Dr. Simon: Jak si vědecký podvod vzal svět jako rukojmí
Drostenův test je škůdce.
Přeložil: Vladimír Bartoš
25. září 2022
V lednu 2021 jsem na Twitteru napsal dvě vlákna o recenzním řízení vědecké publikace Christiana Drostena o testu Covid PCR, která se stala základem současné politické agendy. Jako redaktor vědeckého časopisu vám poskytnu další informace o vědeckých recenzních řízeních a o tom, proč v publikačním časopise „Eurosurveillance“ s největší pravděpodobností došlo k podvodné manipulaci týkající se Drostenova PCR článku.
Corman-Drosten PCR Paper
Vědecká publikace od Cormana a kol. s Christianem Drostenem jako korespondujícím autorem stanovila zásady týkající se postupu testování PCR, a proto je posuzována kriticky. Mezinárodní konsorcium odborníků & vědců kriticky analyzovalo tuto zmíněnou publikaci a zjistilo několik závažných nedostatků. Tyto nedostatky jsou však převážně, nikoli však zcela, obsahové povahy. Bohužel do dnešního dne, tedy po 30 měsících, se časopisu a zúčastněným autorům nepodařilo přijít s protiargumenty a vysvětlením. Kromě obsahových a koncepčních nedostatků mě nejvíce znepokojuje, jak byly časopisem „Eurosurveillance“ zkompromitovány základní vědecké principy.
Níže uvedený graf ukazuje délku recenzního řízení časopisu. V roce 2019 byla průměrná doba do zveřejnění „původních vědeckých prací“ 172 dní, což odpovídá mým osobním zkušenostem. Proč je tedy publikace v takové době možná?
Obrázek 1. Množství dní, které trvalo recenzní řízení v časopise Eurosurveillance, ukazuje jednu extrémní odchylku – publikaci Drostenova PCR testu.
Proces recenzního řízení
Po napsání článku musel korespondující autor (v tomto případě Christian Drosten, který je zároveň členem redakční rady časopisu) článek odeslat prostřednictvím formuláře pro podání, který vypadá následovně. Dalším požadovaným dokumentem je „Dohoda s autory“.
Obrázek 2. Takto vypadá odeslání článku. Tento snímek obrazovky ukazuje soubory, které je třeba přiložit, přičemž další údaje je třeba vyžádat od (korespondujícího) autora (autorů).
Christian Drosten následně musel potvrdit, že nedošlo ke střetu zájmů. Přesto Drosten nebyl upřímný, protože bylo zjištěno několik (!!!) střetů zájmů, které byly nakonec pod tlakem na konci července 2020 napraveny.
Obrázek 3. Vědci, kteří předkládají své práce do Eurosurveillance, musí prohlásit, že neexistují žádné střety zájmů. Drosten zde lhal.
Po odevzdání článku musela šéfredaktorka (tj. Dr. Ines Steffens) přijmout článek k recenznímu řízení. Lze namítnout, že Drosten jako člen redakční rady mohl mít s touto dámou dobré vztahy, které mohly proces urychlit. Bod pro vás! Článek pak musel být zaslán nejméně dvěma externím a nezaujatým recenzentům, a to buď šéfredaktorem, nebo dalšími redaktory redakce, které najdete zde. Obvykle jsem rád, že se mi podaří najít dostatečný počet recenzentů během 1-2 týdnů (v lepším případě).
Jakmile externí recenzent, který musí být odborníkem v daném oboru, přijme úkol recenzovat, má zpravidla 30 dní na provedení práce. Řádné recenzování článku obvykle není možné provést během jednoho dne. Velmi zřídka se stává, že je recenze dokončena během několika dnů. Každý recenzent pak musí práci ohodnotit. Obvykle mohou recenzenti dát čtyři doporučení:
- zamítnout [nejčastěji].
- Větší revize [časté].
- Menší revize [spíše výjimečně].
- Přijmout [velmi zřídka]
Poté, co oba recenzenti vydali svá doporučení, vidí editor toto.
Obrázek 4. Redaktor vidí toto, jakmile je proces recenzního řízení dokončen. Na levé straně vidíte data, což je dobrý ukazatel toho, jak dlouho obvykle trvá „první kolo“.
Ve výše uvedeném případě (příklad z mého časopisu) oba recenzenti navrhují zásadní revize rukopisu. Pokud editor s tímto doporučením souhlasí, obdrží autoři připomínky recenzentů, které je třeba vypořádat před vstupem do iteračních procesů. Moje osobní zkušenost je následující:
- Mít dva recenzenty, kteří rukopis okamžitě přijmou, je téměř nemožné. (vzhledem k metodologickým nedostatkům článku Corman-Drosten si takový scénář prostě nedokážu představit).
- Obvykle trvá 2-4 iterace recenzního řízení, než je publikace považována za publikovatelnou.
