysloužilému viceprezidentovi společnosti Pfizer Mikeu Yeadonovi.
Virová výzva
Aktuálním tématem rozhovorů v Country Squire i jinde je výzva vědeckému establishmentu, aby dokázal, že viry existují tak, jak nám bylo řečeno. Říká se jí „Virová výzva“ a podepsala se pod ni skupina devíti doktorů medicíny, pěti PhD a naturopatů a dvou vysoce uznávaných nezávislých výzkumníků (mimo jiné). Mezi nimi je i bývalý viceprezident a vědecký ředitel společnosti Pfizer.
Ačkoli Country Squire a mnozí další tvrdí, že jsou „pro vědu“, jsou rozhodně proti vědeckému experimentu. Tvrdí, že k experimentu by vůbec nemělo dojít. Virus by měl dostat zlatou medaili, aniž by se objevil. Zaslouží si Oscara, i když žádný film nevznikl.
Na jednom místě svého článku Watson píše, že Baileyovi a spol. „pozoruhodně přesvědčili k podpisu dokonce i Mikea Yeadona, bývalého vědeckého pracovníka a viceprezidenta farmaceutického gigantu Pfizer Inc, který se až do této chvíle zdál být hlasem rozumu nad Covidem-19“.
O čem přesně ho údajně přesvědčili? Že by měl být proveden experiment, který by zjistil, zda viry existují.
Watson dává Baileyovým za pravdu; Mike Yeadon si myslí své. Je již vědcem a chápe smysl experimentů. Od května si s doktorem Yeadonem pravidelně dopisuji a z toho, co jsem se dozvěděl, se zdá, že se přesvědčil sám – pohledem na data. Byl jsem mezi mnoha lidmi, kteří ho k tomu vyzývali. Zbytek už byl na něm.
Poslechněte si rozhovor s Mikem Yeadonem
Ahoj děti!
Dětská hra (aneb „Ten dutý pocit v břiše“)
„Když si přečtete první takový článek, možná budete mít ten dutý pocit v břiše (jako já), když si uvědomíte, že to, co je popisováno, neodpovídá ‚vědecké metodě‘,“ napsal Yeadon v nedávném příspěvku na Telegramu.
Vyjádřil se k dalšímu problému – k tomu, že „SARS-CoV-2“ neroste v lidské plicní tkáni ani v normálních lidských bronchiálních epiteliálních buňkách (HNBE).
„Když jsem dlouhá léta pracoval ve výzkumu a vývoji a vedl výzkum plic/respirací/alergie, běžně jsme používali NHBE jako testovací systémy, například ke zkoumání účinku experimentálních léků a dalších podnětů na buňky výstelky dýchacích cest. Jak je možné, že NHBE nepodporují snadno replikaci údajného respiračního viru, je podle mého názoru značně problematické.“
Yeadon dodal: „Nepovažuji to za náboženskou záležitost. Je mi tak či onak jedno, zda viry jako třída existují. V tom problém není. Problém je v tom, že v podstatě celý svět je rukojmím testovatelného, ale neověřeného předpokladu, že SARS-CoV-2 je v dobré víře původcem infekce lidských dýchacích cest.“
Yeadon řekl, že jakmile pochopíte vědecké problémy, je celá záležitost jednoduchá jako „dětská hra“.
„Mysleli jsme si, že víme”
Před sto lety se s podobným problémem setkal jiný renomovaný vědec. Během epidemie „španělské chřipky“ v roce 1919 provedl Milton Rosneau, tehdejší přední lékař veřejného zdravotnictví ve Spojených státech, řadu pokusů, aby zjistil, zda se nejnakažlivější nemoc, jakou kdy lidé znali, skutečně může šířit z jednoho člověka na druhého.
V několika kontrolovaných pokusech na východním a západním pobřeží Spojených států se to nepodařilo.
„Ve skutečnosti jsme do epidemie vstupovali s představou, že známe příčinu nemoci, a byli jsme si zcela jisti, že víme, jak se přenáší z člověka na člověka,“ napsal Rosneau 2. srpna 1919 ve vydání časopisu Journal of the American Medical Association.
„Pokud jsme se něco naučili, pak snad to, že si nejsme zcela jisti tím, co o nemoci víme,“ uzavírá.
Watson a další naříkají, že tato tragédie převrací 100 let „zavedené vědy“. To se však stalo již před 100 lety. Baileyovi, Cowan, Kaufman, Yeadon a další, kteří vedou Virus Challenge, jen navazují na staré záležitosti. ++
Eric Francis Coppolino je autorem knihy Comprehensive Chronology a moderátorem pořadu Planet Waves FM na stanici Pacifica Network. Je zakladatelem Covid19 News.
Zdroj Přeložil: Vladimír Bartoš Časopis Country Squire jde po „obvyklých podezřelých“ – seznamu údajných popíračů viru. Co se děje uvnitř této kontroverze, o které jste možná neslyšeli? Planet Waves FM informuje. Spisovatel jménem ROGER WATSON si adoptoval doktory Sama a Marka Baileyovy jako svou osobní piñatu. Píše pro časopis Country…