To znamená, že mít článek přijatý během méně než dvou dnů by tedy znamenalo:
- Odpovědný redaktor našel odborníky, kteří jsou ochotni recenzovat během několika hodin.
- Všichni odborníci rukopis okamžitě posoudili a shledali jej „perfektním tak, jak je“.
- Recenzní posudky zpracovával přímo redaktor.
Po přijetí (viz příklad snímku obrazovky níže) je však třeba článek ještě poslat do redakce, aby rukopis odpovídal stylu (tj. formátování, citačnímu stylu atd.) časopisu. To obvykle trvá několik dní až dva týdny.
Obrázek 5. Obvykle trvá několik iterací, než editor zaslaný článek přijme.
Poté se sazeč vrátí k odpovídajícímu autorovi s „dotazy“ (tj. Q1-Qx). Tyto dotazy se obvykle týkají interních (tabulky, obrázky) a externích (citované práce) odkazů a údajů o spoluautorech. Všechny dotazy musí zodpovědět korespondující autor. Po vyřešení všech těchto dotazů obvykle trvá více dní, než je publikace zpřístupněna online ve své konečné podobě. Celý tento postup od podání žádosti až po zveřejnění trvá v průměru přibližně šest měsíců, což odpovídá obvyklým lhůtám zpracování článků v časopise, jak je uvedeno výše. Méně než dva dny však zavání vědeckým podvodem a korupcí. V době odevzdání nebyl mimořádný význam žádným faktorem, který by tento jev mohl vysvětlit. Jedná se o velký vědecký skandál a Eurosurveillance se halí do mlčení.
Skutečnost, že Drostenův postup se řídí podobným scénářem jako v případě „pandemie“ prasečí chřipky v roce 2009 (tj. spolupráce s Olfertem Landtem ohledně vytvoření PCR testu, vyvolávání poplašné zprávy atd. zanechává kyselou pachuť. Řešený skandál je třeba plně objasnit, zejména pokud jde o role všech zúčastněných osob a stran (zejména Drostena a Ines Steffensové). Zajímalo by mě, proč spoluautorům, jako je Marion Koopmansová, nepřišlo podezřelé, že jejich článek byl doslova přes noc přijat a dostupný na internetu. Jako spoluautor a seriózní vědec bych okamžitě vyjádřil své obavy. Celá situace se stává ještě nejasnější, když víme, že Marion Koopmansová je členkou panelu WHO, který prohlásil Drostenův PCR test za „zlatý standard“ den po zveřejnění článku, tedy dva dny po jeho odevzdání.
Tento článek spustil lavinu a během 1,5 roku byl citován více než 4600krát. Práce a její publikační proces však bohužel nesplňují žádné požadavky na vědeckou přesnost a formální správnost.
Obrázek 6. Účet Christiana Drostena na Google Scholar ukazuje, jak moc profituje z virové krize. Jeho citovanost prudce vzrostla. Zvýrazněná publikace je ta, která prošla recenzním řízením během jednoho dne.
Publikaci je tedy třeba okamžitě označit jako neobjektivní ze strany Eurosurveillance. Kromě toho je třeba, aby nezávislá komise prozkoumala přesný postup a možný podvod/korupci (ještě v lednu 2020) a přišla s možnými důsledky pro všechny zúčastněné strany. Jediné, co Eurosurveillance doposud provedl, byla interní a netransparentní kontrola a prohlášení, že nezjistili žádné nedostatky, což je lež.
Útoky ad hominem místo objektivní debaty
Nejprve chci uvést, že jsem neměl v úmyslu spustit v lednu 2021 lavinu. Prostě jsem nevěřil svým očím, když jsem viděl, jak rychle se Drostenova publikace dostala do recenzního řízení a byla zveřejněna. Jako vědec mám právo a povinnost se tím zabývat a vznášet otázky.
Obrázek 7. Na zveřejněném dokumentu jsou uvedena data, kdy byl článek předložen, přijat a zveřejněn.
Hned poté, co se mé první vlákno na Twitteru k tomuto tématu rozšířilo, mě několik lidí varovalo, že musím být připraven na to, že na mě zaútočí „Drostenova armáda“. Něco takového jsem si nedokázal představit, protože jsem nikdy předtím na internetu žádný shitstorm nedostal. Je těžké popsat složité problémy pomocí pouhých 280 znaků, takže nedorozumění a konflikty jsou prakticky nevyhnutelné. V průběhu času se může vnímaný osobní názor nebo přesvědčení změnit v důsledku nejnovějšího stavu poznání nebo různých souvislostí.
Smutné je, že nikdo z útočníků se nezabýval tím, co jsem napsal. Mnozí z nich byli napojeni na samotného Drostena, obraceli se přímo na Springer Nature a požadovali mé odstoupení z pozice redaktora v oboru akvaponie, protože jsem „sotva odborník na virologii“. Ve svém vlákně jsem se však nezabýval tématem virologie, ale výhradně jsem uvedl poznatky o recenzním řízení.
Analýza doby peer review
Moje analýza ukázala, že skutečné okno pro proces peer-review je 3,5-27,5 hodiny, což rozvedu níže. Vše se odvíjí od dokumentu WHO, který byl vytvořen (!!!) v den, kdy byl dokument Corman-Drosten předložen Eurosurveillance. Z metadat vyplývá, že byl vytvořen 21. ledna 2020 ve 20:30 hodin středoevropského času.
Obrázek 8. Snímek obrazovky citovaného dokumentu WHO.
Obrázek 9. Metadata citovaného dokumentu WHO ve formátu PDF.
Prostřednictvím Wayback Machine si každý může stáhnout první verzi dokumentu zveřejněného na serveru Eurosurveillance. Tento dokument cituje níže uvedený dokument WHO (označený zeleně).
Obrázek 10. Citovaný dokument je uveden v seznamu referencí.
Drostenův dokument byl oficiálně předložen 21. 1. 2020, přijat 22. 1. 2020 a zveřejněn 23. 1. 2020. To znamená, že vzhledem k časovému razítku dokumentu WHO existuje pouze 3,5hodinové teoretické časové okno, kdy mohl být dokument předložen 21/01/2020.
Obrázek 11. Opět datum předložení, přijetí a zveřejnění drostenského článku. Tentokrát jako snímek obrazovky z webových stránek.
Jak bylo uvedeno výše, recenzní řízení vyžaduje poměrně dlouhou dobu (kvůli iteracím atd.). Vzhledem k oficiálním údajům, které jsme získali, můžeme zpětně vysledovat, jak dlouho. Takže nejdříve mohl být článek recenzován a přijat 22. 1. 20 o půlnoci a nejpozději 22. 1. 20 ve 23:59 (SEČ). Celý proces recenzního řízení měl tedy časové okno 3:30h-27:30h.
Obrázek 12. Chronologie událostí.
Článek byl zveřejněn 23/01/20 v 16:45 h (SEČ), takže sazeč odvedl fantastickou práci. Opět se jedná pouze o mou skromnou analýzu tohoto procesu, o kterou jsem ochoten se podělit, a jsem také připraven o svých zjištěních kriticky diskutovat. Teoreticky vzato mohl být odkaz na dokument WHO upraven během „dotazovacího procesu“ sazeče, čímž by se časové okno rozšířilo o několik hodin. Nicméně pozorovaný a rekonstruovaný proces recenzního řízení vykazuje – mírně řečeno – značné nesrovnalosti. Každý recenzní proces vede k anonymním recenzním posudkům. Když jsme žádali Eurosurveillance, aby tyto zprávy alespoň zveřejnil, odpověděl, že tak nemůže učinit z důvodu ochrany osobních údajů. Všechny recenzní posudky jsou však anonymní, takže v nich lhali – nejspíše proto, aby zakryli vědecký podvod.
Dokonce ani případná „mimořádná důležitost“ (která nebyla faktorem ještě v lednu 2020) není důvodem k tak rychlému uspěchání procesu. Publikace také mohla být zpřístupněna jako preprintový dokument a zároveň projít důkladným recenzním řízením. Při zvážení všech okolností je v tomto kritickém případě nutná transparentnost. A znovu: je nezdvořilé střílet na posla, když by bylo lepší adresovat kritiku stranám, které se na těchto zjevných nesrovnalostech podílejí.
Následky
Po téměř třech letech je časopis stále zahalen mlčením. Skandál stále nebyl transparentně vyřešen. Proti Drostenovi ani Eurosurveillance nebyly podniknuty žádné právní kroky. Německý „Corona Ausschuss“, který tvrdí, že se chce právně bránit proti „Corona diktatuře“, měl více než dva roky na to, aby se tímto skandálem zabýval, ale místo toho raději meditoval v přímém přenosu a online muzicíroval nebo dával prázdné sliby. Zdá se, že síť aktérů je rozsáhlá a úzce provázaná. Nevěřím, že se podaří vyřešit tento podvod, který umožnil vzít si celý svět jako rukojmí, ale nevzdávám se naděje. Čím více lidí o tomto podvodu ví, tím je pravděpodobnější, že něco jako „spravedlnost“ jednou přijde.
Drostenův test je škůdce. Zdroj Přeložil: Vladimír Bartoš 25. září 2022 V lednu 2021 jsem na Twitteru napsal dvě vlákna o recenzním řízení vědecké publikace Christiana Drostena o testu Covid PCR, která se stala základem současné politické agendy. Jako redaktor vědeckého časopisu vám poskytnu další informace o vědeckých recenzních řízeních…